Jsem doma teprve pár hodin, a i když sem se už těšila do civilizace, najednou mě nějak přepadl stesk. Mňo, kdybych řekla, že se mi po vás všech nestýská, tak by to byla strašně velká lež. Těch 10 dní udělalo zase svoje a být celý tento čas s fajn lidičkami, kteří se mezi sebou navzájem podporují a pomáhají si, je vážně super zážitek.
Jsem ráda, že jsem jela, protože jsme se konečně poznali mezi holkami a myslím si, že naše kamarádské vztahy mezi sebou jsou nyní na celkem vysoké úrovni. Ach jo, jak mě chybí ty naše výbuchy smíchu, které byli na každodenním pořádku. Dále nemůžu zapomenout zmínit se o klucích přeci . Stejně jako minulý rok i toto soustředko k nám byli féroví. Nemůžu si na nikoho z nich stěžovat, lepší klučičí tým bychom si přát nemohli . Každý v týmu jsme nějakej, máme různé povahy, ale dohromady tvoříme skvělou partu se super týmovým duchem a těmito vlastnostmi se jen tak nějaký klub pochlubit nemůže!
Nyní bych se chtěla zmínit o někom, kdo mě podržel psychicky. Díky těmto lidem jsem letošní soustředění zvládla nakonec po psychické stránce celkem v pohodě. Mé velké díky patří Standovi, Vítkovi a Martě. Skvěle jsem si s vámi popovídala. DĚKUJU moc ještě jednou. Konečně jsem si uvědomila pár věcí a doufám, že se vašimi radami dokáži řídit, už je na čase, uznávám že máte pravdu.A co tréninky? Přiznejme si, že i přes velkou bolest všech různých svalíků bychom ty dny vrátili zpět. Za těch pár dní se naše fyzička jistě zvýšila. Vždyť poslední trénink na hrázi uběhly všechny holky celé kolo bez zastavení a to se přeci cení! Dokázali jsme něco, o čem jsme byli první den přesvědčeny, že si nikdy nedáme. Poctivě jsme všichni makali a snažili jsme se dosáhnout co nejlepších výsledků, kterých podle mého názoru mnozí dosáhli. A za toto všechno bychom měli !!všichni!! poděkovat koučovi! To on nás podporoval a věřil v naše výkony, o kterých my jsme byli přesvědčeni, že nikdy nezvládneme.Tak teď už máme skvělou partu a fyzičku také. Už nás ,,jenom?? čeká liga a za dva měsíce náš první holčičí zápas. Nevím, co to bude obnášet a jak nám půjde hra, ale na to velké neznámo se už těším. Musíme si věřit (a to nejen my holky, ale celý tým.) a navzájem si fandit a snažit se podat v následující sezoně co nejlepší výkony, na které budeme moct být všichni pyšní. WILDCATS jdou do boje, tak let?s go A na závěr ještě takový malinký dodatek: Chtěla bych vám říct že vás mám opravdu moc ráda!! A to všechny bez výjimky.

Gábina Ksandrová


Dne 22. 7. 2005 jsem se jako každý rok vypravil na strasti i slastiplnou cestu začínající na pražském Hlavním nádraží. Dát sbohem oporám - rodičům a naladit strunu na týmový zápřah a radovánky uprostřed přírody. Dny plynuly jako voda a my v nich byly ty kameny, které se měly vyhladit (postavu a fyzickou kondici), stmelit (svoje osobnosti v jednoho velkého tvora jménem tým) a obouchat (nešikovné maso:)). Jsem velice rád, že většina z nás tyto přání všech splnila a mohou být na sebe hrdí. Morálku jsme za celou dobu vykazovali na úrovni, i když jsme byli s našimi ?pány protahovateli?. Všichni jsme se do ranních rozcviček snažili dát co nejvíc, protože jsme věděli, že přes den budeme potřebovat protažené svaly. Sem tam sice proletěl nějaký vtípek, ale to v nepřehnané míře není nikdy na škodu. Dopolední tréninky jsem miloval a přestože jsem při nich padal skoro na hubu, věděl jsem, že ač běžím běh na dlouhou trať, tak se mnou běží spoustu mých přátel, kteří by mne nenechali jen tak někde ležet vyčerpáním. Při dopoledním tréninku jsem měl jednu velkou jistotu, že když ho přežiji, tak na mne čeká ?sladká? odměna ? oběd u velkého BOBASE (sladké jsme za 10 dní neměli ani jedno jídlo:)). Po sladké odměně následoval ještě sladší polední klid. V parných dnech v lese, při ošklivých obvykle na hrázi. Odpolední tréninky pro mě byly tak o 3 stupně horší, protože zde šlo spíše o svaly na břichu a rukou a to, jak je o mně známo, není zrovna moje parketa.:-) Na odpoledních trénincích jsem si často hrábl na dno svých sil a myslím si, že jsem nebyl sám. Poté, co jsme skončili s tréninky z nejtěžších, mojí mysl ovládl skoro zvířecí (kočičí) pud. Začala operace za vyhledáváním potravy. Posezení s týmem v trávě a hra myšlenek a vtipů typická pro naše povahy. Když je nám zle, dokážeme si dělat srandu i z té nejhorší situace. Jak jinak přečkat těžké okamžiky, než je nadnést a zmenšovat je. V šest hodin jsem s chutí využil svého práva zúčastnit se sprchování slaného těla. Voňavý a s urousanými vlasy jsem posléze srkal z hrníčku mušličkovou polévku a přemýšlel jsem, jaký bude trénink nejpozdější (večerní) a jak dlouhý bude náš večerní prostor na krásné chvilky s libozvučnou kytarou. Večerní tréninky většinou měly podobu podrobného protažení všech po těžkém dnu ztuhlých svalů, týmového brainstormingu a občas i nějakých sprintů a různých zátěžových běhů na krátkou vzdálenost.
Vzhledem k tomu, že hodnocení našeho soustředění jsem si ?odbyl? na pohovoru na hrázi, tak jsem to nepojal zas až tak jako hodnocení, ale spíš jako popis mého průměrného dne na soustředění. Také si myslím, že jsem to soustředění mohl posoudit dost objektivně na hrázi, už jen kvůli tomu, že jsem hovořil mezi posledními.
Ještě tedy v rychlosti. Líbily se mi obzvlášť týmové aktivity, kde se mohlo zapojit celé ?mužstvo? a kde jsme mohli být spolu a vnímat své osobnosti. Mohli být delší večerky, i když na to já si skoro ani nemůžu stěžovat. Byl jsem na druhou stranu rád, že se nestaly žádné mimořádné události, protože naše cca. hodiny a půl mezi večerním tréninkem a večerkou byly akorát doby k vyčištění zubů a dát všem kočičákům dobrou noc.

