Sobotní dorost by me
Jeden z Murphyho zákonů říká, že může-li se něco pos**t, pos**e se to ještě daleko víc, než může člověk čekat. V tomto duchu probíhal sobotní turnaj dorostenců.
Již dva týdny před turnajem bylo zřejmé, jakou váhu pro nás budou mít výsledky duelů s Pelhřimovem a s Tatranem. Pelhřimov je soupeř, který se rozhodně nejevil jako neporazitelný (což jsme ostatně v prvním kole dokázali) a Tatran ctí naši vizitku ? čím lepší soupeř ? tím lepší výkon. S těmito předpoklady jsme vstupovali v sobotu ráno do notně vymrzlé, leč solidně vytápěné radlické arény. Před samotnými reporty ještě dlužno podotknout, že k turnaji jsme dorazili připraveni v kompletní sestavě (až na Petra K.)
Wildcats ? Pelhřimov
Už pohled na dvojici sudích předznamenával, že zápas nebude mít úplně hladký průběh. Sudí, kteří měli rozhodovat náš zápas patří na extrémní konec tabulky přísnosti? Staniž se! Vlétli jsme do zápasu s obvyklou myšlenkou v úvodu nevyrobit chybu a snažit se co nejintenzivněji ohrozit soupeřovu branku. Toto počínání však pouhých osmdesátdevět vteřin po úvodním hvizdu přerušil rozhodčí, když vyloučil centra naší první řady za útočný faul?. Oslabení, jak je naším dobrým zvykem, jsme přežili bez úhony a po skončení trestu se na hřiště ve svém prvním střídání odebrala druhá pětice. Neuběhlo ani třicet vteřin (přesně řečeno dvacetpět) a rozhodčí opět zvedl ruku a poslal na trestnou lavici našeho hráče ? prozměnu útočníka a prozměnu za útočný faul?. I další oslabení jsme opět přežili se ctí, ba co víc, ze standardní situace z hranice velkého brankoviště se nám podařilo vstřelit poměrně náhodnou branku. Zápas tedy nabral dobrý spád a na nás bylo pečlivě dodržovat taktiku a snažit se nevyrábět hloupé chyby. Jiří v brance fungoval na sto procent a tak až do dvanácté minuty soupeř ohrozil naši branku pouze několika průměrnými střelami. Ve dvanácté minutě se nám však vymstila nedůslednost v bránění rychlých brejků a soupeř, kterému se podařilo snadno obtočit kolem našeho bránícího hráče se štěstím vyrovnal. První třetina nepřinesla již nic podstatného a dohrála se s remízovým skóre 1:1.
Před druhou částí hry následovala obvyklá porada, která měla pouze za cíl zdůraznit plnění předem stanovených úkolů. Třetina začala ve vlažném tempu a teprve závěrem druhé minuty, pár vteřin po příchodu druhé řady na hřiště přišlo oživení v podobě FATÁLKY dne, kdy jeden z našich beků skutečně nepovedeným výhozem kolem branky ?namazal? dokonale do střelby překvapenému centrovi pelhřimovských. Na míč sotva zareagoval střílející hráč, Jiří neměl nejmenší šanci.. Tato situace plus mnoho sporných výroků sudích nepřinesla v naše řady potřebný klid, spíše naopak. Netrvalo ani tři minuty a soupeř navýšil své vedení brankou, kterou si Jiří za rámeček rozhodně nedá. Následoval značný tlak z naší strany, který ovšem ve většině případů zastavila neúprosná píšťalka sudích. V deváté minutě neudržel jeden z našich útočníků nervy na uzdě a byl po banální ztrátě míčku vyloučen za nesportovní chování. Oslabení jsme opět přežili v pohodě, ale naše útočné snažení bylo na dlouhé dvě minuty silně zbržděno.
