Přípravný turnaj mužů Rumburk 2005 aneb Záhada Blair Witch
Druhý zářijový víkend byl v kalendáři mužského týmu Wildcats dlouho dopředu červeně zakroužkován, v tento víkend se naše mužská enkláva měla totiž vydat na ?sever? do míst, kde lišky a Germánci dávají dobrou noc? Odjezd byl naplánován na sobotní pátou odpolední. Staniž se! Jako obvykle jsme chvíli čekali pouze na JeanPiérra, který dorazil o pár minut později s obličejem od rtěnky, nevyspalostí v očích a výmluvou, že o víkendu nejezdí metro hehe. Cesta mohla začít. Už po padesáti kilometrech bylo jasné, že něco nebude v pořádku. Kousek před Mladou Boleslaví se nad našimi hlavami rozpoutala doslova apokalypsa a draci José a JeanPiérre na palubě korábu S6 si značně libovali? Bohužel však byli sami, kdo tuto situaci ocenili? Ač si osazenstvo kočáru řízeného mistrem 10sssonem celou cestu prozpěvovalo známý hit od neznámé kapely Bližší Košile Nežli Kabát? Cestu znám a neměním směr, půjdu k řece plný ryb až tam na sever?, v důsledku apokalypsy nad Mladou Boleslaví se ztratili v magnetické bouři ne nepodobné slavnému Bermudskému trojúhelníku a po několika hodinách vypluli???.mňo v LIBERCI, hehe. A tak se příjezd celé kolony do města Rumu a Burgrů trošičku opozdil. Když jsme se všichni po strastiplné cestě se slzou v oku objali na parkovišti rumburského hypermarketu Lída, nebo tak nějak.., jali jsme se hledati 10sssonem smluvené ubytování. Pod rouškou tmy nám na mapu svítila jen červená lampa blízkého bord..teda vlastně lehkého domu a do uší nám zvonily rytmy blízké diskotéky? To jsme ovšem netušili, že jsme de fuckto u cíle.. Po náročném výpočtu našeho profesora matematiky na penzi Desetsssona jsme provedli otočný manévr o stoosmdesát stupňů (slovy četaře Dežomíra Čelem vzad, vy šme..i!) a stanuli jsme před nocležištěm. Penzion byl krásný, zvenku čistý, prostředí tiché, milé, no zkrátka idylka? Asi takhle.. naše pokoje se nacházely v prvním patře nad hospodou, dvacet metrů od diskotéky na straně jedné, padesát metrů od bor..lu na straně druhé, a asi deset a půl centimetru od dálnice na straně třetí? Don´t worry, be happy.. Po příchodech na apartmány jsme shledali ubytování dostatečným k přečkání jedné noci a na základně přidělení růžového ručníku jsme ustanovili mňo?. ?odpovědného nočního pracovníka? ? Josého (nezasvěcení nepochopí) a až na jednu výjimku jsme se odebrali o patro níž k diskuzi o taktice na nadcházející den. V restauraci jsme se pohodlně usadili a objednali si něco pitiva. Snad jen Václavova hláška, že by si k pivu dal i nějakou tu Kofolu se nesetkala s pochopením okolí, a z temných rohů hostince se odezvalo nespokojené mručení, a to i přesto, že celá restaurace byla dobře osvětlena... Během konstruktivní diskuze jsme s JeanPiérrem a Josém usoudili, že by nebylo od věci něco zakousnout. Tudíž jsme se rozjeli vstříc nedalekému hraničnímu přechodu a jediné otevřené Bageterii (čti benzinová pumpa, pozn. red.) Po neblahých zkušenostech z cesty na sever jsme neočekávali přílišnou nabídku a o to větší bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že benzínka je dobře zásobena. Po několika minutách vzrušených debat, jestli je majonéza na noc dobrý nápad jsme konečně ukončili výběr a chystali jsme se k pokladně provést platbu. V tu chvíli se stalo něco, po čem by ztuhla krev v žilách i tomu nejodvážnějšímu lovci Bobříků (těch skautských, JeanPiérre!). Na okamžik vše kolem zalilo jasné světlo (přesto, že se blížila půlnoc) a poté se vůkol rozhostila tma, černočerná tma? Ze šoku nás vyrušil až zombícký hlas pumpaře a lesknoucí se čepel jeho nože, když nám hrobovým hlasem důrazně oznámil: Položte ty bagety a vyp..něte ven!!! Se strachem v očích a srdcem v kalhotách jsme se vzpamatovali až za pár minut na čerstvém vzduchu? Celé město, kam až naše oko dohlédlo, bylo zakryto rouškou tmy? Blair Witch hadr? Nezbylo nám, než se hladovi vrátit zpět do penzionu Hvězda, kde se mezitím stále dobře bavil zbytek našeho týmu? Zábava pokračovala ještě chvíli a poté se přesunula o pár metrů dále, do místní diskotéky, kde jsme jako V.I.P. nemuseli ani platit vstup? Po shlédnutí tanečních kreací místních Vlastimilů Harapesů a jiných potulných zvířat jsme se konečně odebrali na kutě a v očekávání věcí příštích jsme navštívili říši spánku.