P.S.H.

Soustředění 2005 ? camp Osika
Tak sem se po dlouhé době konečně dostal k hodnocení letošního soustředění. Proběhlo, jako již tradičně v našem klubu, na konci července v oblíbeném autokempu Osika v Jižních Čechách. Co se týče mé osoby, tak maličký záběr mi dala už cesta vlakem, jelikož sem měl ?na krku? něco kolem 32 hladových (či žíznivých??? J) kočičích mláďat. Ale jak se předpokládalo, všichni jsme asi po čtyřech hodinách dorazili v pořádku do kempu a mohli začít se stavěním stanů do tamního přívětivého deštivého počasí. Poté všemi milovaný Coach samozřejmě nerespektoval fakt, že někteří ? nebudu jmenovat ? například nešli předchozí noc vůbec spát a vyrazilo se na první trénink. Trénink to byl samozřejmě brutálně náročný, jak většině asi připadalo, ale zároveň velmi slabý odvar programu příštích několika dní?. J No ale první den se dal jakž takž přežít, večerní trénink poté nebyl zas tak náročný. Následující den začal jak jinak než rozcvičkou, kterou jsem měl tu čest šéfovat. J Cvičená zvěř se chovala vcelku slušně, všichni se alespoň snažili a to se cení?nebudu tady rozebírat náplň rozcviček protože každý kdo byl přítomen jistě ví, a kdo nebyl, dokáže si to snad představit. Po vydatné snídani jsme se jako prakticky každý den odebrali na náročný dopolední trénink. Spočíval především v rozdělení na skupiny podle výkonnosti + jedna speciál cat group. J V těchto skupinách jsme se nejprve na něčí povel pořádně ?protáhli? ? jako svaly a tak?- a poté začal vlastně jenom běhací trénink. Pro mě to byla absolutní smrt jelikož nejsem v žádném případě zvyklý běhat ale asi jako většina nevyvolených jsem zatnul zuby a po vzoru Forresta Gumpa jsem běžel. No nepřál bych to nikomu. Jenom ještě si dovolím poznámku že tyto smrtící běhy se konaly na geniálním okruhu kolem jezera a po silnici pod most a zadem od kiosku zpět na hráz. Délka jednoho kola cca 1,4 km. Nebudu určitě sám, když přiznám že přežít soustředění se mi podařilo paradoxně jen a jen díky okruhu jelikož jeho značná část vedla kolem hostince Bobas ,jehož kvality všichni známe a mě nepřísluší toto zaslíbené místo hodnotit ( poklona Velký Draku J ), a tím pádem mi dodával síly k životu vidinou skvělého oběda. Skončil s úlevou první drsnější trénink na hrázi. Po výborném obědě a pro mě prospaného poledního klidu nám opět ztuhla krev v žilách když se zavelel odchod na odpolední trénink na ovál. Pozn. autora ? Okruh a Ovál je sakra rozdíl vážení!!!! J Trénink na oválu je zaměřen po objevení okruhu vždy jen na fyzičku, nikoliv na běh. Tak tedy začal odpolední trénink koučovým odborným protažením, a poté lehčím běháním k asistentu trenéra (volací znak 4S2 J ) v lese. Pak následovala vcelku slušná porce sérií, výklusů a jiných tyranských, leč důležitých věcí. Zhruba po dvou hodinách jsme se odebrali k odchodu a koho nepřejel vlak nebo se nezhroutil na kolejích, tak také došli ke stanům. Po opět vydatné večeři a menším odpočinku jsme se odebrali na lehčí posilovací a spíše protahovací večerní trénink. Poté následovalo zasloužené volno které každý trávil po svém. Všichni víte, kdo ho jak strávil, já jen podotknu že moje maličkost nebyla 4 dny schopna po celém tréninkovém dnu podniknout nic jiného než upadnout do naší dračí sluje a až do rána umřít. J No stane se. Tak milé děti, to bylo stručné hodnocení jednoho běžného, leč modelového dne na našem soustředění. Další dny to byl jen s rostoucí zátěží prakticky stejný program až na několik odchylek způsobené počasím.Nyní bych přešel k hodnocení obrácené strany mince soustředění. To, že se jako už každoročně na tomto podniku naše už tak dobrá parta semkne ještě víc není pochyb a nemá cenu to tudíž dál rozvádět. Ale rád bych se zmínil o úplné novince v našich řadách a to jsou tzv. hráčské pohovory. Vtip spočíval v tom, že náš Nejvyšší si pozval nejdříve naše něžné zastoupení klubu a několik hodin s nimi probíral nám neznámé ?otázky?, jemu leč velmi známé a blízké J J . Poté si pozval na kobereček muže a bombardoval přesnými a cílenými otázkami každého člena kádru, pak si ze svých zápisků udělal jistě velmi přesně vypovídající analýzu celého týmu i jedince zvlášť. Nebudu tady psát nějaké sáhodlouhé popisy těchto událostí, jen bych chtěl vyzdvihnout skvělí nápad uskutečnit tyto pohovory a upozornit na jejich důležitost. Rozhodně ne každému tohle bylo po chuti, ale myslím že jestli někdo (včetně mě) měl nebo má v týmu nějaký problém nebo se mu něco nelíbí, měl skvělou příležitost na to poukázat a hlavně má určitě jistotu, že k tomu bude přihlédnuto. Někomu může tato záležitost třeba ztížit či zjednodušit nějaké rozhodování nebo vrhnout úplně jiný úhel pohledu na tým, florbal nebo i svou florbalovou budoucnost vůbec.Na závěr bych ještě dodal že na letošním soustředění jsem neshledal žádný problém a se vším jsem byl spokojen ? s dávkou tréninků ( ikdyž bych osobně zvládl asi víc?) protože proto tam přece jsme, abychom se připravili fyzicky na nadcházející sezónu, s jídlem bez výhrady jako vždy atd atd. V neposlední řadě bych chtěl také moc poděkovat oběma hotovostním (i nehotovostním) vozidlům a především jejich majitelům za bezproblémový chod celé akce protože odpořádat takový podnik je fakt záhul a ještě k tomu s námi J. Takže díky a těším se až se zas sejdeme na hřišti.

