Příběh divočin se odehrává v nedalekém Stochově za krásného slunného dne. Vzbudila jsem se v 7:20.

vs. Plzeň

Zápas začal podivně a skončil ještě podivněji.

Možná to bylo tím, že jsme ani nedoufaly, že bychom mohly prohrát. Pršelo nám do nosu. Nemám z tohoto zápasu pocit uspokojení, cítila jsem od začátku trápení, divný opar smůly se nad námi nadnášel, nedařilo se nám přejít ani přes půlku. Přesto jsme se snažily nepolevit, ale bylo to k hovnu. Nepamatuji si, že bychom vytvořily nějakou divokou a nebezpečnou akci, která by ohrozila bránu. Pavla dala gól. My obdržely pět. A já už se těšila na vývar s chlebem.

vs. Elite

Po prvním sluníčkovém zápase nás čekalo přátelské pinknutí s extraligovými hráčkami. Volíme opatrnou, vyčkávací taktiku. Změnila se i naše nálada, chceme si zápas užít, chmurný opar smůly se rozplynul. Trocha zkušeností s hokejkou se u soupeřek se nezapře. Přesto jsme to my, kdo první vstřeluje branku. Jupí! Občas se cítíme ztraceně, jak křeček v kolečku. Běháme a běháme a míček utíká. Gól dala Lucka, Martina a Pavla. Nicméně fyzická a technická vybavenost soupeřek se odráží i na skóre, prohráli jsme 9:3. Je to smutné.

Děkuji všem hodným za pomoc při pořádání.

Markéta