Poslední zápasy Áčka, letošní, již osmé sezóny mužské složky Wildcats, se konaly ve Stochově. Sestava opět hodně májová. Moc tomu nerozumím, jsou to poslední zápasy, jedeme si zahrát, snad nikdo na zápasy nechodí z donucení. Takže nevím proč některé absence byly takové podivně zdůvodněné.

Vs Nebušice

Na rozdíl od nás potřebovali Nebušice dvě lavice na střídačku, my bychom si tam mohli tak leda postavit pití. V hale byl hrozný vzduch, těžký, bez kyslíku. A tak první třetina byla hodně utahaná z obou stran. Po backhandové střele od Knedlíka jsme se ujali vedení. Ve druhé třetině soupeř zapnul a utrhl se do vedení 2-1. Do třetiny jsme srovnali na skóre, nikoli na aktivitě. Ve třetím dějství jsme zapli i my a konečně začali hrát naši hru. Jenže soupeř už byl rozjetý a po našem úvodním náporu ztrestal naše nevyužité šance -> 2-3. Vrhli jsme vše do útoku a to znamenalo jediné – solidně otevřená zadní vrátka. Spíš to tedy vypadalo jako den otevřených dveří. Pár brejků soupeře, trestné střílení a najednou to bylo 2-6. Na závěr jsme korigovali v přesilovce na konečných 3-6.

Vs Texas

Poslední zápas sezóny, soupeř z kategorie lehčích, výsledek nic neřešící. Pokyny zněly jasně – zápas si užít, ale ne na úkor předváděné hry. Texasany jsme od úvodního hvizdu přehrávali a jejich hra připomínala spíš pověstnou Prešovickou cementárnu, než divoký západ. Mirek říkal něco, že v posledním zápase dá hattrick, jinak že sní sálovky. Podle hesla: gól se počítá stejně, je jedno jestli je to pěkně trefená střela, kombinace na jeden dotyk, nebo pátá dorážka v brankovišti. První gól dal z dorážky, další ještě ušmudlanější prosoukal gólmanovi někudy pod nohou, prostě typické góly ála playoff NHL. Nesmím zapomenout i na jiné střelce a také pár brejkových situací Texasu a tak na časomíře ze začátku třetí periody svítilo 6-2. Podle našeho zvyku jsme polevili směrem dozadu a hopla, najednou to bylo 6-5. Rozhodli jsme se použít Texasanskou medicínu a nasadit brejk. Dix utekl obráncům asi tak o parník a s elegancí jemu vlastní zakončil blafákem. A že to byla pořádná koupačka, ze které budou opakovačku neboli replay vysílat na všech sportovních kanálech ještě dlouho. Na závěr ještě jeden brejk pro Mirka, hattrick ve vzduchu, ale gól nepadl. Tedy sálovky ve formě hostiny čekají. Ono s kečupem se dá prý jíst všechno. Za chvíli je tady siréna, která znamená konec třetiny, zápasu, sezóny 2011-12.

Za dnešek chci pochválit Radka, který snad definitivně oklepal nervozitu z toho sedět v jedné kabině s borci z Áčka ;) A začal hrát tak, jak bychom očekávali – naběhané míle a přihrávky po zemi ;) A hlavně jsem rád, že jsem si mohl zahrát s lidma, kteří do Stochova bez caviků dorazili.

Jaká byla 2011-12? Výsledkově jsme asi čekali trochu jiná čísla. Jednu chvíli jsme v tabulce byli na nelichotivém 9tém místě. Po celkem slušně odehrané koncovce zakončíme na pátém místě. Proč to tak je? Na podzim jsme se trápili s koncovkou – soupeře jsme herně přehrávali, ale nedařilo se trefit branku. Přes zimu jsme zapracovali na střelbě a najednou nebyl problém dát pět gólu každému. Jenže pak zase přišla asi únava, možná nekoncentrace, nějaké problémy se sestavu a často jsme ztratili i tříbrankové vedení. Kvůli chybám, které pramenily z nekoncentrace. Když se k tomu přidá i nějaké lepení sestavy, výsledek je jasný -> páté místo se vším všudy. Na druhou stranu, sezóna měla i hodně povedených chvil. Spoustu hodně kvalitně odehraných zápasů. Třešinkou na dortu byla porážka našlapaného Taga. V obou zápasech jsme s nimi hráli vyrovnaně, nedostali dvojcifru jako ostatní a ve druhém měření sil je i porazili! Dále jsem rád, že se podařilo zapracovat nové tváře do týmu, probudit Jeníčka z jeho gólového spánku. Kdo byl asi ta Sněhurka, co ho políbila a ze spánku probudila? :) A co je hlavní, většina těch zápasů, tréninků, mimosportovních akcí mě bavila a jsem rád že náš kolektiv je stále výjimečný.

Sezónu 2011-12 tímto považuji za ukončenou. A ikdyž nepřímo, za chvíli začne příprava na tu další. A my budeme nejspíš potřebovat změnit druhý verš pokřiku 8-)

10sson