Výherní euforie ukončená studenou sprchou

Po ranních peripetiích s vozovým parkem jsme se nakonec všichni v brzkých hodinách sešli v hale na Vinohradech a mohli jsme vyzkoušet zdejší nový povrch. Přesvědčili jsme se, že bude pro naši hru dostačující a tak nám už nic nebránilo, abychom se pustili do zápasu. Našláplé Vinohrady B, nebo spíše Vinohrady A, nastoupily do zápasu velmi laxně a nedůrazně, tedy podle mého názoru. Na hře to bylo dost znát, jejich beci nepřistupovaly k našim útočníkům  tak natěsno, a tak bylo hodně příležitostí na střelbu a hlavně dorážky.  Díky tomu jsme se také mohli radovat z dosaženého gólu, který nás rázem posunul do vedení. Jednobodový náskok jsme udrželi poměrně dlouho, ale přecijen si soupeřky místo v naší brance našly a bylo vyrovnáno. Soupeřky těžily z poměrně slušné sehrávky, ale jejich zakončení buď mizelo v síti za brankou nebo je s přehledem vychytala Markéta. Hra se víceméně přelévala z jedné půlky na druhou, až od začátku třetí třetiny, kdy se soupeřky probraly, začaly být aktivnější a krutě trestaly naše chyby. Na světelné tabuli svítil na začátku třetiny slušný stav 2:2, do šaten jsme odcházeli s porážkou 2:7. Myslím, že není třeba komentovat, díky vlastním chybám jsme se připravili o drahocenné body, i kdyby to měl být jen jeden, tomuhle zápasu by slušel.

Když jsme nepokořili domácí Vinohrady, bylo potřeba bodovat v utkání proti Divokým kočkám. Tým z horních příček tabulky, který disponuje několika hodně dobrými hráčkami, přijel v prořídlé sestavě a k našemu údivu bez oněch kočičích hvězd. Začátek zápasu byl hodně ospalý, hlavně ze strany soupeřek. Vlastně to nebyl jen začátek, celou první třetinu hrály tužku. I přes všechnu snahu se nám ale nedařilo jejich gólmanku překonat. Balónek šel buď mimo branku nebo se do její blízkosti ani nedostal.  I když se nám dařilo balónky sbírat, finální přihrávka skončila bůhvíkde a mohlo se jít zase vesele bránit. Před začátkem poslední periody jsme ztráceli 2 branky a Kouč nás nabádal k tomu, abychom se probraly, přece dva góly není tak moc a kor proti takovému soupeři. Promluvení do duše ale nepomohlo ani od Markéty, která chudák musela sledovat naše ploužení po hřišti. Nedařilo se a nedařilo. Vyzkoušeli jsme si snad všechny herní situace, přesilovku, oslabení, powerplay, přesilovku 5na3, ale nic naplat, naše neschopnost dát nějakého góla v přesilovce se nám vymstila. Soupeřky naopak ještě dvě branky přidaly, na což jsme odpověděli v závěru třetiny jen jedním ubohým gólem (omlouvám se tomu, kdo ho v střelil, ale jinak se to nazvat nedá). S výsledkem 1:4 jsme si tak nechali ujít další cenné body, a že jsme je v tomhle zápase měli sbírat.

Suma sumárum, některé výkony by se daly pochválit, hlavně v první polovině zápasu proti Vinohradům, jinak mě dámy omluvte, ale byla to tragédie. Musíme se naučit hrát svojí hru, bavit se jí a nepřistupovat na herní shit soupeře. Jediný, kdo si zaslouží pochvalu, je Markéta, která nás v brance nejednou podržela. Taky bych ráda ještě jednou poděkovala hrstce diváků, co se na nás přišli podívat, škoda jen, že jsme nepředvedly lepší hru.

Marťan