Kemp Osika každým rokem ztrácel svůj lesk, poslední léta to byla dokonce spíš šeď. Proto se rozhodlo, že je na čase zkusit jiné místo. Volba padla na areál Tesla Horní Bradlo. Další razantní změna v koncepci soustředění znamenala, že na místo určení nás vezl soukromý autobus. Tedy žádné vstávání v 5 a sraz v 6 ráno, ale hezky vyspinkat a v 10 odjezd. A tady naše dobrodružství začíná.

 

Firma Frank Bus pro nás přichystala vozidlo, které již mělo něco „nalétáno“. Ukázalo se, že kopce nejsou jeho silná stránka a autobus do nich jel tak rychle, že nás předjíždějí i cyklisti. To nás dokonale pobavilo, nic nevadilo droboučké zpoždění ani trocha bloudění. Cestu jsme si zkrátili dumáním nad barvou zahrádky jedné naší zahrádkářky :)

Samotný areál nejprve u konzervativních jedinců nezískal moc kladných bodů. Ale pak se postupně každému zalíbilo, že ve stanu ee chatce má zásuvku (nemusí se s nikým hádat u karavanu o jednu jedinou), že se v chatce dá stát. Ukázalo se, že místo chleba k večeři je výběr ze dvou teplých jídel, kde je možné si dle libosti přidat. Na snídani je možné sedět, bez ohledu na počasí. Do sprch není potřeba žeton a jsou otevřené celý den. Naše bolavá kolena ocenila plácek pro cvičení, který měl čerstvě zastřižený trávník. Kromě nás jsou tady i jiné zajímavé skupiny hostů – fotbalistky, aerobitchky i obsluha se sem tam pěkně zablyštěla ;) Poslední váhavé na svou stranu definitivně získal vyhřívaný bazén, který nahradil bažinec z let minulých a množství hřišť pro různé doplňkové aktivity jako je volejbal, nohejbal, tenis, fotbal, ping pong. Kolikrát si můžete po večeři střihout zápas proti koučovi, že..

Heslo letošního soustředění bylo posílit. Od toho se odvíjela náplň tréninků. Dlouhé trati jsou zapomenuty, trénuje se explozivita, síla, rychlost. Svaly nezvyklé na tyto přísuny bolí a často je nutné zatnout zuby. Prvních pár tréninkových jednotek s námi dokonce absolvoval i velkej Dan. Za to mu patří palec nahoru. Celou dobu se mezi námi během tréninkových jednotek míhal Benchmark. Tedy jakýsi pomyslný ukazatel jak bychom na tom měli být. Někdo ho musel objevit až u závěrečného ohně, někdo věděl od prvního okamžiku, odkud vítr vane.

V rámci změn došlo i na pokřik. Pro příští sezónu nás požene do zápasu nový chorál. Také jsme konečně zjistili, kdo je v týmu nejkrásnější :) Dvakrát jsme zvládli i táborový oheň a došlo i na buřty. Že se nevyplatí podcenit jejich tepelnou úpravu může povyprávět KubaT.

Ani na soustředění si Jaroušek neodpustil pózování v triku konkurenčního trika klubu z Vysočan. Nevyslechl ani několikanásobná upozornění, že to opravdu není vhodný módní doplněk. A tak závěrečný večer dostal poslední varování. Když jsme dorazili s úderem 21ní hodiny k ohništi, na připravené vatře viselo zmiňované triko, řádně ocejchováno. Budiž to jasné znamení, že takovéto módní doplňky na oficiální klubové akce nepatří.

Kytara hrála a nám pomalu docházelo, že jsme to zvládli. Teplý letní večer, hvězdná obloha a mihotavý plamen ohně, poslední večer jak má být.

 

Volba nového místa se ukázala jako správná. Měl jsem Osiku rád, nemám problém tam na víkend zajet, ale areál v Horním Bradle je na úplně jiném levelu. Je to úplně jiná liga, úplně jiný hřiště, naprosto jiný sport ;)

 

Rád bych poděkoval koučovi, že to celé připravil, že s námi měl trpělivost za všech okolností. Dixovi za to že hrál na kytaru, protože hudba je mocný nástroj. Všem ostatním za pohodu, která tam celou dobu panovala. Tým se opět o něco utužil.

