Třetí a poslední fáze letošní předsezónní přípravy proběhla v končinách dosud neprobádaných - severočeských. Vlivem okolností jsme jako místo pro závěr letošní přípravy zvolili Českou Kamenici. Dá se považovat za malý zázrak, že jsme se po zhruba dvouhodinové cestě všichni sešli na parkovišti před halou. Přestože několik autonavigací nás nezávisle na sobě vedlo končinami vskutku neprobádanými, Bermudský trojúhelník připomínajícími. Lesními cestami, udržovanými polňačkami, přes neexistující mosty.. Nicméně kolem čtvrt na jedenáct dorazili i poslední opozdilci a mohli jsme tedy vyrazit vstříc nové moderní... zpět do reality... staré nemoderní, nicméně útulně vyhlížející sportovní haly.

Velké plus se ukázalo hned vzápětí. Hala a ubytovna jedno jest, vstaneš z postele, seběhneš po schodech a jsi na hřišti, značka ideál. Vlastní klubovna a prostorné šatny jen dokreslily dobrý dojem. Všechno trošku retro kousky, nicméně funkční a čisté.

Jediným větším zklamáním byla hala, konkrétně její rozměry. Pět na pět nemožno. Po rychlé úpravě některých cvičení na místní podmínky začal standardní program. Od kamarádění se s hokejkou, balónkem, driblingem, střelbou, gólmanem až po varianty herních situací. Opáčko starých a zažití nových. Pět hodin na hřišti uteklo vskutku rychle. Na večerní freečko tak dorazila jen zhruba polovina nejotrlejších a kvituji jen s povděkem, že předchozích pět hodin na hřišti nebylo nijak negativně znát ani na chuti do hry, ani na její kvalitě a rychlosti.

Pak už jen stručné skupinové pohovory a dříve či později na kutě.

Program druhého dne nabídl zpestření v podobě domluveného přáteláku žen s borkyněmi z Děčína. Vzhledem k rozměrům hřiště a nemožnosti hrát pět na pět, jsme nastavili zadání hry obecněji - hodně kombinace, hledat správná místa na zakončení, nezahazovat míček a zvládnout rozehrávku. Výsledek přáteláku není důležitý, zmíním jen, že jsme o pár branek vyhráli. Důležitější je dojem z předvedené hry a ten byl místy slušný. Už jen poznámky několika přihlížejících zkušených borců, že "se dá na to chvílema koukat" budiž pro holky pochvalou.

Zbytek programu obstaraly standardní situace a pilování střelby se zakončením. S blížícím se časem odjezdu bylo na všech znát, že toho mají plné kecky a jindy oblíbený balónek na hokejce pomalu ztrácel popularitu a každý už se viděl na cestě domů.

Poslední skupinová fotka, téměř profi nácvik nového pokřiku pod vedením (sbor)mistra Dixe a hurá domů.

Za Kamenici patří dík všem, kteří se zúčastnili a dobrovolně se na jeden z posledních hezkých víkendů v roce zavřeli do haly. Speciální dík patří všem řidičům, kteří dokázali zajistit auta a všechny bezpečně odvezli a Desetssonovi, který se jako obvykle významnou měrou podílel na organizaci zájezdu. Závěrem patří moje pochvala Permoníkům, kteří nepředvedli žádný propadák a pokud půjdou tímhle tempem nahoru, za chvíli budou šlapat na paty polovině mužského týmu. Plus ještě pochvala pro Niki, která se začíná obstojně kamarádit s hokejkou.

Příprava skončila, začíná bodovaná praxe. Za sebe všem přeju, aby investovaná dřina na první fázi, přihrávkový maratón na té druhé a taktická nuda na té třetí přinesly v průběhu sezóny své ovoce a všichni se florbalem pokud možno co nejlépe bavili.

Coach