První soutěžní víkend nové sezóny byly na programu hned dvě kategorie. V sobotu v devět ráno v Kostelci mělo vyběhnout k prvnímu a zároveň jedinému zápasu mužské béčko, v neděli čekal podobný osud, jen ještě o hodinu časněji, naše Kočičky.

Výprava do Kostelce byla vzhledem k okolnostem přesně zkalkulovaná na 10+1, s tím, že na poslední chvíli pouze zaskočil Knedlík za zraněného Michala. Soupeře z Dobříše jsme si jen matně pamatovali z let minulých a tak jsme se omezili spíše na obecné pokyny. Jeden konkrétní ale zazněl - nenechte soupeři čas  na zvednutí hlavy a zakončení jeden na nikoho. Vzhledem k věkovému průměru a očekávaným zkušenostem by to mohlo znamenat problém.. Celým zápasem nás pak provázelo pověstné mlácení prázdné slámy, protože šest ze sedmi obdržených branek padlo právě po situaci, kdy náš bránící hráč dvě až tři vteřiny liknavě stál dva metry od útočícího protihráče a nechápavě se díval, jak si zpracovává míč, zvedá hlavu a hledá místo na zakončení nebo na přihrávku, aby jedno nebo druhé mohl následně s milimetrovou přesností provést.

Protože krom defenzívy se nám příliš nedařilo praktikovat naší hru ani směrem dopředu, vstřelili jsme jen dvě branky a to na body nemohlo stačit.

Ještě je potřeba zmínit se o jednom ubráněném a jednom neubráněném oslabení, jedné slušně zahrané přesilovce, kde chybělo pouze štěstí v zakončení, Honzou chyceném trestném střílení a velmi dobrým výkonem Permoníků, kteří se svého prvního zápasu v dospělé kategorii fakt nebáli.

Suma sumárum slušná startovací sobotní sodoffka... 2:7

Chladné nedělní ráno a odjezd do tradiční destinace prvních turnajů - do Benešova. Holky neodjely bohužel komplet, ale i tak jsme neměli problém s naplněním průměrně velké střídačky. Na rozjezd sezóny nás čekaly Athletičky, které jsme neměli v úmyslu podcenit. Před zápasem jsme měli dost času si důkladně vštípit do hlavy zákaz prospání první třetiny a šlo se na věc.

To, co se občas "podaří" nám, to znamená zaspání začátku zápasu, dokonale tentokrát postihlo soupeřky. Než se holky rozkoukaly, vedli jsme o tři góly. To byla zhruba polovina první třetiny. Soupeřky poté zvedly tempo a zápas vlastně teprve pořádně začal. Do konce třetiny jsme neinkasovali a tak byl čas si o přestávce v klidu sednout a ujistit se, že hlavní je nezačít zmatkovat a dál si hrát to, co potřebujeme. A přestát očekáváný nápor v úvodu druhé třeťky. Stalo se. Soupeřky zatlačily, ale my jsme za přispění dobře postavené brankové konstrukce a jedné neuvěřitelně neproměněné příležitosti odolali. Zbytek třetiny byl už opět více v naší režii, branku jsme ale nevstřelili. Před poslední hrací částí jsem mohl jen zopakovat to, co před tou druhou - opět přestát nápor v začátku třetiny a pak si koncentrovaným výkonem s minimem vlastních ztrát míče dojít pro body. Plus věnovat trochu větší pozornost jedné šikovné hráčce soupeřek. Opět proběhl úvodní tlak a opět jsme ho za cinkotu tyček a břevna přestáli. Zhruba od čtvrté minuty se probudila i ofenzíva a postupně jsme přidali čtvrtý, pátý a šestý hřebíček jako pojistky prvního letošního bodového zisku.

Nutno přiznat, že tolik štěstí v defenzívě máme tak jednou za deset let a je otázka, jestli jsme si ho nevybrali v nevhodném zápase, kde jsme pohodlně dokázali vstřelit šest branek.

Holky si zaslouží pochvalu za dobrou orientaci na hřišti, snahu o co nejmenší počet ztrát míče a především za to, že na většině bylo vidět, že vědí, co chtějí na hřišti dělat. Lence gratulace k čistému kontu a Lucce k narozeninovému hattricku.

Suma sumárum slovy klasika: "Hlavně se z toho nepos*at" a jedeme dál..

Coach