Třetí třetina přinesla markantní změnu, na hřiště vstoupil jiný tým a divákům to mohlo připadat, že se někteří z našich hráčů vlastně teprve probudili. Od úvodu třetiny se nám dařilo držet míček více na polovině hostí a překvapovat soupeře dobrou a rychlou kombinací. Tato snaha vygradovala v sedmé minutě Dixovým gólem na 2:3. I nadále jsme pokračovali ve značném tlaku, ze kterého se soupeř už jen těžko vymaňoval. Naše úsilí však bohužel nebylo korunováno vstřelením branky. Nevyužili jsme nejméně dvě příležitosti, při kterých na nás mávala otevřená branka soupeře a brankář válející se v rohu hřiště. Po time-outu v závěru třetího dějství jsme se ještě pokusili o závěrečný nátlak v podobě power-play. Našim hráčům ale chyběl na hokejkách potřebný klid, dokázali jsme ztratit míč a při následném brejku musel (?) jeden z beků zatáhnout za záchrannou brzdu. Vyloučení třicet vteřin před koncem nepřineslo změnu skóre ani na jedné ze stran, výsledek tedy zůstal v podobě 2:3.
Zápas pro nás začal dvojicí přísných vyloučení, která dokázala totálně rozhodit připravenou herní strategii, ke které jsme se de facto dostali až ve druhé třetině. Také nezafungovala několikrát střelecká muška osvědčených střelců. Obránci si vybrali jeden z nejhorších výkonů sezóny a toto všechno nás v součtu stálo velice důležité, při cestě za play off povinné, dva body.
Wildcats ? Tatran
Tatran, soupeř z největších a letos jasný suverén této soutěže si jistě do Radlic nepřijel pouze pro dva body?. Naším úkolem bylo mu cestu za dalšími povinnými body řádně zkomplikovat nebo ještě lépe (po nadějném výsledku v prvním kole) úplně nabourat a nějaký ten bodík přestěhovat ze Střešovic do Řeporyj. Taktická příprava pochopitelně vycházela do vysoké míry z naprosto jisté defenzívy a bezchybného přechodu do útočné fáze. Realita utkání byla ovšem trošku jinde. Ihned od počátku utkání se soupeř ujal režie hry a naši hoši se v pohodě chytili role statistů. Nic nebyla platná strategie lámání tempa hry, nic nepomohly dlouhé míčky od obránců?. Tatran vyrukoval s propracovaným útočným pojetím hry, které však vykazovalo OBROVSKÉ díry v defenzivní fázi. Těch jsme bohužel nedokázali absolutně využít. Už ve druhé minutě jsme inkasovali a poté následovala osmiminutovka urputného bránění podporovaná Jiřího bezchybnými zákroky. Energie a snad i štěstí nám došly v jedenácté minutě, od které se soupeři podařilo během pouhých stopadesáti vteřin třikrát zavěsit a notně zdeptané nás poslat do šatny.
Prostřední část hry jsme zahájili daleko vyšším úsilím a zejména snahou nedarovat soupeři ani metr místa pro práci s míčkem. Soupeř měl už v této části hry dostatečně ?nahráno?, proto se svými výpady příliš nespěchal a v klidu kontroloval průběh hry. Naše ofenzivní snaha obvykle končila pár metrů za hranicí poloviny hřiště a místy by se dala přirovnat k útočné snaze našich juniorek (nic proti, koťátka). Druhou třetinu jsme tedy ?přečkali? bez brankového přídělu, skóre se nám však nepodařilo změnit ani na druhé straně časomíry.
Poslední třetina utkání i hracího dne zmobilizovala v hráčích zbytky energie a v úvodu nás vybičovala k enormní snaze korigovat výsledek. Na tu odpověděl paradoxně soupeř a naši snahu opět utlumil. Zbytek třetiny se poté dohrával v nepříliš vysokém tempu a všichni víceméně očekávali závěrečný hvizd sudích. Finální skóre se zastavilo na nelichotivých 0:6.
Btw. Nabízí se srovnání. Naše juniorky ve svém absolutně prvním ligovém utkání v životě obdržely od Tatranu pouhou osmičku?.
Tento turnaj nám dokázal, do jaké míry je rozhodčí schopen ovlivnit běh zápasu a do jaké míry na tento vývoj jsme/nejsme schopni zareagovat. Za čtrnáct dnů nás čeká v dejvické UnihocAreně další dvojice duelů a následující víkend poté již téměř vánoční měření sil v Havlíčkově Brodě, je tedy na nás, abychom se z nevydařeného turnaje velice rychle oklepali a bodovou ztrátu si vynahradili v následujících třech týdnech.
