Turnaj dorostenců, který zároveň spadl pod naší pořadatelskou patronaci, připadnul letos na apríla. A v aprílovém duchu se odvíjel i celý den.

Pořádání proběhlo ve stochovské hale, která se pro tyto příležitosti už několik let stala naší domovskou. Díky brzkému odjezdu z Luk a svižnému přesunu do haly jsme měli před úvodním hvizdem dne spoustu času připravit zázemí. Důkladná pomoc rodičů se stavbou hřiště a přípravou dalšího hardwaru ale způsobila situaci, kdy jsme celou půlhodinu před začátkem prvního utkání neměli do čeho píchnout. Kluci tak mohli využít příležitost a osahat si dle libosti místní povrch a v klidu se tak připravit na náš první zápas dne, který byl na pořadu dne až po poledni.

vs. Tatran

Poslední zážitek ze zápasu proti Tatranu, kdy se jeho hráči na hřišti a potom i mimo něj chovali jako banda idiotů, v nás nezanechal nejlepší dojem a k tomuhle duelu jsme nastupovali s tím, že máme střešovickému týmu co vracet. Mělo nám k tomu pomoct docela dost úkolů a sám jsem byl zvědavý, jak se se zadáním kluci na hřišti dokáží vypořádat.

Začátek zápasu nám ironií osudu dokonale nevyšel a už po čtyřech vteřinách hry jsme prohrávali o gól. Tahle situace nás ale nezlomila a paradoxně kluky ještě více namotivovala k tomu, aby ze sebe na hřišti zkusili dostat co nejvíc. Jak ubíhaly minuty, skóre se začalo vyrovnávat a posléze i obracet a zároveň s ním tuhly i sebevědomé úsměvy na tvářích soupeřů v čele s gólmanem, jehož nejsilnější stránkou nebyla schopnost chytit míček, ale snaha verbálně se prosadit.

Zápas probíhal ve slušném tempu a klukům každým odbráněným útokem soupeře a každou naší vstřelenou brankou rostlo sebevědomí. Po druhé třetině jsme se mohli podívat na časomíru a odečíst z ní pohodový výsledek 6:4 pro naše barvy.

Bylo jasné, že není vyhráno a soupeř florbalovými kvalitami prostě disponuje, do třetí třetiny jsme se tak chtěli soustředit především na to, abychom odvedli co nejzodpovědnější práci směrem dozadu a když se to podaří, tak přidali nějakou tu branku navrch. Soupeři si pochopitelně výsledek nechtěli nechat líbit a ve třetí třetině začali pracovat tak, jak se na tým s "Téčkem" na dresu sluší a patří, tedy naplno..

Kluci jim přesto byli více než zdatnými soupeři. Ještě zhruba tři minuty před koncem jsme drželi hubený jednobrankový náskok, který se soupeřům podařilo smazat a v úplném závěru utkání jsme inkasovali branku na 6:7, která dokonala obrat a připravila nás o vytoužené body.

vs. Bolka

Do druhého zápasu proti Boleslavi jsme s vychladlými hlavami nastoupili s tím, že když se nám nepodařilo získat body v prvním zápasu, uděláme maximum pro to, aby se to podařilo v tomto.

Přestože se klukům nedala už od začátku zápasu upřít snaha, to co jsme předváděli na hřišti, bylo tristní. Celou první třetinu jsme hráli naivně, pouze hloupě odevzdávali míčky na čepele soupeřům a v defenzivní činnosti jsme se vrátili předváděnou kvalitou snad někam na začátek úrovně loňské sezóny.

Nejvíce na tom byl pochopitelně bit Jirka v naší brance, protože se nemohl ani náznakem spolehnout na pomoc obránců.

Bída pokračovala i ve druhé třetině a teprve kolem poloviny zápasu jsme začali alespoň z části předvádět to, co jsme si předsevzali. Na rozjetou, dobře kombinující Bolku to ale už zdaleka nestačilo a odvezli jsme si tak zaslouženou prohru 3:8

Summary:

Pozitivy dne bylo celé utkání proti Tatranu, kdy většina hráčů zahrála velice dobře. Dalšími pozitivy byl velice dobrý výkon Saida a Davea na pro ně netypických postech. Do hry se dostali nezvykle také všichni tři brankáři, kdy Šíma v prvním zápase byl ten šťastnější, protože krom skvělého výkonu ho dokázala podpořit i defenzivní fáze naší hry. Jirka a premiérově také Honza ve druhém zápase tolik štěstí neměli a za nulové podpory defenzívy museli vytáhnout řadu zákroků, které uchovaly finální skóre v přijatelných hodnotách.

Celý den nám budiž k zamyšlení, proč jsme schopní v jednom zápase zahrát na 90% aktuálního potenciálu a ve druhém sotva na třetinu.. S hledáním příčiny bych začal u hráčů, kteří se nechají při zápase od soupeře, ať už úmyslně nebo ne, snadno rozhodit takovým způsobem, že od toho okamžiku přestávají mít pro svůj tým jakýkoli pozitivní přínos.

Závěrečný obrovský dík patří všem rodičům, kteří ve Stochově strávili celý den a pomohli nám s pořádáním takovým způsobem, že kdybychom tam s Jiřím nebyli, nikdo by si toho nevšiml:-) Může tohle napsat někdo z Tatranu?:-)

Coach