Sad reports vol. 2
Včera večer jsem přemýšlel, zdali se pustím do psaní reportu už v tu chvíli, ale pak jsem si řekl, že ráno moudřejší večera. Dnes sice už je také z večera kus ukrojen, ale všechno vidím s jistým odstupem a dalo by se říct i střízlivostí. Těžko se mi o včerejším dni dávají smysluplné věty dohromady, protože mi pořád nějak nedochází, co se to stalo?
Zkusím tedy vše napsat obvyklým způsobem. První match jsme měli odehrát s na nás dotírajícím soupeřem z Pelhřimova. Zápas začal několika vyloučeními během první třetiny (které nejspíš odstartovalo to moje ? za které se všem omlouvám). Kupodivu se Mulátschovi při jednom z našich oslabení podařilo přesnou střelou pod víko zařídit nám vedení na 1:0. Bohužel Pelhřimovští kočkobijci měli šťastnější den a na kluzkém a skákavém povrchu v Radlicích jim akce vycházeli lépe, a aniž bychom se nadáli, měli jsme na kontě tři nešťastné fíky. Pelhřimovští nás v první i druhé třetině přehrávali skoro o třídu. Častokrát jsme se dostávali pod tlak, ze kterého nebylo úniku (a to kupodivu i první lajna). Mnohokráte jsme jen stáli jak opaření a nevypadalo to ani, jako bychom hráli hru, která se jmenuje florbal. V závěru druhé třetiny jsme se snažili trochu zvýšit tempo. Ve třetí třetině jsme, když nám už teklo do bot a asi konečně přišla nějaká motivace, tak jsme zase začali hrát jako tým a všichni makat, což bohužel stačilo jen na Dixovo snížení konečného výsledku na 2:3 .
Zápas s Tatranem pro nás měl být v sobotním večeru lahůdkou, na kterou jsem nalákali spoustu věrných diváků, za což jim všem děkuji, že vydrželi až do konce. Měli jsme nastoupit namotivování z vyhraného zápasu s Pelhřimovem, avšak žádná radost z rána nebyla, spíš jen další vrásky na čele. Byla častokrát vidět z naší strany dost chaotická hra (srážení vlastních hráčů, nesmyslné zdvojování), nepobírání hráčů, nemohlo to skončit jinak než smutným koncem. Tatran je nejlépe hrajícím týmem v naší divizi a jejich přihrávky z první nás častokrát vyšachovaly ze hry. Jejich mohutní a neprostupní obránci byli pro naše útočníky konečnou. Těkaví a dotěrní, jak bodavý hmyz, útočníci Tatranu nám za zápas nasázeli šest gólu, přičemž v první třetině jsme si nechali dát čtyři z těch osudových šesti. Zápas to byl nadmíru těžký, ale myslím, že jsme do toho nedali všichni co jsme mohli. Měli jsme na víc a když do dalších zápasů nenastoupíme s pořádnou vervou a touhou poprat se o své místo na slunci, tak pochybuji, že někdy něco dokážeme. Příští turnaj hrajeme již brzo na Kotlářce, byl bych rád, kdyby tam nikdo nepřišel s ospalým ksichtem nebo dokonce snad s nasraným (jak jsem viděl, i přesto, že jsme hráli později než dřív). Doufám, že všichni příště budou tak překypující energií, že nebudou moc dospat a že do zápasu vlítnou s naší nejsilnější zbraní. Jestli od někoho uslyším jen jedno poraženecký slůvko, tak s tím asi nic neudělám, ale bude mi to sakra mrzet. Bohužel jsme si tímhle turnajem tak pos*ali situaci, že do všech ostatních zápasů budeme muset nastupovat tak, jako jsme hráli první zápas s Tatranem.
Možná bych i byl pro nějaký motivační prémie, které by se mohli projevit na trénincích, co myslíte pánové, doufám, že se k tomu také vyjádříte!?! Myslím, že jestli nezačneme teď všichni makat i na trénincích, tak si zavřeme cestu k našemu největšímu snu a pro ten chci bojovat už jen kvůli Jiřímu, pro jeho úžasnou povahu!!!
P.S.H.
