Minulý víkend čekal náš Btým druhý turnaj sezóny. Opět na nás padla povinnost s pořádáním - samozřejmě k naší ohromné radosti. Nemáme v sobotu co dělat, takže celodenní výlet do Stochova v základu a proč dlouho vyspávat a převalovat se z boku na bok, když tě čeká famozní trip. Vyrazíme hned na sedmičku ráno.

 

Lehce po 9. ranní hodině začíná náš první zápas s Neratovicemi. Očekávání jsou všelijaká (většina hráčů vzpomíná na loňský zápas s neratovickým béčkem a nadílkou 2:11, kterou jsme odčinili v posledním zápase sezóny 5:1), ale domácí prostředí a účast 10+1+trenér nám dávají naději na slušný výkon, zvláště v útoku, který posílil o zkušeného Ondru Áčkaře, jenž dvěma asistencemi v zápase nezklamal. My jsme tedy dokázali vstřelit jen 2 góly, i když šancí bylo, zvláště v první třetině, tak na 10. Soupeř se po počátečním útlumu oklepal a byl efektivnější, vstřelil 4 góly a ještě jeden přidal při našem pokusu během závěrečné hře bez brankáře. Průběh utkání mi připomínal souboj z minulého kola s Neem. Dobrý začátek, hodně šancí, malá produktivita, ztráta koncentrace, laciný gól, postupné vyrovnání, herní úpadek, soupeřova efektivita v zakončení, tlak, zoufalost, smutek. Při vší úctě k soupeři, nehrál božský florbal. A i když nám stále vázne souhra, podobné týmy musíme porážet (když ne technicky, tak nasazením), pokud chceme hrát ve vyšších patrech tabulky. Fanynky a pořadatelky, kterým děkujeme, tak viděly neslaný nemastný výkon a prohru 2:5.  

 

A na přání trenéra trocha kritiky: Objektivně vzato, nemá to béčko zcela jednoduché. Soupiska není moc široká a každý výpadek je znát. Útoky a obrany nejsou ustálené, souhra v rámci útočných trojek i v ose obrana-útok občas skřípe. ALE. Po taktické i herní stránce trénujeme jako áčko, fyzicky nezaostáváme. Technika sice není u všech hráčů vybroušená, ale teoretická příprava je na dobré úrovni, je potřeba ji jen prodat na zápasech. Utěšovat se 6 body výhrami nad vyloženě slabšími soupeři je alibistické, jsme schopní hrát lépe a vyhrávat více. Je potřeba jen zvýšit nasazení, hrát kompaktněji, důrazně na vlastní půli a efektivně na půli soupeře s klidem na hokejkách. Když prohrát, tak s vědomím, že jsme pro výhru udělali vše během celých 36 minut.

JirkaN

 

Druhý zápas s dosud neznámými Okurkami. Co čekat, oloupou se sami? Jsou to salátovky nebo nakládačky? Uvidíme za pár desítek minut. Ovšem...

V rodišti tohoto soupeře se nejspíše před pár lety hojně urodilo. Střídavě pálilo letní sluníčko, občas přišla nějaká ta přeháňka a tak kluci rostli jako z vody. Hošíci vypadali velmi urostle a tak si několik drobnějších členů našeho týmu začalo již před zápasem hledat svá místečka za mantinely. Neboť jak poznamenal tuším Vojta: "ten když to do mě napálí, tak mě odveze houkavý auto".

Utkání ve svižném tempu. Netrápíme se s koncovkou jako ráno a tak začínáme dávat i góly. Lakymu tamní hala prostě sedí a zběsile pokračuje ve své střelecké formě a zase mu to tam padá. Dvakrát se trefí také Klésa, který ovšem musel v zápase měnit svůj klacíček, jelikož mu ho předtím ten velký kluk zlomil :/

Vedeme o dvě branky, ale když přidáme další, soupeř dokáže snížit. A takhle asi třikrát dokola. Opět nás trápí důraz v našem brankovišti, ze kterého dostáváme hloupé branky. Soupeři na nás vyzráli dokonce i při strandardce v blízkosti našeho velkého brankoviště, když využili naše špatné rozestavení a bránění této situace.

Ke konci druhé třetiny bohužel po souboji nešťastně došlapuje Kelly a tak pro něj utkání končí. Ve třetí třetině naštěstí dokážeme několikrát utkání zpomalit a držet míček na polovině soupeře. Když nám teče do bot a soupeř tlačí, kouskujeme hru a využíváme častá přerušení ke střídání. Nakonec jsme si dokráčeli pro tři body za výhru 6:4.

 

Co dodat. Máme další tři body a pokračujeme tak v předsevzetí, přivézt z každého turnaje tři body. Opět jsme viděli, jaký problém nám dělá kompaktní bránění, takže na tom zapracujeme! :)

Za pozdní publikaci reportu se omlouvám. Napsal jsem ho včas, ale "dal jsem ho do špatnýho hrníčku...".

Na závěr se sluší poděkovat všem, co nám pomáhali s pořádáním. Jmenovitě Áje, Martině, Edovi a Vojtovu sourozenci. Jak říká Honza Kraus "děkujeme uctivě!".

Dejv #96