Zimní přestávka pro mužský Atým trvala neobvyklých sedm týdnů. Během nich jsme se snažili zapracovat na chybách, které nás trápily před koncem kalendářního roku. V teplotách ruského léta jsme vyrazili do Králova Dvora. Doma zůstal vinou zranění Jaroušek, do sestavy se vrátil chirurgicky vylepšený Dix. Naše útočné řady doplnili kanonýři z béčka Radek a Honza Klesnilů, obranu vyztužil trochou adamantia Jenda. ;)

Vs Tatran

Stejné místo, stejný soupeř, stejná otázka – dáme gól? Kdo viděl náš první zápas s Tatranem, tušil že spíš než „góóól“ si zakřičí „dobře Jiří“. Když  po první třetině na časomíře svítilo 5-1, odborník se podivoval, laik žasl. Podařilo se nám z minima vytěžit maximum a vytvořit si příjemný náskok. Pak přišlo klasické polevení a s trochou smůly se zápas začal komplikovat. Nejprve je ještě potřeba vypíchnout fakt, že v některých fázích zápasu jsme dokázali zahrát to, co jsme během ledna trénovali. Odměnou nám bylo pohodlné vedení 7-2. Pak se bohužel projevilo polevení, trochu nešťastně odskočených balónků, nějaké individuální chyby a chvíli před koncem zápasu dramatických 7-6. Zkoncentrovali jsme se na poslední minuty a tři body si již nenechali vzít.

Vs Red dragons Hořovice

Ve druhém zápase nás čekal tým založený na kolektivním pojetí hry, bez výraznějších individualit. Po propadnutí v obraně jsme brzy inkasovali. Naštěstí jsme postupně začali přebírat otěže zápasu. Bohužel vždy, když jsme se nadechli k velkému náporu a soupeře zatlačili hluboko do vlastního brankoviště, tak přišlo přísné vyloučení. Vyrovnání jsme se naštěstí dočkali včas, James ukázal, že nemusí mít „super curve“ zprohýbanou florbalku a stejně dokáže stát za bránou a balónkem míchat v brankovišti tak dlouho, dokud nevymíchal vše co bylo potřeba a zasunul. V jednom z přísných oslabení utekl Ondra „Kulač“ a soupeřova gólmana roztáhl forhendovou kličkou snad po celém brankovišti. Následně ležícího brankáře s lotyšskou drzostí oběhl a pohodlně zavěsil do prázdné brány. A „byl fakt hustej“ :) Ano, je to 2-1 pro naše barvy a asi tak jedna třetina hracího času před námi. Další fíkus ne a ne padnout. Závary na obou stranách, při kterých zvonily tyčky a děravý neposeda poskakoval kolem brankové čáry, nevěstily nic dobrého pro lidi se slabším srdcem. Poslední minutu Hořovice střídají brankáře za hráče v poli a zkouší hru v šesti. Dix ukázal rychlost, přehled a že trefování prázdné brány je jeho specialita. Čti 3-1, dvacet sekund do konce a uklidnění. Závěr jsme si pohlídali a po delším čase jsme si mohli naplno vychutnat známou frázi: „Yes, že jo“ !

Důležitých šest bodů znamená opuštění tabulkové bažiny a zároveň optimistické vyhlídky na zbytek sezóny. Velkou pochvalu si zaslouží Jenda, který v obraně působil dojmem mazáka. Asi tak jako Chris Pronger, který kroutí svůj 2539 zápas, rutinérsky sbírá soupeři balónky a rozehrává s ledovým klidem. Dále jsme se opět mohli spolehnout na jistý výkon Jiřího. Velké poplácání po zádech si zaslouží Dix, na kterém téměř nebylo vidět, že měsíc nehrál.

Na závěr chci ještě popřát brzké uzdravení JeanPeirrovi a tímto zanechat vzpomínku, že i pro něj jsme ty body vybojovali.

10sson