 

10sson

 

 

Poprvé, poprvé, ztrapníš se lháři, tváře se tváří…

Poprvé na novém místě, s novým stravovacím systémem a s jinak zaměřeným plánem fyzické přípravy… Jak jsme to zvládli?  
Nepředbíhejme, přeci jen - report to je žena, na kterou se musí něžně, nemůžeš na ni skočit a řádit jako běžně.
Začátek byl pro mne vskutku nádherný, žádný srocení v šest ráno (tzn. pro většinu o půlnoci) poblíž Šervůdského lesa pod info tabulí příjezdů a odjezdů na Hlaváku. Takže jsem pouze vykročil ono inkriminované ráno do příjemného na léto chladného vzduchu a za dvě minuty byl u seřadiště na nástupišti 9 a 3/4 butovického autobusáku. Analogie se slavnou ságou však nekončí, autobus se dost podobal kouzelnickému expresu, dokonce i řidič vypadal podobně jako školník ze stejné pohádky. Lord Voldemort tomu chtěl, a tak malému Vojtovi (podoba s Harrym čistě náhodná, pozn. autora) připravil cestu plnou magie a překvapení. Dokázal vykouzlit oblaka dýmu pro okolo jedoucí cyklisty, stejně jako se dokázal postarat o kouzelnickou šou se skvěle připraveným motorem. Aby můj opis situace nebyl dlouhý jako sama cesta, tak tedy lakonicky - po čtyřech hodinách jsme byli na místě, lehce upocení, hodně pobavení a trošku překvapení houževnatostí Filche. U brány se pak místo nápisu Kemp hrdinů socialistické práce tyčil nápis: "Vítejte, kočičky a kočičáci, rození wildcaťáci!" Tak jsme tedy dorazili. "Dobrý den, pane (Fráňo Šrámku) Horní Bradlo (poblíž Seče), písnička už začala…“

Hurá k chatkám. Dostali jsme klíče, povlečení (DIY) a vesele jsme se jali zabydlovati se - na chatce s Jendou von Švehlíkem a maestro Dixem (toho času Na cestě). Vášnivý kavárníci našli na chatičce první problém - max 1000 W v zásuvce, a tak konvice na zalití dripu s příkonem/zákonem/pohonem 2000 W ani po konzultaci s erudovanými elektrikáři nebyla schválena pro další použití. DAFUQ. Rychle vybalit a první blok v plném proudu, posilováníčko, běháníčko a co dál? Večeře, jesžejoneasi. Hezky s kartičkou v ruce, a jestli tu kartičku ztratíš, tak si mě nepřej, Standíčku (ještě, že kuchař byl taky Staník).

Takže - první velká změna - večeře a snídaně ve vlastní a oběd v Bobasově režii jsme vyměnili za profesionální managament závodní jídelny kempu ROH. Nakonec nám to přineslo nejspíš více času na regeneraci a soustředění se na vlastní psychiku (pročež byl nastaven klasický obědový vzorec: essen, trinken, schlafen). Jídlo bylo suché, místy mokré, ale chuť byla celkem dobrá. Trošku smolná byla věčná přítomnost horkého ovocného slazeného nápoje (odmítám tomu sušenýmu vovocíčku říkat čaj, ámen!). Na konci týdne už nám všem tekl ušima, naštěstí jsme měli zajištěný i pitný režim na vlastní ose: kouč - sámoška - vodovod - šťáva.

Asi si říkáte, že na report ze soustředění pořád chybí to nejpodstatnější. Máte pravdu. Prostě mi pro vystihnutí celkové atmosféry přišlo důležité vylíčit okolní prostředí našeho podniku (přece jenom jsme tam byli prvně). Inu, nadešel čas a nyní ztratím několik slov o fyzické přípravě našeho mančaftu. Naše posilovací a běhací bloky byly sestaveny s přesností koučovi vlastní. Tak jak první den řekl - možná si nohy zvyknou v úterý - tak se i stalo (buďpochválenpajnštus). Do středy jsem nemohl sejít ze schodů od sprchy, aniž bych se opíral o zábradlí a naříkal při každém kroku jako pohan /promiň, Jendo/ (jakože to bylo tak dobrejch dvacet schodů, a tak jsem i já, válečný kripl po třech infarktech, začal přece jen hekat). Po úterním běžeckém bloku jsem myslel, že padnu na zem a rozbrečím se. Už jsem se viděl někde s anděli v nebi. To, jak jsme se vydali ze všech sil v sedmi dnech bylo dokonalým příkladem, že pro všechny byl zápřah přesně takový, jaký byl potřeba (samozřejmě kvalitu přípravy potvrdí až podzimní část soutěže). Rád bych ale připomněl i to, že oproti minulým (osickým) soustředěním se razantně zúžila marodka na karimatce posilujících kočíčích členů. A naši Benčfrenčpresmarkové jezdili jak o život po celou dobu a často si přidávali nejenom u oběda.

Osobní volno jsme mnohokrát vyplňovali oblíbenými sportovními aktivitami kolektivního míčového charakteru (nejspíš z důvodu intenzivního pocitu blízkosti nadcházejících londýských letních olympijských her). Zde se ukázal jako velmi srdnatý bojovník Všezvěd všudybud Dix, který neovládá pouze muzické umění, ale i myšlenky kalokagathie mu nejsou cizí (ačkoliv krom jednoho fóča a tenisu prohrával, ichcichci).