Probuzení v půl sedmé ráno bylo pro někoho více než kruté, jiní se tvářili, jako by se sladce vyspali nejméně dvanáct hodin, žejo Miku. Po provizorní snídani na již avízované hororové benzínce jsme se úspěšně pod vedením Václava doškobrtali k hale, která byla podle jeho názoru Dobrá jak cip, p..o!:-) Pořadatelé ani ostatní účastníci si zjevně s dochvilností příliš hlavu nelámali a tak jsme ještě dobrou čtvrthodinku po oficiálním začátku turnaje pochybovali, jsme-li v tom správném Rumburku? Nakonec ale všichni víceméně včas dorazili a turnaj mohli začít. V pohodlí naší luxusní kabiny jsme měli spoustu času na důkladné probrání taktiky a osobní zaúkolování a nemotivování hráčů. První mač mohl začít?
Wildcats : Rumburk junioři
Místní junící se zdáli být silným soupeřem, při rozehrání působili dojmem kompaktního, rychlého, dobře se pohybujícího a kvalitně střílejícího celku. Realita utkání byla však jiná. Už od úvodu se hrál rychlý, kvalitní florbal a útoky soupeře střídaly naše výpady. S útočnou činností rumburských juníků si naše obrana za přispění JeanPiérra věděla poměrně snadno rady, takže se víceméně čekalo na okamžik, kdy dokážeme vstřelit branku. To se nám po několika zmařených pokusech podařilo. Branka padla po jednom z mála správně sehraných systémových kroků. Před závěrem utkání jsme přidali ještě pojistku a první nedělní vítězství bylo naše.
Wildcats : Česká Lípa
Českolipští se svou ligovou příslušností řadili jednoznačně k favoritům turnaje. Po shlédnutí jejich premiérového ranního vystoupení se nám tento fakt příliš nepozdával. Do utkání jsme tedy vtrhli bez respektu a celou první polovinu se soupeřem drželi krok. Zhruba dvě minuty před koncem první půle však soupeř z nenápadné akce udeřil a věnoval nám tak pěkný prezent do ?šatny?. O přestávce jsme si řekli, že nic není ztraceno a jedna branka se dá v klidu dohnat a body mohou být stále naše? Po vstupu do druhé půle utkání jsme se však brutální fatálkou jednoho z beků dostali psychicky dolů a minutu nato si svůj bad okamžik vybral i JeanPiérre a bylo 0:3. To byl poslední hřebík do rakve naší psychiky, většina hráčů zahodila systémovou hru a naloadovala ?hurásystém?? Do konce utkání jsme ještě dvakrát inkasovali, což ale nemění nic na tom, že jsme prohráli vlastní blbostí se slabším soupeřem?
Wildcats : Varnsdorf
Po horečném počítání skupinové tabulky jsme zjistili, že pouze výhra nad Varnsdorfem nás dostane na první místo skupiny a přisoudí nám tak relativně nejslabšího soupeře do čtvrtfinálového utkání. Do posledního mače skupiny jsme nastoupili v klidu a v pohodě, a to je u nás dobré znamení? Soupeř velmi zlobil, ale nám se stále dařilo odolávat jeho výpadům a jeho útočné akce jsme srdnatě opláceli. Celé toto snažení vedlo k vsítění naší zasloužené vedoucí branky. Euforie ovšem netrvala dlouho a soupeř doslova po pár vteřinách haluzní střelou srovnal. Tentokrát nás tento fakt neposlal do kolen, ale naopak ještě vybičoval naši motivaci a aktivitu. Snaha přinesla své ovoce pár minut před koncem, kdy jsme se ujali opět vedení. Jednobrankový náskok jsme dokázali i přes katastrofální taktickou hrubku druhé řady ubránit a získat cenné vítězství 2:1
Po posledním zápase naší základní skupiny bylo nad slunce jasné, že se umístíme na jejím prvním místě ? kam nás měl poslat lepší vzájemný zápas s Varnsdorfem, který měl s naším týmem rovnost bodů. Podle mínění pořadatelů je však vzájemnému zápasu nadřazeno skóre? (možná v lakrosu, že José) a tak nás tento systém poslal na druhé místo tabulky a přisoudil nám čtvrtfinálového soupeře ? tým pořádajícího Rumburku ? muže. Čtvrtfinálový hrací čas byl nepochopitelně upraven na 1x15minut a my jsme nestačili zírat? No nevadí, hurá na ně!
Wildcats ? Rumburk muži ? čtvrtfinále
Utkání začalo z obou stran velmi opatrnou hrou a snahou nechybovat ? šlo o hodně. Jak postupoval čas, obrana soupeře se stále častěji otevírala a pouze naše střelecká impotence zapříčiňovala to, že jsme se neujali vedení. Po několika našich spálených šancích přišel zasloužený trest, dostali jsme branku a radost domácího (řádně hráčsky nadopovaného týmů) neznala mezí. Nepříznivý vývoj utkání se nám přes veškerou snahu a i přes velmi dlouhou power play podařilo již zvrátit, a tak jsme z de facto jediného důležitého zápasu dne odešli poraženi nejtěsnějším možným skóre 0:1.
Bylo tedy na čase udělat Rumburku pápá. Závěrem chci napsat, že si myslím, že se turnaj celkově velmi vydařil, ukázal naše silná místa i slabiny a pomohl zejména k tomu, abychom se stmelili ještě více jako kolektiv, což považuji za jeho stěžejní úkol.
Coach
Co člověk, to názor, přečtěte si tedy i rumburský report by José a JeanPiérre.
