Byla druhá sobota měsíce dubna. V kalendáři pár z nás mělo poznámku o mistráku Béčka, který se měl konat v Čakovicích. Nebýt dvou přípravných zápasů, které jsme tam už odehráli, bych ani nevěděl, že taková díra v Praze existuje. Nu což, na 8 byl sraz před halou. Na rozdíl od zápasů posledního Áčka dorazili všichni včas.

Nejdřív Ondra začal jako vždy „netradičně“ a tentokráte postavením v tabulce a vysvětlením, že opravdu ty tři body potřebujeme udělat, pokud chceme být v TOP 5.  Pak následoval klasický rozbor soupeře, pořešení pětek a trochu té taktiky, kterou budeme praktikovat na našeho soupeře z Kutné Hory.

První třetina, co do poměru sil na hřišti byla celkem vyrovnaná. Šance byly na obou stranách, ovšem skóre se hýbalo jen na jednu stranu a to k našemu soupeři. Takže po první třetině svítil na ukazateli stav 0:2 z našeho pohledu, ale to ještě soupeř netušil, že s ním hodláme hrát klasickou hru Na kočku a na myš. Takže po třetině jsme si klasicky zalezli do rohu hřiště, vyříkali si nedostatky, trochu se hecnuli, že takového soupeře můžeme přejet a dát mu během dalších dvou třetin šest až sedm branek.

Druhá třetina začala o poznání lépe než ta první a soupeře jsme dokázali přitlačit. Po pár minutách dostal z levé strany nabito Jeníček a do poloodkryté branky se nemýlil. 1:2!! Nebudeme si nic nalhávat, ale gól nás nabudil, tak jsme kopli do vrtule a chtěli co nejrychleji srovnat a začít soupeře ničit. Bohužel, šance jsme si nevytvářeli jen my. Soupeř jich měl taky dost a nebýt jako vždy famózního Jiřího, kdo ví, jak by se zápas vyvíjel. Naše nabuzení s sebou ovšem přineslo i faul. Soupeř sice zajásal, ale to ještě netušil, že oslabení je nejsilnější stránka Wildcats. Soupeř se nedostal téměř k ničemu a přibližně v půlce oslabení se vydal Jeníček s Kubou na zteč. Jeníček nahazuje před bránu, kde si brankář hraje téměř na krtka a Kuba nemá problém s tečí, kterou ho lobne a vyrovnává skóre. Ovšem téměř v zápětí se Jenda, toho dne toužící dosáhnout hattrick, dostává z pravé strany opět přes brankáře a snaží se zavěsit pod tělem brankáře, stejně jako proti Tagu před 14 dny. Bohužel se nedaří. Téměř hned po návratu z trestné jsme si nevědomky zahráli v šesti a museli za to pykat. Standa jako „správnej“ kapitán vzal odpovědnost na sebe a sedl na trestnou. Soupeř už tušil, že přesilovka proti nám není výhra a třesouc se, si nevypracoval opět téměř nic. Po tomto momentu jsme se do soupeře zakousli ještě více. Vzhledem k tomu, že měli na střídání jen 3 hráče, bylo znát, že jim síly ubývaly rychleji než nám. Po pravé straně se protáhl Neumi a zadovkou našel Honzu, který „trochu“ se štěstím otočil skóre v náš prospěch. Střela, jež měla razanci, zamířila do tyče, následně do brankářových zad a zůstala kousek před brankovou čárou, avšak ochránce svatyně s sebou mrskal, jak kapr na souši a sám si míček dopravil do sítě. V tu chvíli nás zahřálo u srdíčka a na výsledkovou tabuli se dívalo o poznání veseleji. Ještě do přestávky úřadovalo komando Jeníček - Radek. Prvně jmenovaný hnán stále svou touhou po vsítění dalších gólů se obtáčí kolem branky, ale míček ho neposlouchá a ujíždí, ale pohotový Radek uklízí míček do sítě, kam patří. Stav 4:2 pro naše barvy je určitě velmi příjemný. Jenda se trochu rozčiluje, že to měl být jeho gól a proč že mu ho ten Radek takhle ukradl. Ale na to se historie ptát nebude. Třetina končí a my do rohu usedáme v mnohem lepším rozpoložení. Rychle shrneme dění, sdělíme si, že takhle by to šlo, ale bylo by vhodné ještě jeden nebo dva góly přidat, aby náhodou nevzniklo drama, které bývá takovou naší specialitkou ve třetích třetinách.

Poslední část se odehrává víceméně v naší režii, ale gólově se bohužel neprosazujeme a to ani při přesilovkách, které jsme měli k dispozici. Čas kvapí ke konci a soupeř se dostává do úzkých. Chvíli před koncem Knedlík využívá střídání obou stran a svou ranou do horní části branky navyšuje skóre, při kterém se už o výsledek strachovat nemusíme. Ukazatel se zastavuje na číslech 5 a 2. V posledních vteřinách zápasu si ještě první útok vypracoval šanci, při které si Standa mohl vybrat místo v brance k zakončení a navýšit vedení. Ovšem gentlemansky nechtěl, aby soupeř byl potupen, tak příležitost zahodil. Hvizd rozhodčího ukončil zápas a my s úsměvem na tváři děkujeme soupeři (za body), rozhodčím za výkon a „ochozům“ za atmosféru.  Zápas jsme si užili.

Omlouvám se všem, kteří nejsou zmiňováni v reportu. Všichni si zaslouží uznání a respekt, protože potili krev, aby se konečně udělaly body.

Neumi