Závěrem skládám dík skalním fans, kteří dorazili tým i do radlických nehostinných podmínek podpořit. Osobně jsem ale očekával více ?zaplněné tribuny?. Škoda.
Již dva týdny před turnajem bylo zřejmé, jakou váhu pro nás budou mít výsledky duelů s Pelhřimovem a s Tatranem. Pelhřimov je soupeř, který se rozhodně nejevil jako neporazitelný (což jsme ostatně v prvním kole dokázali) a Tatran ctí naši vizitku ? čím lepší soupeř ? tím lepší výkon. S těmito předpoklady jsme vstupovali v sobotu ráno do notně vymrzlé, leč solidně vytápěné radlické arény. Před samotnými reporty ještě dlužno podotknout, že k turnaji jsme dorazili připraveni v kompletní sestavě (až na Petra K.)
Wildcats ? Pelhřimov
Už pohled na dvojici sudích předznamenával, že zápas nebude mít úplně hladký průběh. Sudí, kteří měli rozhodovat náš zápas patří na extrémní konec tabulky přísnosti? Staniž se! Vlétli jsme do zápasu s obvyklou myšlenkou v úvodu nevyrobit chybu a snažit se co nejintenzivněji ohrozit soupeřovu branku. Toto počínání však pouhých osmdesátdevět vteřin po úvodním hvizdu přerušil rozhodčí, když vyloučil centra naší první řady za útočný faul?. Oslabení, jak je naším dobrým zvykem, jsme přežili bez úhony a po skončení trestu se na hřiště ve svém prvním střídání odebrala druhá pětice. Neuběhlo ani třicet vteřin (přesně řečeno dvacetpět) a rozhodčí opět zvedl ruku a poslal na trestnou lavici našeho hráče ? prozměnu útočníka a prozměnu za útočný faul?. I další oslabení jsme opět přežili se ctí, ba co víc, ze standardní situace z hranice velkého brankoviště se nám podařilo vstřelit poměrně náhodnou branku. Zápas tedy nabral dobrý spád a na nás bylo pečlivě dodržovat taktiku a snažit se nevyrábět hloupé chyby. Jiří v brance fungoval na sto procent a tak až do dvanácté minuty soupeř ohrozil naši branku pouze několika průměrnými střelami. Ve dvanácté minutě se nám však vymstila nedůslednost v bránění rychlých brejků a soupeř, kterému se podařilo snadno obtočit kolem našeho bránícího hráče se štěstím vyrovnal. První třetina nepřinesla již nic podstatného a dohrála se s remízovým skóre 1:1.
Před druhou částí hry následovala obvyklá porada, která měla pouze za cíl zdůraznit plnění předem stanovených úkolů. Třetina začala ve vlažném tempu a teprve závěrem druhé minuty, pár vteřin po příchodu druhé řady na hřiště přišlo oživení v podobě FATÁLKY dne, kdy jeden z našich beků skutečně nepovedeným výhozem kolem branky ?namazal? dokonale do střelby překvapenému centrovi pelhřimovských. Na míč sotva zareagoval střílející hráč, Jiří neměl nejmenší šanci.. Tato situace plus mnoho sporných výroků sudích nepřinesla v naše řady potřebný klid, spíše naopak. Netrvalo ani tři minuty a soupeř navýšil své vedení brankou, kterou si Jiří za rámeček rozhodně nedá. Následoval značný tlak z naší strany, který ovšem ve většině případů zastavila neúprosná píšťalka sudích. V deváté minutě neudržel jeden z našich útočníků nervy na uzdě a byl po banální ztrátě míčku vyloučen za nesportovní chování. Oslabení jsme opět přežili v pohodě, ale naše útočné snažení bylo na dlouhé dvě minuty silně zbržděno.
Třetí třetina přinesla markantní změnu, na hřiště vstoupil jiný tým a divákům to mohlo připadat, že se někteří z našich hráčů vlastně teprve probudili. Od úvodu třetiny se nám dařilo držet míček více na polovině hostí a překvapovat soupeře dobrou a rychlou kombinací. Tato snaha vygradovala v sedmé minutě Dixovým gólem na 2:3. I nadále jsme pokračovali ve značném tlaku, ze kterého se soupeř už jen těžko vymaňoval. Naše úsilí však bohužel nebylo korunováno vstřelením branky. Nevyužili jsme nejméně dvě příležitosti, při kterých na nás mávala otevřená branka soupeře a brankář válející se v rohu hřiště. Po time-outu v závěru třetího dějství jsme se ještě pokusili o závěrečný nátlak v podobě power-play. Našim hráčům ale chyběl na hokejkách potřebný klid, dokázali jsme ztratit míč a při následném brejku musel (?) jeden z beků zatáhnout za záchrannou brzdu. Vyloučení třicet vteřin před koncem nepřineslo změnu skóre ani na jedné ze stran, výsledek tedy zůstal v podobě 2:3.