Cesta do Rumburku ? No Comment? Po příjezdu všech jsme se ubytovali v penzionu, který podle někoho byl ?dobrý jak cip,? ale pro mě ideální nebyl?(bordel po levici, disko po pravici); ovšem nebyl ani špatný takže s ubytováním spokojenost?o příhodách toho večera není taky třeba moc se rozepisovat, snad jen náš výlet do ?zapomenutého kofola světa? stál za to?Takže teď k turnaji? Moc se mě líbila místní hala, co se týká zázemí, i vybavení, jen povrch mi neseděl, nedalo se z něj střílet. Ovšem to je věc názoru (opět zde byly názory o kvalitě ? jako cip?), ale ?ubytování? do luxusní šatny se mě líbilo třeba moc. K zápasům?
První zápas, jak je naším dobrým zvykem, jsme brali s tím, že chceme uhrát, co nejlepší výsledek proti místním juniorům, a tudíž bez stresu, a výsledek se dostavil ? zasloužené vítězství?; a i spousta vytvořených (byť neproměněných) šancí nám dávaly naděje do dalších bojů. Obrana fungovala spolehlivě a ?juníky? jsme do ničeho vážnějšího nepustili. Snad jen ten fakt, že jsme už v tomto zápase začali se svojí obvyklou střeleckou impotencí mohl být znepokojující; a taky že se to později ukázalo?
Druhý zápas,a přišlo přesně to, čeho jsem se obával už když jsme tam jeli; ambice?Rázem jsme nabyli dojmu, že jsme favoriti, že vyhrajeme a že nic jiného než výhra nepřipadá v úvahu. Ne že by to bylo špatné, chraň bůh není, ale neuvěřitelně to svazuje ruce, a zrovna v našem psychicky labilním týmu je tohle přesně problém. A taky, se to hned ukázalo?Zápas s Českou Lípou-muži; začal pro nás vcelku příznivě, poměrně slušně jsme uhlídali jejich ?sarkofágovou? hru a vyráželi do protiútoků, několik jich bylo vydařených. Spíše, ale individuální zručností našeho útoku(kterou bezpochyby máme v osobách Vítka, Cukra, Zdenka,?); kombinace začala váznout (na čemž mám svůj podíl i ? a hlavně - já neboť i já jsem začal opět, jak je mým ?dobrým zvykem? sólovat v momentě, kdy se nám nedařila kombinace). Nedařilo se nám pronikat přes poměrně dobře organizovanou obranu Lípy, i když byla statická, recept jsme nenašli. Pak přišel nešťastný první gól. A v ten moment se opět ukázala slabá psychická odolnost našeho týmu; následoval druhý, ještě mnohem nešťastnější gól, a psychika byla ta tam? Hráli jsme jak partička kluků na pískovišti, každý se svou ?bábovkou? ; útok přestal podporovat obranu, vznikaly mezery mezi útokem a obranou, obrana si vybrala slabší chvilku, brankář si vybral jednu z nejslabších chvil vůbec. Hra se zhroutila, a výsledek byl nakonec debaklových 0:5 ; rozhodně nejhorší zápas celého dne?
Zápas tři? Po velmi nevydařeném druhém zápase, byla morálka na bodu mrazu. Každý viděl tu tragédii, každý věděl, že jsme hráli se spoustou chyb, každý věděl, že nějakou tu chybu sám udělal? Naštěstí, a to je třeba ocenit a to bych viděl jako jeden z největších přínosů turnaje, se nám podařilo (což se nám v minulých sezónách ne zrovna dařilo) udržet solidní náladu s dalším hladem po vítězství a s tím, že jsme se nezačali navzájem osočovat (až na ?speciální případy? osob s ? a méně mozku), nadávat si, pomlouvat se a nebo jinak si vytýkat chyby, které se můžou stát každému? Měl přijít zápas třetí a každý věděl, že je třeba vyhrát. Pošramocené sebevědomí potřebovalo nabít a i výsledky v tabulce hovořily jasně o nutnosti výhry (v tu chvíli jsme neměli tušení o překvapení, které nám nachystají pořadatelé)? Do zápasu jsme šli na plno, ale minulý zápas nezůstal bez účinku; první polovina (u florbal dost neobvyklé což? ) probíhala staticky na obou stranách, o pauze jsme se tak museli dát trochu do kupy a začít hrát. První lajna předvedla nejpovedenější akci dne (alespoň podle mě . neboť byla ukázkově systémová), kdy po krásné kombinaci Mika a Vítka padl náš první gól. Bohužel euforie netrvala dlouho a soupeř vzápětí srovnal (povedenou střelou, kdy zaspal náš centr)? Nicméně v tomto zápase; těžko říct nakolik to bylo silnější psychikou nebo tím, že soupeř hrál méně aktivně než Lípa v druhém zápase; jsme hlavu nesvěsili a pokračovali v poměrně solidní hře. Hlavně, co se týká defenzivy, útok se opět vrátil ke své statické hře a nevypadlo to, že bychom měli na vítězství; ale pomohla náhoda a Danův šťastný gól (kdy dokonale využil svého hlídání gólmana a po chybné rozehrávce skóroval). Vedení se již podařilo udržet, ale na pochvalu výkon rozhodně nebyl? Navíc nás po zápase čekalo ono výše zmíněné překvapení v podobě rozhodování o umístění v prvé řadě podle skóre, což nás zcela nesmyslně poslalo na druhé místo ve skupině?