Tak jednoho hezkého dne v sobotu 26.11.2005 jsme se rozhodli, že se podíváme do krajů zmrzlého velkého bobra a ledu, který celou tu nehostinnou halu pokrýval. Byla zima, ale i přes to jsme si moooc věřili a doufali jsme, že si z turnaje odneseme minimálně 2 body, já doufal, že 4 body, ale to se nám vymstilo:( První zápas jsem měli naplánovaný proti Pelhřimovu, který jsme všichni podcenili, bohužel. Po slibném začátku přišla řada vyloučení na naší straně, která zápas rozhodla. I přes početná vyloučení jsme ale dokázali vsítit první gól, ale pak přišel na řadu Pelhřimov a dal nám 3 góly, na které jsme i my odpověděli, ale bohužel pouze jedním.Po, troufám si říci, nehezkém zápase, kdy jsme prohráli 3:2 nás čekal Tatran, soupeř z nejtěžších. Se kterým jsme po několikaseti fatálkách dostali pěknou lekci v provedení 6:0:o(( Takže jsme se sklopenou hlavou odjížděli domů. Ale doufám, že příští turnaj nepodceníme a že vyhrajeme :o)) Zvláštní dííky patří fans: Diiiky moc, nezapomeneme,byli jste super:o)) PS:Reporty psát neumím tak promiňte za toto hodnocení, ale radši bych to zhodnotil, že by každý řekl svůj názor. Tak nic a WILDCATS hodně zdaru a úspěšných startů do dalších zápasů ve všech kategoriích:o)))
Mulátscho
Zkusím tedy vše napsat obvyklým způsobem. První match jsme měli odehrát s na nás dotírajícím soupeřem z Pelhřimova. Zápas začal několika vyloučeními během první třetiny (které nejspíš odstartovalo to moje ? za které se všem omlouvám). Kupodivu se Mulátschovi při jednom z našich oslabení podařilo přesnou střelou pod víko zařídit nám vedení na 1:0. Bohužel Pelhřimovští kočkobijci měli šťastnější den a na kluzkém a skákavém povrchu v Radlicích jim akce vycházeli lépe, a aniž bychom se nadáli, měli jsme na kontě tři nešťastné fíky. Pelhřimovští nás v první i druhé třetině přehrávali skoro o třídu. Častokrát jsme se dostávali pod tlak, ze kterého nebylo úniku (a to kupodivu i první lajna). Mnohokráte jsme jen stáli jak opaření a nevypadalo to ani, jako bychom hráli hru, která se jmenuje florbal. V závěru druhé třetiny jsme se snažili trochu zvýšit tempo. Ve třetí třetině jsme, když nám už teklo do bot a asi konečně přišla nějaká motivace, tak jsme zase začali hrát jako tým a všichni makat, což bohužel stačilo jen na Dixovo snížení konečného výsledku na 2:3 .
Zápas s Tatranem pro nás měl být v sobotním večeru lahůdkou, na kterou jsem nalákali spoustu věrných diváků, za což jim všem děkuji, že vydrželi až do konce. Měli jsme nastoupit namotivování z vyhraného zápasu s Pelhřimovem, avšak žádná radost z rána nebyla, spíš jen další vrásky na čele. Byla častokrát vidět z naší strany dost chaotická hra (srážení vlastních hráčů, nesmyslné zdvojování), nepobírání hráčů, nemohlo to skončit jinak než smutným koncem. Tatran je nejlépe hrajícím týmem v naší divizi a jejich přihrávky z první nás častokrát vyšachovaly ze hry. Jejich mohutní a neprostupní obránci byli pro naše útočníky konečnou. Těkaví a dotěrní, jak bodavý hmyz, útočníci Tatranu nám za zápas nasázeli šest gólu, přičemž v první třetině jsme si nechali dát čtyři z těch osudových šesti. Zápas to byl nadmíru těžký, ale myslím, že jsme do toho nedali všichni co jsme mohli. Měli jsme na víc a když do dalších zápasů nenastoupíme s pořádnou vervou a touhou poprat se o své místo na slunci, tak pochybuji, že někdy něco dokážeme. Příští turnaj hrajeme již brzo na Kotlářce, byl bych rád, kdyby tam nikdo nepřišel s ospalým ksichtem nebo dokonce snad s nasraným (jak jsem viděl, i přesto, že jsme hráli později než dřív). Doufám, že všichni příště budou tak překypující energií, že nebudou moc dospat a že do zápasu vlítnou s naší nejsilnější zbraní. Jestli od někoho uslyším jen jedno poraženecký slůvko, tak s tím asi nic neudělám, ale bude mi to sakra mrzet. Bohužel jsme si tímhle turnajem tak pos*ali situaci, že do všech ostatních zápasů budeme muset nastupovat tak, jako jsme hráli první zápas s Tatranem.
Možná bych i byl pro nějaký motivační prémie, které by se mohli projevit na trénincích, co myslíte pánové, doufám, že se k tomu také vyjádříte!?! Myslím, že jestli nezačneme teď všichni makat i na trénincích, tak si zavřeme cestu k našemu největšímu snu a pro ten chci bojovat už jen kvůli Jiřímu, pro jeho úžasnou povahu!!!
P.S.H.
Tak jednoho hezkého dne v sobotu 26.11.2005 jsme se rozhodli, že se podíváme do krajů zmrzlého velkého bobra a ledu, který celou tu nehostinnou halu pokrýval. Byla zima, ale i přes to jsme si moooc věřili a doufali jsme, že si z turnaje odneseme minimálně 2 body, já doufal, že 4 body, ale to se nám vymstilo:( První zápas jsem měli naplánovaný proti Pelhřimovu, který jsme všichni podcenili, bohužel. Po slibném začátku přišla řada vyloučení na naší straně, která zápas rozhodla. I přes početná vyloučení jsme ale dokázali vsítit první gól, ale pak přišel na řadu Pelhřimov a dal nám 3 góly, na které jsme i my odpověděli, ale bohužel pouze jedním.Po, troufám si říci, nehezkém zápase, kdy jsme prohráli 3:2 nás čekal Tatran, soupeř z nejtěžších. Se kterým jsme po několikaseti fatálkách dostali pěknou lekci v provedení 6:0:o(( Takže jsme se sklopenou hlavou odjížděli domů. Ale doufám, že příští turnaj nepodceníme a že vyhrajeme :o)) Zvláštní dííky patří fans: Diiiky moc, nezapomeneme,byli jste super:o)) PS:Reporty psát neumím tak promiňte za toto hodnocení, ale radši bych to zhodnotil, že by každý řekl svůj názor. Tak nic a WILDCATS hodně zdaru a úspěšných startů do dalších zápasů ve všech kategoriích:o)))
Mulátscho