Nakonec, kdybych měl hodnotit letošní sousko, tak mu dám 99 % (jakože ze sta, neasi - dycynky je na čem makat, žejo). Provozně velice dobře zvládnuté, ze všech stran odmakané a klapající jak Primky z edice Diplomat 40 C - LIMITOVANÁ EDICE OH LONDÝN 2012.

A tak nasedáme do stejného fialovo-růžového autobusu (cesta už ale byla oproti té první bez problémů) a „Nashledanou, pane (Fráňo Šrámku) Horní Bradlo, písnička už skončila, jakpak se vám asi líbila?“ Za rok? Kdo ví? „To ví snad jen déšť a ten vítr kolem nás, ten vítr, co právě začal vát…“

P. S. Přátelé doufám a doufám, že nejsem sám, že náš spoluhráč Mulátscho mi konečně vrátí asi tisícíosmistou mikinu, kterou mi ze závisti stopil. A víte proč? Protože chce být NEJKRÁSNĚJŠÍ (stejně jako pisatel, pozn. redakce).

 

PSH

 

 

Stejně jako každým rokem nás i tentokrát o prázdninách potkalo letní soustředění. Po deseti letech se rozhodlo, že je čas na změnu, a tak jsme jeli místo na Osiku do areálu Tesla v Horním Bradlu. Možný důvod byl, že tam byly chatky namísto stanů... A aby toho přepychu nebylo málo, přijel pro nás soukromý fialový autobus pravděpodobně čínské značky. Řidič byl slovák a jeho zaměstnavatel pravděpodobně cikán co ředí naftu vodou jak jsem vydedukoval z jeho nadávek... Zkrátka cesta co měla trvat dvě hodiny trvala čtyři a čtvrt. Všichni byli hnáni vidinou čertstvého vzduchu a protažení těla, tak je napadaly myšlenky jako třeba v případě nouze dotlačit autobus jen aby si mohli jít zaběhat...všem nám samozřejmě bylo líto, že jsme ztratily dvě hodiny. Po tom co jsme dojeli a zabydleli se v chatkách nás čekal první blok. Nejdříve jsme se důkladně protáhli a pak někam běželi..Bohužel večer pršelo a tak jsme nemohli posilovat. Večer určitě všechny překvapily dvě sprchy a jedna dvojsprcha. Umyvadel tam sice bylo asi 20, ale vetšina lidí dávala přednost sprchám. Postele nebyli tak špatné a tak nebylo divu, že se na nich dalo i vyspat... Na snídani se ukázalo, že je kemp jen pro důchodce, nás a lidí co čutaj do míče. Ale přeci jsme sem nejeli kvůli jídlu*. Kouč nám dával pořádně zabrat, a možná jsem i jednou viděl Dixe zpoceného a zadýchaného, což mi klade otázku jaktože vlastně žijeme...Třetí den jsme myslím měli krátké volno po obědě a tak jsme si mohly vybrat mezi studenou, kalnou vodou v nějaké vybetonované nádrži se zkluzavkamy ( které vám dokážou při nesprávném užívání sedřít kuži z těla) nebo vyhřívaný bazén. V jednom z dalších dvou dnů nás opustil nemocný Adam, na chatce č.32 vypukla ponorková nemoc a názory lidí jestli je lepší, aby byly sprinty, dlouhé běhy nebo posilováni se lišily. Také jsme měli první oheň na kterém padl nový návrh na nový pokřik. V dalších dvou dnech se názory lidí schodovaly, že nejlepší je, aby pršelo. Také nás plánovaně opustili další dva gólmani tak jsem se přestěhoval k osamocenému Petrovi do chatky č.33 a poznal, že jít po Knedlíkovy na hajzl může být o zdraví...Názory na páteční den byly naprosto odlišné, někteří si mysleli, že to ráno bude zabíjácké a večer bude regenerace a druzí, že to bude zabijácké celý den. Nakonec se ukázalo, že možnost dvě byla správná. V pátečních sprintech jsme zbyly jen čtyři a tak jsme se snažili dokončit těch 48 sprintu co nám kouč zadal aby sme se pak mohli jít umít a umřít ...posledních několik sprintu se podobalo chůzy chromého leguána.. V sobotu jsme se jen sbalili a jeli dom..

*Nevztahuje se pro Knedlíka

Dejv © Všechna práva vyhrazena! Za pravopisné chyby neručím! 28.7.2012
 

Pozn. red.: Bez korektury a redakčních úprav:-)

 

 

Další reporty budou následovat v pondělí.