Čtvrtfinále aneb konečná?Další organizační překvapení se nedalo dlouho pobízet a tak jsme se dozvěděli o zkrácení hrací doby na jednou 15 min (což je mimochodem zcela unikátní, a v jiné kolektivní hře se myslím nic takového nevyskytuje). To ovšem neměnilo nic na faktu, že nás ve čtvrtfinále čeká tým Rumburk ? muži. Tým bez podceňování soupeře více než hratelný? Ale prokletí Wildcats se opět projevilo a zápas ve kterém o něco jde se nám stal osudným. Útok nebyl schopen vytvořit si solidní šanci, mistr všech vyšívacích strojů José sólista Manuel sám zazdil několik slibných možností; zbytek útoku pak nebyl schopen se do šancí dostat? Bohužel ani pomoc v útoku od našich beků nebyla nic platná, neproměnili jsme ani jedinou šanci, standardky ze kterých by měly padat góly zůstaly nevyužity, jasné šance končili od čepelích našich útočníku v rohu a kloudné kombinace se od našeho týmu nikdo nedočkal. Pochvalu zaslouží snad jen obrana, která pracovala až na pár drobných chybek a jeden osudný případ spolehlivě; bohužel tento případ skončil brankou v naší síti a my prohráli 0:1 a tudíž naše působení skončilo?Resumé?Myslím, že na tomto turnaji se jen potvrdilo to, co v našem týmu snad už každý ví; nejsme schopni dávat góly, nejsme schopni kvalitní kolektivní hry v útoku a nejsme schopni případné šance využívat alespoň v ohrožení soupeřovy brány? Nevím jestli se dá na tom pracovat, ale pokud ne tak náš tým nemůže a nebude nikdy hrát pořádnou soutěž, neboť i přes kvalitní obranu (kterou tímto chci pochválit) nejsme schopni skórovat? I přes malý počet obdržených branek (kromě zápasu s Lípou) nejsme schopni soupeře přehrát; útok je absolutně impotentní, a dokud se nenaučíme v každém zápase využít alespoň 3-4 šance a do těchto šancí se vůbec systémově týmově propracovat tak nemáme na to hrát solidní ligu/turnaj?Závěrem bych ještě rád pochválil naší novou posilu, mistra Václava, který podle mě hrál výborně (jeden z nejlepšího z celého týmu) a který je defenzivním štítem, který druhá lajna potřebovala? a vůbec obrana zasluhuje pochvalu?A taky samozřejmě gólman, který nás jako vždy podržel?
José
Wildcats : Rumburk Junioři
Naše první vystoupení na tomto turnaji bylo zároveň první celého turnaje takže tomu odpovídala i atmosféra v hale. Domácí soupeř plný rychlých a technicky velmi dobře vybavených juniorů byl od pohledu i papírově favoritem. Ale jak to ve sportu bývá, papíry neplatí a ve florbale už vůbec ne takže jsme na soupeře doslova vlétli a v už od prvních minut převzali otěže zápasu. Jenže po několika málo minutách se Rumburk oklepal a začal dorážet na naši obranu která ale znamenitě odolávala. Po přestávce přišel náš kýžený úspěch v podobě první branky. Poté jsme měli i trochu štěstí ?vzadu? ale na stav se neměnil. Klid do našich řad vnesla další branka zhruba 3 minuty před koncem. Do konce zápasu se už nic nestalo a tak se zrodil první možná trochu překvapivý výsledek a to NAŠE VÍTĚZSTVÍ 2:0.
Wildcats :Česká Lípa
Protivník ze severu Čech se zdál být největším favoritem naší skupiny. Toho jsme se ale opět nelekali a s chutí po vítězství se vrhli do utkání. Zhruba 8 minut první poloviny byl zápas vyrovnaný, několik šancí jsme si dokázali vytvořit ale přesto byl soupeř maličko aktivnější. Těsně před první sirénou jsme ale hloupě inkasovali po chybě v rohu hřiště a akci českolipského útočníka. Po přestávce jsme bohužel přestali hrát svoji hru a především systém a začali jsme si naprosto zmateně a nesmyslně přebírat samostatně hráče bez jakéhokoliv úspěchu bohužel. Obrana ještě chvíli odolávala ale po několika minutách inkasovala po tlaku znovu. Třetí branka následovala hned poté, po mojí brutální hrubce?Takže stav 0:3. To ještě nebylo vše. Za další 2 minuty po individuální akci pravého křídla a dalším nelichotivém mém zákroku dostali další zásah do černého. Poslední kapkou bylo neúplně ideální střídání a následně pátá branka. To už bylo naštěstí vše takže konečný účet se vyšplhal na děsivých 0:5. Takže prakticky totální propadák?.
Wildcats : Varnsdorf
Posledním vystoupením v základní skupině bylo utkání s celkem Varnsdorfu. Tým se jevil jako slabší, byť do zápasu s námi neztratil ani bod. Šli jsme do toho s čistou hlavou po prohře v minulém zápase, s vírou v dobrý výsledek a odhodláním nechat na hřišti duši a především srdce. V první polovině zápasu jsme nedokázali soupeře zatlačit na vlastní polovinu a obrana měla hodně co dělat aby udržela čisté konto. Do druhé poloviny jsme si řekli že musíme za každou cenu vsítit branku a jak si řekli tak udělali a v 6. minutě se ujali vedení. Mezitím ale protivník stupňoval svůj tlak a zhruba za minutu a půl opravdu ?krásnou? střelou přes obránce vyrovnal. Nás to ale nepoložilo a stále jsme odolávali systematickému obléhání naši branky a naopak doráželi na protější obraný val. Vyplatilo se a 4 minuty před koncem se opět ujali vedení. Potom nastalo doslova hotové peklo na naší obranné polovině. Varnsdorfští roztočili útočný kolotoč a já i beci měli o práci opět postaráno. Trochu štěstí jsme měli i při špatném střídání asi 30 vteřin před koncem. Vše ale s trochou štěstí dobře dopadlo a my mohli zase slavit vítězství 2:1, vítězství ve skupině a postup do čtvrtfinále.