JJean Piérre

Soustředění 2005 ? OsikaSoustředěni začínalo již v pátek 22.7. na hlavní nádraží kde jsme se celý tým odebral do vlaku a odjeli vstříc fyzickým tréninkům,rozcvičkám,různým protahovacím cvikům atd. a taky aby se celí tým pořádně poznal.Po příjezdu na místo soustředění jsme všichni společnými silami začali stavět stany,které pro nás byli na následujících deset dní místem odpočinku a ubytováním (když bylo vedro nedalo se tam vydržet).Náš den začínal okolo půl osmé ranním budíčkem (pro někoho až moc brzy).Poté jsme se odebrali na rozcvičku vedenou Josém a Jean Piérre..Po příchodu z rozcvičky jsme se nasnídali a vyrazili na dopoledni trénink který se skládal z protažení a běhu asi na1500 m dlouhém okruhu,který jsme absolvovali v průměru tak třikrát až pětkrát denně. Tento běh byl někdy velice vyčerpávající hlavně když bylo nesnesitelné vedro,které se občas i vyšplhalo k 34 stupňům Celsia.Pro každého však byla útěcha odchod na výborné obědy do hostince U Bobase.Po tomto obědě jsme sotva došli do stanů kde nás čekal zasloužený odpočinek,na který pozvolna navazoval odpolední trénink který byl zaměřen především na posilování rukou a břišních svalů.Tento trénink jsme absolvovali na oválu.Po tomto neméně vysilujícím tréninku jsme se odebrali do našich stanů,kde jsme vyčkávali až nám služba připraví večeři a mi si budeme užívat své volno až do pozdních hodin.Takovýto neméně odlišní den jsme zažívali celých deset dní.Každý dal do tréninků všechnu svoji sílu až do poslední kapky.Nakonec soustředění jsme každý absolvovali pohovory s trenérem, ať už jako jedinci nebo celé kategorie (dorost atd.).

Jan Krutský