Zápas pro nás začal dvojicí přísných vyloučení, která dokázala totálně rozhodit připravenou herní strategii, ke které jsme se de facto dostali až ve druhé třetině. Také nezafungovala několikrát střelecká muška osvědčených střelců. Obránci si vybrali jeden z nejhorších výkonů sezóny a toto všechno nás v součtu stálo velice důležité, při cestě za play off povinné, dva body.
Wildcats ? Tatran
Tatran, soupeř z největších a letos jasný suverén této soutěže si jistě do Radlic nepřijel pouze pro dva body?. Naším úkolem bylo mu cestu za dalšími povinnými body řádně zkomplikovat nebo ještě lépe (po nadějném výsledku v prvním kole) úplně nabourat a nějaký ten bodík přestěhovat ze Střešovic do Řeporyj. Taktická příprava pochopitelně vycházela do vysoké míry z naprosto jisté defenzívy a bezchybného přechodu do útočné fáze. Realita utkání byla ovšem trošku jinde. Ihned od počátku utkání se soupeř ujal režie hry a naši hoši se v pohodě chytili role statistů. Nic nebyla platná strategie lámání tempa hry, nic nepomohly dlouhé míčky od obránců?. Tatran vyrukoval s propracovaným útočným pojetím hry, které však vykazovalo OBROVSKÉ díry v defenzivní fázi. Těch jsme bohužel nedokázali absolutně využít. Už ve druhé minutě jsme inkasovali a poté následovala osmiminutovka urputného bránění podporovaná Jiřího bezchybnými zákroky. Energie a snad i štěstí nám došly v jedenácté minutě, od které se soupeři podařilo během pouhých stopadesáti vteřin třikrát zavěsit a notně zdeptané nás poslat do šatny.
Prostřední část hry jsme zahájili daleko vyšším úsilím a zejména snahou nedarovat soupeři ani metr místa pro práci s míčkem. Soupeř měl už v této části hry dostatečně ?nahráno?, proto se svými výpady příliš nespěchal a v klidu kontroloval průběh hry. Naše ofenzivní snaha obvykle končila pár metrů za hranicí poloviny hřiště a místy by se dala přirovnat k útočné snaze našich juniorek (nic proti, koťátka). Druhou třetinu jsme tedy ?přečkali? bez brankového přídělu, skóre se nám však nepodařilo změnit ani na druhé straně časomíry.
Poslední třetina utkání i hracího dne zmobilizovala v hráčích zbytky energie a v úvodu nás vybičovala k enormní snaze korigovat výsledek. Na tu odpověděl paradoxně soupeř a naši snahu opět utlumil. Zbytek třetiny se poté dohrával v nepříliš vysokém tempu a všichni víceméně očekávali závěrečný hvizd sudích. Finální skóre se zastavilo na nelichotivých 0:6.
Btw. Nabízí se srovnání. Naše juniorky ve svém absolutně prvním ligovém utkání v životě obdržely od Tatranu pouhou osmičku?.
Tento turnaj nám dokázal, do jaké míry je rozhodčí schopen ovlivnit běh zápasu a do jaké míry na tento vývoj jsme/nejsme schopni zareagovat. Za čtrnáct dnů nás čeká v dejvické UnihocAreně další dvojice duelů a následující víkend poté již téměř vánoční měření sil v Havlíčkově Brodě, je tedy na nás, abychom se z nevydařeného turnaje velice rychle oklepali a bodovou ztrátu si vynahradili v následujících třech týdnech.
Závěrem skládám dík skalním fans, kteří dorazili tým i do radlických nehostinných podmínek podpořit. Osobně jsem ale očekával více ?zaplněné tribuny?. Škoda.