Wildcats ? Rumburk Muži. ? Čtvrtfinále
Do čtvrtfinále jsme šli zase s tím že prostě musíme vyhrát a za každou cenu. První minuty a vlastně i celá polovina zápasu byla na šance i aktivitu vyrovnaná akorát na naší straně skóre svítila nula a na soupeřově jednička. Proč? Stalo se tak po nenápadné akci zprostředka hřiště kdy se protivníkův útočník prodral přes našeho centra ještě přes nohy našeho beka poslal míček smolně kolem mojí nohy do sítě. Po přestávce jsme začali tlačit, měli jsem mnoho slibných šancí ale branka nepadla ani po drtivém náporu a v závěru ani z několika slibných standardek a power-play. A tak jediná smolná branka rozhodla o osudu nejdůležitějšího zápasu turnaje a poslala náš celek na dlouhou 150ti kilometrovou cestu domů.
Závěr : Tento turnaj měl především splnit roli ?přípravky? a generálky na nadcházející ligový ročník. Tuto úlohu splnil minimálně v tom že jsme si zahráli ve velké hale proti neznámým družstvům. Na závěr toho shrnutí jedné zářijové neděle bych chtěl podotknout že mi bylo ctí účastnit se tohoto podniku a mít možnost v brance pomoci mužstvu k nějakému umístění. Zároveň ale nemůžu nechat bez povšimnutí fakt, že až na jeden výpadek (který se prostě stane někdy každému) mojí osoby a pár chyb obránců, obrana chybovala minimálně a konkrétně ve čtvrtfinále inkasovat pouze jednu branku znamená ve florbale velmi dobrý výkon. To že se útoku nepodařilo vsítit aspoň jednu srovnávací branku nebo i dvě na vítězství je bohužel věc jiná a hráči ?vzadu? to prakticky neovlivní ( já teda určitě ne ?). To jen tak na okraj co mě moc mrzí a z čeho mám zároveň obavu v téhle budoucí sezóně.
Jean Piérre
Probuzení v půl sedmé ráno bylo pro někoho více než kruté, jiní se tvářili, jako by se sladce vyspali nejméně dvanáct hodin, žejo Miku. Po provizorní snídani na již avízované hororové benzínce jsme se úspěšně pod vedením Václava doškobrtali k hale, která byla podle jeho názoru Dobrá jak cip, p..o!:-) Pořadatelé ani ostatní účastníci si zjevně s dochvilností příliš hlavu nelámali a tak jsme ještě dobrou čtvrthodinku po oficiálním začátku turnaje pochybovali, jsme-li v tom správném Rumburku? Nakonec ale všichni víceméně včas dorazili a turnaj mohli začít. V pohodlí naší luxusní kabiny jsme měli spoustu času na důkladné probrání taktiky a osobní zaúkolování a nemotivování hráčů. První mač mohl začít?
Wildcats : Rumburk junioři
Místní junící se zdáli být silným soupeřem, při rozehrání působili dojmem kompaktního, rychlého, dobře se pohybujícího a kvalitně střílejícího celku. Realita utkání byla však jiná. Už od úvodu se hrál rychlý, kvalitní florbal a útoky soupeře střídaly naše výpady. S útočnou činností rumburských juníků si naše obrana za přispění JeanPiérra věděla poměrně snadno rady, takže se víceméně čekalo na okamžik, kdy dokážeme vstřelit branku. To se nám po několika zmařených pokusech podařilo. Branka padla po jednom z mála správně sehraných systémových kroků. Před závěrem utkání jsme přidali ještě pojistku a první nedělní vítězství bylo naše.
Wildcats : Česká Lípa
Českolipští se svou ligovou příslušností řadili jednoznačně k favoritům turnaje. Po shlédnutí jejich premiérového ranního vystoupení se nám tento fakt příliš nepozdával. Do utkání jsme tedy vtrhli bez respektu a celou první polovinu se soupeřem drželi krok. Zhruba dvě minuty před koncem první půle však soupeř z nenápadné akce udeřil a věnoval nám tak pěkný prezent do ?šatny?. O přestávce jsme si řekli, že nic není ztraceno a jedna branka se dá v klidu dohnat a body mohou být stále naše? Po vstupu do druhé půle utkání jsme se však brutální fatálkou jednoho z beků dostali psychicky dolů a minutu nato si svůj bad okamžik vybral i JeanPiérre a bylo 0:3. To byl poslední hřebík do rakve naší psychiky, většina hráčů zahodila systémovou hru a naloadovala ?hurásystém?? Do konce utkání jsme ještě dvakrát inkasovali, což ale nemění nic na tom, že jsme prohráli vlastní blbostí se slabším soupeřem?
