Tentokrát z mého pohledu.

Náš první kočičí výjezd mimo matičku Prahu měl proběhnout až v sobotu, vzhledem ke sledu okolností ale jeho příprava nabrala horečný spád už předchozí den večer. (Holky jistě vědí.)

A tak, když jsme se v chladném sobotním ránu sešli a vyrazili na bitvu zvanou D1, nezbývalo už nic jiného, než se pomalu ale jistě začít psychicky připravovat na naše druhé ligové vystoupení. Nálada posádky mého korábu byla více než dobrá a proto nikoho nepřekvapilo, že cesta do Jihlavy utekla jako voda. Chviličku po půl desáté jsme všichni ve zdraví (ikdyž někteří s mírnou psychickou újmou po vyčerpávající cestě na palubě Danova vozu:-))) spočinuli na palubovce haly trefně pojmenované Sportovní Hala SK Jihlava. Do prvního představení tedy zbývala ještě spousta času, který byl bezezbytku vyplněn předzápasovou přípravou. Kočičí šatna byla ještě pár minut před začátkem utkání naplněna optimismem a zdravou chutí nic soupeřkám nedarovat. Duel mohl začít...

FbK WILDCATS - TJ Sokol Královské Vinohrady
Utkání začalo v na juniorky nezvykle vysokém tempu, a k mé spokojenosti se hra přelévala z jedné strany hřiště na druhou. Oproti prvnímu turnaji nekončili naše útočné akce na polovině hřiště, ale občas jsme dokázali dovézt míček i "nadostřel" soupeřově brance. Coyotky od počátku utkání překvapili dost nezvyklým herním systémem, který působil vizuálně trošku chaoticky. Na naše hráčky ale později velice dobře zapůsobil (ale nepředbíhejme). Nuže minutky na místní časomíře utěšeně odsýpaly a ještě v desáté minutě prvního dějství svítily nad hlavami diváků dvě nuly. V tuto chvíli však přišel zlom a soupeřkám se poprvé podařilo rozvlnit síťku za Alíkovými zády. Takže 0:1 a hrajeme dál... Zbytek třetiny už nepřinesl nic podstatnějšího a "do šaten" se odcházelo za stavu 0:1. Druhá třetina ovšem začala drtivým náporem soupeře, kterého bylo najednou plné hřiště a naše koťátka velice brzy začala odcházet fyzicky (vzpomeňte na Osiku). Soupeř zrychlil hru, poněkud změnil pohyb hráček po hřišti a nám se začal rýsovat prozatím neřešitelný problém. Během následujících patnácti minut Coyotky doslova nasypaly do naší svatyně šest banánů, jeden jako druhý... (Nutno dodat, že tentokrát se pod většinu branek podepsala trošku ospalá:-/ brankářka). Popojedeme... Třetina skončila a na ukazateli skóre svítilo nelichotivých 0:7. Během přestávkové porady všem holkám spolehlivě došlo, že jsme stále na začátku dlouhé cesty za florbalovým úspěchem a že se mají ještě hodně co učit. Nuže pokyny zněly: posílit defenzívu, snažit se rozkouskovat hru, více držet míček a pohybovat se ve svém prostoru. Závěrečné dějství utkání mohlo začít. Zadané pokyny se už od první minuty povedlo přenést na hřiště a tak se nám podařilo soupeřky poněkud zpomalit a jejich počínání na hřišti výrazně ztížit. Ovšem nelze nedodat, že Coyotky měly tzv. nahráno a proto už jejich snaha nebyla rovna 100% potenciálu. To nic nemění na faktu, že během poslední patnáctiminutovky naše negativní skóre vzrostlo o "pouhý" jeden zářez. Finální skóre tedy zní (tradičních) 0:8. A ponaučení z utkání? Zatím složitá a neefektivní přizpůsobivost jinému než klasickému hernímu stylu soupeře... Máme co zlepšovat:-)

FbK WILDCATS - SK Jihlava
Hodinka volna a hurá zpět na hřiště. Tak velí rozpis utkání dívčí juniorské soutěže. Hodinku mezi utkáními jsme využili k analýze chyb a k nastínění řešení. Ranní prohra nic neubrala na odhodlání poprat se o druhý výsledek s námi trošku podceňovanou Jihlavou. Toto odhodlání ještě posílilo shlédnutí zápisu o utkání, který ukazoval, že se proti nám postaví pouhá sedmička protivnic, navíc velmi mladých (ročník ´90). Ale jak je všeobecně známo, ve sportu žádné papírové předpoklady nikdy neplatily a platit nebudou. To se také vzápětí potvrdilo...Zápas začal s velkým nábojem z obou stran a od počátku se jevil jako velice vyrovnaný. Zlom nastal (snad jako již tradičně) v desáté minutě první třetiny, kdy jsme inkasovali první ze série superhloupých branek. Aby se ale ve zbývajících pár minutách diváci nenudili, přidali domácí ještě tři úplně stejné kousky. To už začíná o něčem svědčit. Přestávková porada se omezila na přednášku o nedostatku fyzičky a chybném hlídání obranného prostoru. Druhá třetina přinesla výrazné zlepšení v nasazení, moc chválím všechny holky za to, jak dokázaly ze sebe vyždímat zbytky sil, ale skóre předvedenému nasazení neodpovídalo. Soupeřky pravidelně svůj účet navyšovaly a jejich radost neznala mezí. V tomto duchu skončila druhá třetina a před vyčerpanými Wildcatkami stálo poslední dějství jihlavského výletu. O přestávce jsme se zařekli, že soupeřkám nedáme nic zadarmo a do posledního aktu jsme vstoupili bez poraženecké nálady. Dařilo se nám více držet balónek na svých hokejkách a zdálo se, že s narůstajícím skóre roste i klid a chladnokrevnost našich hráček, se kterou překonávají soupeřovu obranu. Naše nasazení vygradovalo v polovině hrací doby vstřelením zasloužené branky a tím i nepatrnou korekcí skóre. Šťastnou střelkyní byla Adela. (asi zapůsobily slíbené naturální prémie:-))). Zbytek utkání doběhl v poklidu a do šaten se šlo se skóre 1:13. Pár postřehů: Tradičně silnou zbraní našeho klubu je paradoxně oslabení. Všechna oslabení, která přišla na pořad dne jsme úspěšně přežili a to takovým způsobem, že se soupeř nedokázal za celou dobu dvou minut ani správně rozestavit po hřišti. Naše útočná aktivita v oslabení se minimálně vyrovná aktivitě ve hře pět proti pěti. Další postřeh: Fyzička!!! Netřeba víc dodávat, zimní soustřeďko bude stát za to. A pár slov závěrem. Díky všem holkám za nasazení (Ivetě i přes její skorochřipkovou indispozici). Chválím týmového ducha, který i za nepříznivého skóre nevymizel ze střídačky. Čeká nás ještě spousta práce, ale myslím, že všichni věříme, že za pár měsíců se dočkáme prvních zasloužených bodů a tím pádem i prvního triumfálního vítězství:-)

Be Proud - Be Wildcat!