Nedělní dorost by Pan Kapitán
Jablonecká klání
V neděli 6. 11. 2005 se dorostenecká kategorie měla sejít k již třetímu turnaji této sezóny. Jelikož je Jablonec těžko dostupný a my hráli poměrně brzo, tak jsme vstávali všichni brzo, abychom se mohli postavit tváří v tvář pražské Spartě.
Zápas se Spartou byl dramatický do samého závěru. Ukázalo se, že minulý rok je pro Spartu nenávratně v dáli. Do zápasu jsme vlítli jako skoro do každého s neurvalou touhou po gólu. Naše touha byla ukojena již v první třetině, když se za Bobíkova záda (i když to ani tak záda nebyla, protože branka byla z velké části obnažená ? díky vyšachování Sparty naší první lajnou) trefil Zdenda. Velký příval dobrých pocitů, euforie a celkem dobré dohrání první třetiny ve stejném tempu. Druhá třetina byla celkem podobná jako ta prvá, hrálo se sice více času na naší polovině, ale hlavně, že Jiří byl neprůstřelný. Z minulé sezóny jsme si již zvykli, že Sparťané hrají ?do těla?, jelikož zvyk je železná košile, tak ani na jabloneckém turnaji tomu jinak nebylo, proto každý míč bolel dvojnásob. Po deseti minutách druhé třetiny přišla akce Sparty, na jejímž konci byl Timoš, kterého SK celkem nekompromisně poslal k zemi, načež následoval nájezd, který bohužel Jiří nechytl. Do konce druhé třetiny jsme hráli jako opaření, a tak se tomu samému hráči, který proměnil nájezd podařilo na dvakrát propašovat za Jiřího míč. Celou třetí třetinu jsme se snažili srovnat skóre, ale ani několik přesilovek nám nepomohlo. Na druhou stranu jsme velmi dobře zvládli oslabení. Po našem kvalitním výkonu skončil zápas s papírově silnějším soupeřem 2:1 v náš neprospěch.
Utkání, které jsme hráli až k večeru a které bylo rozhodující pro naše postavení v ligové tabulce, jsme hráli se skoro domácím Libercem. Začali jsme v osmi mužích - dorostencích (plus gólman, kouč a jedna juniorka na lavičce:))). Podařilo se nám snad už v druhém střídání proměnit gól, když Pepík prostřelil gólmana. Poté celkem smolně z ostrého úhlu Majkl orazítkoval tyč. To byla naše gólová vizitka v první třetině. Liberec se však nedal, protože věděl, že jim s námi jde o hodně a během jednoho střídání ještě před koncem první třetiny vsítil dva góly, čímž jsme přišli o iluze a museli jsme začít znova makat. Naštěstí situaci zachránila první lajna, která dvěma góly strhla vedení na naší stranu. To byl stav se kterém jsme nastoupili i do druhé třetiny. Jenže jak známo, tak neštěstí nechodí samo, a tak se libereckým podařilo srovnat stav zápasu a my zase museli zabrat. Díky první lajně se nám to povedlo a my mohli slavit zisk CENNÝCH dvou bodů. Poté následovala celkem zajímavá a hektická cesta do Prahy, ale naštěstí jsme všechny peripetie osudu přečkali:D
Na závěr zase pár díků, hlavně Zdendovi, který vše organizačně zajistil a zvládl;-) Všem, kteří měli nasazení a chuť ke hře. Už teď se těším na další turnaj, kde budeme chtít a muset obhájit naše místo (a snad si i zasloužit lepší) v zápase proti Pelhřimovu a uhrát slušný výsledek s rozjetým Tatranem (nejlépe porazit 7:0:)))))
P.S.H.
V neděli 6. 11. 2005 se dorostenecká kategorie měla sejít k již třetímu turnaji této sezóny. Jelikož je Jablonec těžko dostupný a my hráli poměrně brzo, tak jsme vstávali všichni brzo, abychom se mohli postavit tváří v tvář pražské Spartě.
Zápas se Spartou byl dramatický do samého závěru. Ukázalo se, že minulý rok je pro Spartu nenávratně v dáli. Do zápasu jsme vlítli jako skoro do každého s neurvalou touhou po gólu. Naše touha byla ukojena již v první třetině, když se za Bobíkova záda (i když to ani tak záda nebyla, protože branka byla z velké části obnažená ? díky vyšachování Sparty naší první lajnou) trefil Zdenda. Velký příval dobrých pocitů, euforie a celkem dobré dohrání první třetiny ve stejném tempu. Druhá třetina byla celkem podobná jako ta prvá, hrálo se sice více času na naší polovině, ale hlavně, že Jiří byl neprůstřelný. Z minulé sezóny jsme si již zvykli, že Sparťané hrají ?do těla?, jelikož zvyk je železná košile, tak ani na jabloneckém turnaji tomu jinak nebylo, proto každý míč bolel dvojnásob. Po deseti minutách druhé třetiny přišla akce Sparty, na jejímž konci byl Timoš, kterého SK celkem nekompromisně poslal k zemi, načež následoval nájezd, který bohužel Jiří nechytl. Do konce druhé třetiny jsme hráli jako opaření, a tak se tomu samému hráči, který proměnil nájezd podařilo na dvakrát propašovat za Jiřího míč. Celou třetí třetinu jsme se snažili srovnat skóre, ale ani několik přesilovek nám nepomohlo. Na druhou stranu jsme velmi dobře zvládli oslabení. Po našem kvalitním výkonu skončil zápas s papírově silnějším soupeřem 2:1 v náš neprospěch.
Utkání, které jsme hráli až k večeru a které bylo rozhodující pro naše postavení v ligové tabulce, jsme hráli se skoro domácím Libercem. Začali jsme v osmi mužích - dorostencích (plus gólman, kouč a jedna juniorka na lavičce:))). Podařilo se nám snad už v druhém střídání proměnit gól, když Pepík prostřelil gólmana. Poté celkem smolně z ostrého úhlu Majkl orazítkoval tyč. To byla naše gólová vizitka v první třetině. Liberec se však nedal, protože věděl, že jim s námi jde o hodně a během jednoho střídání ještě před koncem první třetiny vsítil dva góly, čímž jsme přišli o iluze a museli jsme začít znova makat. Naštěstí situaci zachránila první lajna, která dvěma góly strhla vedení na naší stranu. To byl stav se kterém jsme nastoupili i do druhé třetiny. Jenže jak známo, tak neštěstí nechodí samo, a tak se libereckým podařilo srovnat stav zápasu a my zase museli zabrat. Díky první lajně se nám to povedlo a my mohli slavit zisk CENNÝCH dvou bodů. Poté následovala celkem zajímavá a hektická cesta do Prahy, ale naštěstí jsme všechny peripetie osudu přečkali:D
Na závěr zase pár díků, hlavně Zdendovi, který vše organizačně zajistil a zvládl;-) Všem, kteří měli nasazení a chuť ke hře. Už teď se těším na další turnaj, kde budeme chtít a muset obhájit naše místo (a snad si i zasloužit lepší) v zápase proti Pelhřimovu a uhrát slušný výsledek s rozjetým Tatranem (nejlépe porazit 7:0:)))))
P.S.H.