Wildcats : Varnsdorf
Po horečném počítání skupinové tabulky jsme zjistili, že pouze výhra nad Varnsdorfem nás dostane na první místo skupiny a přisoudí nám tak relativně nejslabšího soupeře do čtvrtfinálového utkání. Do posledního mače skupiny jsme nastoupili v klidu a v pohodě, a to je u nás dobré znamení? Soupeř velmi zlobil, ale nám se stále dařilo odolávat jeho výpadům a jeho útočné akce jsme srdnatě opláceli. Celé toto snažení vedlo k vsítění naší zasloužené vedoucí branky. Euforie ovšem netrvala dlouho a soupeř doslova po pár vteřinách haluzní střelou srovnal. Tentokrát nás tento fakt neposlal do kolen, ale naopak ještě vybičoval naši motivaci a aktivitu. Snaha přinesla své ovoce pár minut před koncem, kdy jsme se ujali opět vedení. Jednobrankový náskok jsme dokázali i přes katastrofální taktickou hrubku druhé řady ubránit a získat cenné vítězství 2:1
Po posledním zápase naší základní skupiny bylo nad slunce jasné, že se umístíme na jejím prvním místě ? kam nás měl poslat lepší vzájemný zápas s Varnsdorfem, který měl s naším týmem rovnost bodů. Podle mínění pořadatelů je však vzájemnému zápasu nadřazeno skóre? (možná v lakrosu, že José) a tak nás tento systém poslal na druhé místo tabulky a přisoudil nám čtvrtfinálového soupeře ? tým pořádajícího Rumburku ? muže. Čtvrtfinálový hrací čas byl nepochopitelně upraven na 1x15minut a my jsme nestačili zírat? No nevadí, hurá na ně!
Wildcats ? Rumburk muži ? čtvrtfinále
Utkání začalo z obou stran velmi opatrnou hrou a snahou nechybovat ? šlo o hodně. Jak postupoval čas, obrana soupeře se stále častěji otevírala a pouze naše střelecká impotence zapříčiňovala to, že jsme se neujali vedení. Po několika našich spálených šancích přišel zasloužený trest, dostali jsme branku a radost domácího (řádně hráčsky nadopovaného týmů) neznala mezí. Nepříznivý vývoj utkání se nám přes veškerou snahu a i přes velmi dlouhou power play podařilo již zvrátit, a tak jsme z de facto jediného důležitého zápasu dne odešli poraženi nejtěsnějším možným skóre 0:1.
Bylo tedy na čase udělat Rumburku pápá. Závěrem chci napsat, že si myslím, že se turnaj celkově velmi vydařil, ukázal naše silná místa i slabiny a pomohl zejména k tomu, abychom se stmelili ještě více jako kolektiv, což považuji za jeho stěžejní úkol.
Coach
Co člověk, to názor, přečtěte si tedy i rumburský report by José a JeanPiérre.
Cesta do Rumburku ? No Comment? Po příjezdu všech jsme se ubytovali v penzionu, který podle někoho byl ?dobrý jak cip,? ale pro mě ideální nebyl?(bordel po levici, disko po pravici); ovšem nebyl ani špatný takže s ubytováním spokojenost?o příhodách toho večera není taky třeba moc se rozepisovat, snad jen náš výlet do ?zapomenutého kofola světa? stál za to?Takže teď k turnaji? Moc se mě líbila místní hala, co se týká zázemí, i vybavení, jen povrch mi neseděl, nedalo se z něj střílet. Ovšem to je věc názoru (opět zde byly názory o kvalitě ? jako cip?), ale ?ubytování? do luxusní šatny se mě líbilo třeba moc. K zápasům?
První zápas, jak je naším dobrým zvykem, jsme brali s tím, že chceme uhrát, co nejlepší výsledek proti místním juniorům, a tudíž bez stresu, a výsledek se dostavil ? zasloužené vítězství?; a i spousta vytvořených (byť neproměněných) šancí nám dávaly naděje do dalších bojů. Obrana fungovala spolehlivě a ?juníky? jsme do ničeho vážnějšího nepustili. Snad jen ten fakt, že jsme už v tomto zápase začali se svojí obvyklou střeleckou impotencí mohl být znepokojující; a taky že se to později ukázalo?
Druhý zápas,a přišlo přesně to, čeho jsem se obával už když jsme tam jeli; ambice?Rázem jsme nabyli dojmu, že jsme favoriti, že vyhrajeme a že nic jiného než výhra nepřipadá v úvahu. Ne že by to bylo špatné, chraň bůh není, ale neuvěřitelně to svazuje ruce, a zrovna v našem psychicky labilním týmu je tohle přesně problém. A taky, se to hned ukázalo?Zápas s Českou Lípou-muži; začal pro nás vcelku příznivě, poměrně slušně jsme uhlídali jejich ?sarkofágovou? hru a vyráželi do protiútoků, několik jich bylo vydařených. Spíše, ale individuální zručností našeho útoku(kterou bezpochyby máme v osobách Vítka, Cukra, Zdenka,?); kombinace začala váznout (na čemž mám svůj podíl i ? a hlavně - já neboť i já jsem začal opět, jak je mým ?dobrým zvykem? sólovat v momentě, kdy se nám nedařila kombinace). Nedařilo se nám pronikat přes poměrně dobře organizovanou obranu Lípy, i když byla statická, recept jsme nenašli. Pak přišel nešťastný první gól. A v ten moment se opět ukázala slabá psychická odolnost našeho týmu; následoval druhý, ještě mnohem nešťastnější gól, a psychika byla ta tam? Hráli jsme jak partička kluků na pískovišti, každý se svou ?bábovkou? ; útok přestal podporovat obranu, vznikaly mezery mezi útokem a obranou, obrana si vybrala slabší chvilku, brankář si vybral jednu z nejslabších chvil vůbec. Hra se zhroutila, a výsledek byl nakonec debaklových 0:5 ; rozhodně nejhorší zápas celého dne?
