Posledním wildcatím družstvem, které vstoupilo do ligových bojů, byl náš B-tým. Ten se vydal na palubovku známé haly v Králově Dvoře, kde se týmu daří a při loňském vystoupení zde získal ze dvou zápasů plných šest bodů. Pravda, tři byly díky známé kontumaci s Astrou, ale co je doma, to se počítá!

Tento turnaj měl zvláštní náboj a to z důvodu, že oba naši soupeři dokázali postoupit z nižší soutěže. Jelikož my jsme dokázali totéž, natěšeni na vzájemné duely jsem vstoupili do boje...

V sobotu 26. září jsme se krátce po obědě sešli na známém lužinském parkovišti, abychom se následně poskládali do třech aut a vyrazili vstříc palubovce královodvorského stadionu. Nutno podotknout, že vinou nejrůznějších příčin (nemoci, seznamování se či pracovní povinnosti) se nás sešlo poměrně málo, a proto jsme si z áčkové soupisky vypůjčili hbité útočníky – Edu a Mártyho.

Po malé peripetii s šatnou jsme se nakonec úspěšně převlékli a pod vedením kapitána Lakyho provedli precizní rozchytání a rozběhání. Lodivod naší poslepované sestavy udal taktické pokyny a šlo se na věc.

vs Neo

Byť jsme si, snad jako před každým zápasem, říkali, že nesmíme prospat začátek a jezdit co to dá, tak chybička se vinou neobsazeného hráče před brankou vloudila a tento otevřel gólový účet zápasu. Střelci je třeba přiznat fakt, že gól to byl skutečně pěkný – z otočky tečovat střelu pod víko, to je celkem kumšt, který se sice povede jednou za deset sezón, ale i tak pěkný. Po této ledové sprše jsme se probrali a po zbytek první třetiny jsme byli hráčům Nea přinejmenším důstojným a vyrovnaným soupeřem. Od druhé třetiny však Neo přebralo otěže zápasu a i díky tomu, že byť střelba z našich holí byla hojná, tak byla také velmi nepřesná. Balónky z našich čepelí létaly všude možně, jenom ne na bránu, či do brány. Zato soupeř pálil přesně a tak skóre postupně narůstalo, až se nakonec ustálilo na skóre lehce připomínající debakl – 2:8 ve prospěch Nea.

Vojta #21

vs Lynx

Po prvním nezdaru. Po první pauze. Na prvním turnaji. Konečně nás čekalo něco s číslovkou dvě a to náš druhý zápas. Že by to vedlo i k něčemu s číslovkou tří? Ano vedlo.

Teď něco málo k zápasu. Každý si na tribuně nakreslil svou vysněnou sestavu. Tudíž to musel pevně do rukou vzít Dejv. Výsledek? Zavelel co a jak, kdo s kým a hlavně na koho a šlo se na věc. Proti nám stanul tým s trochu tajemným názvem Lynx. Důležité je se toho nebát a tak na to vlítneme a rázem vedeme 3:0. Možná trochu uspáni tím, že to šlo na začátku až tak snadno, polevujeme v obrané části. A co se rázem neděje, soupeř začíná dotahovat. Tady patří díky posile z A týmu s číslem osm, která držela vždy vedení pevně v našich rukou alespoň o jednu branku. Holt „víííka“ švihem on umí. Snaha se soustředit vychází vniveč a stále děláme chyby dozadu. To ústí v jedinou věc, zápas se odehrává jako na střelnici. Tu nutno pochválit gólmana, prostě zachytal nebo ho minimálně soupeř trefoval. Ale to je to samé, ne? :D A když nedosáhneš na brankovišti na balón tak chytni soupeři hokejku - výsledek je stejný, když máš to štěstíčko a jdeš mu naproti.

Co dodat na závěr? Snad jen podle mého názor divácky atraktivní zápas. Hlavní nástěnkář má o starost navíc. Musí vymyslet nový slogan, protože body jsou doma. Jo vidíte a mále bych zapomněl, řezníkem zápasu se stává Vojta Dlouhý.  Za zmínku stojí i skóre, prostě 8:6.

HonzaCh