Zápas tři? Po velmi nevydařeném druhém zápase, byla morálka na bodu mrazu. Každý viděl tu tragédii, každý věděl, že jsme hráli se spoustou chyb, každý věděl, že nějakou tu chybu sám udělal? Naštěstí, a to je třeba ocenit a to bych viděl jako jeden z největších přínosů turnaje, se nám podařilo (což se nám v minulých sezónách ne zrovna dařilo) udržet solidní náladu s dalším hladem po vítězství a s tím, že jsme se nezačali navzájem osočovat (až na ?speciální případy? osob s ? a méně mozku), nadávat si, pomlouvat se a nebo jinak si vytýkat chyby, které se můžou stát každému? Měl přijít zápas třetí a každý věděl, že je třeba vyhrát. Pošramocené sebevědomí potřebovalo nabít a i výsledky v tabulce hovořily jasně o nutnosti výhry (v tu chvíli jsme neměli tušení o překvapení, které nám nachystají pořadatelé)? Do zápasu jsme šli na plno, ale minulý zápas nezůstal bez účinku; první polovina (u florbal dost neobvyklé což? ) probíhala staticky na obou stranách, o pauze jsme se tak museli dát trochu do kupy a začít hrát. První lajna předvedla nejpovedenější akci dne (alespoň podle mě . neboť byla ukázkově systémová), kdy po krásné kombinaci Mika a Vítka padl náš první gól. Bohužel euforie netrvala dlouho a soupeř vzápětí srovnal (povedenou střelou, kdy zaspal náš centr)? Nicméně v tomto zápase; těžko říct nakolik to bylo silnější psychikou nebo tím, že soupeř hrál méně aktivně než Lípa v druhém zápase; jsme hlavu nesvěsili a pokračovali v poměrně solidní hře. Hlavně, co se týká defenzivy, útok se opět vrátil ke své statické hře a nevypadlo to, že bychom měli na vítězství; ale pomohla náhoda a Danův šťastný gól (kdy dokonale využil svého hlídání gólmana a po chybné rozehrávce skóroval). Vedení se již podařilo udržet, ale na pochvalu výkon rozhodně nebyl? Navíc nás po zápase čekalo ono výše zmíněné překvapení v podobě rozhodování o umístění v prvé řadě podle skóre, což nás zcela nesmyslně poslalo na druhé místo ve skupině?
Čtvrtfinále aneb konečná?Další organizační překvapení se nedalo dlouho pobízet a tak jsme se dozvěděli o zkrácení hrací doby na jednou 15 min (což je mimochodem zcela unikátní, a v jiné kolektivní hře se myslím nic takového nevyskytuje). To ovšem neměnilo nic na faktu, že nás ve čtvrtfinále čeká tým Rumburk ? muži. Tým bez podceňování soupeře více než hratelný? Ale prokletí Wildcats se opět projevilo a zápas ve kterém o něco jde se nám stal osudným. Útok nebyl schopen vytvořit si solidní šanci, mistr všech vyšívacích strojů José sólista Manuel sám zazdil několik slibných možností; zbytek útoku pak nebyl schopen se do šancí dostat? Bohužel ani pomoc v útoku od našich beků nebyla nic platná, neproměnili jsme ani jedinou šanci, standardky ze kterých by měly padat góly zůstaly nevyužity, jasné šance končili od čepelích našich útočníku v rohu a kloudné kombinace se od našeho týmu nikdo nedočkal. Pochvalu zaslouží snad jen obrana, která pracovala až na pár drobných chybek a jeden osudný případ spolehlivě; bohužel tento případ skončil brankou v naší síti a my prohráli 0:1 a tudíž naše působení skončilo?Resumé?Myslím, že na tomto turnaji se jen potvrdilo to, co v našem týmu snad už každý ví; nejsme schopni dávat góly, nejsme schopni kvalitní kolektivní hry v útoku a nejsme schopni případné šance využívat alespoň v ohrožení soupeřovy brány? Nevím jestli se dá na tom pracovat, ale pokud ne tak náš tým nemůže a nebude nikdy hrát pořádnou soutěž, neboť i přes kvalitní obranu (kterou tímto chci pochválit) nejsme schopni skórovat? I přes malý počet obdržených branek (kromě zápasu s Lípou) nejsme schopni soupeře přehrát; útok je absolutně impotentní, a dokud se nenaučíme v každém zápase využít alespoň 3-4 šance a do těchto šancí se vůbec systémově týmově propracovat tak nemáme na to hrát solidní ligu/turnaj?Závěrem bych ještě rád pochválil naší novou posilu, mistra Václava, který podle mě hrál výborně (jeden z nejlepšího z celého týmu) a který je defenzivním štítem, který druhá lajna potřebovala? a vůbec obrana zasluhuje pochvalu?A taky samozřejmě gólman, který nás jako vždy podržel?
José
Wildcats : Rumburk Junioři
Naše první vystoupení na tomto turnaji bylo zároveň první celého turnaje takže tomu odpovídala i atmosféra v hale. Domácí soupeř plný rychlých a technicky velmi dobře vybavených juniorů byl od pohledu i papírově favoritem. Ale jak to ve sportu bývá, papíry neplatí a ve florbale už vůbec ne takže jsme na soupeře doslova vlétli a v už od prvních minut převzali otěže zápasu. Jenže po několika málo minutách se Rumburk oklepal a začal dorážet na naši obranu která ale znamenitě odolávala. Po přestávce přišel náš kýžený úspěch v podobě první branky. Poté jsme měli i trochu štěstí ?vzadu? ale na stav se neměnil. Klid do našich řad vnesla další branka zhruba 3 minuty před koncem. Do konce zápasu se už nic nestalo a tak se zrodil první možná trochu překvapivý výsledek a to NAŠE VÍTĚZSTVÍ 2:0.
Wildcats :Česká Lípa
Protivník ze severu Čech se zdál být největším favoritem naší skupiny. Toho jsme se ale opět nelekali a s chutí po vítězství se vrhli do utkání. Zhruba 8 minut první poloviny byl zápas vyrovnaný, několik šancí jsme si dokázali vytvořit ale přesto byl soupeř maličko aktivnější. Těsně před první sirénou jsme ale hloupě inkasovali po chybě v rohu hřiště a akci českolipského útočníka. Po přestávce jsme bohužel přestali hrát svoji hru a především systém a začali jsme si naprosto zmateně a nesmyslně přebírat samostatně hráče bez jakéhokoliv úspěchu bohužel. Obrana ještě chvíli odolávala ale po několika minutách inkasovala po tlaku znovu. Třetí branka následovala hned poté, po mojí brutální hrubce?Takže stav 0:3. To ještě nebylo vše. Za další 2 minuty po individuální akci pravého křídla a dalším nelichotivém mém zákroku dostali další zásah do černého. Poslední kapkou bylo neúplně ideální střídání a následně pátá branka. To už bylo naštěstí vše takže konečný účet se vyšplhal na děsivých 0:5. Takže prakticky totální propadák?.
Wildcats : Varnsdorf
Posledním vystoupením v základní skupině bylo utkání s celkem Varnsdorfu. Tým se jevil jako slabší, byť do zápasu s námi neztratil ani bod. Šli jsme do toho s čistou hlavou po prohře v minulém zápase, s vírou v dobrý výsledek a odhodláním nechat na hřišti duši a především srdce. V první polovině zápasu jsme nedokázali soupeře zatlačit na vlastní polovinu a obrana měla hodně co dělat aby udržela čisté konto. Do druhé poloviny jsme si řekli že musíme za každou cenu vsítit branku a jak si řekli tak udělali a v 6. minutě se ujali vedení. Mezitím ale protivník stupňoval svůj tlak a zhruba za minutu a půl opravdu ?krásnou? střelou přes obránce vyrovnal. Nás to ale nepoložilo a stále jsme odolávali systematickému obléhání naši branky a naopak doráželi na protější obraný val. Vyplatilo se a 4 minuty před koncem se opět ujali vedení. Potom nastalo doslova hotové peklo na naší obranné polovině. Varnsdorfští roztočili útočný kolotoč a já i beci měli o práci opět postaráno. Trochu štěstí jsme měli i při špatném střídání asi 30 vteřin před koncem. Vše ale s trochou štěstí dobře dopadlo a my mohli zase slavit vítězství 2:1, vítězství ve skupině a postup do čtvrtfinále.
Wildcats ? Rumburk Muži. ? Čtvrtfinále
Do čtvrtfinále jsme šli zase s tím že prostě musíme vyhrát a za každou cenu. První minuty a vlastně i celá polovina zápasu byla na šance i aktivitu vyrovnaná akorát na naší straně skóre svítila nula a na soupeřově jednička. Proč? Stalo se tak po nenápadné akci zprostředka hřiště kdy se protivníkův útočník prodral přes našeho centra ještě přes nohy našeho beka poslal míček smolně kolem mojí nohy do sítě. Po přestávce jsme začali tlačit, měli jsem mnoho slibných šancí ale branka nepadla ani po drtivém náporu a v závěru ani z několika slibných standardek a power-play. A tak jediná smolná branka rozhodla o osudu nejdůležitějšího zápasu turnaje a poslala náš celek na dlouhou 150ti kilometrovou cestu domů.
Závěr : Tento turnaj měl především splnit roli ?přípravky? a generálky na nadcházející ligový ročník. Tuto úlohu splnil minimálně v tom že jsme si zahráli ve velké hale proti neznámým družstvům. Na závěr toho shrnutí jedné zářijové neděle bych chtěl podotknout že mi bylo ctí účastnit se tohoto podniku a mít možnost v brance pomoci mužstvu k nějakému umístění. Zároveň ale nemůžu nechat bez povšimnutí fakt, že až na jeden výpadek (který se prostě stane někdy každému) mojí osoby a pár chyb obránců, obrana chybovala minimálně a konkrétně ve čtvrtfinále inkasovat pouze jednu branku znamená ve florbale velmi dobrý výkon. To že se útoku nepodařilo vsítit aspoň jednu srovnávací branku nebo i dvě na vítězství je bohužel věc jiná a hráči ?vzadu? to prakticky neovlivní ( já teda určitě ne ?). To jen tak na okraj co mě moc mrzí a z čeho mám zároveň obavu v téhle budoucí sezóně.
Jean Piérre