A je to tu zas! Vražednej zvuj budíku mi bourá sen. Na hodinách svítí sedmička a já padám zpět do postele. Nikam nejdu! OKi, já vím, nemůžu v tom holky nechat. Se sevřeným žaludkem zavírám dveře baráku a prodírám se předzahrádkou plnou neporušené sněhové peřiny, která mi alespoň trochu zvedá náladu. Cestou se postupně scházím s holkama, které se tvářej tak klidně, až mě to znervózňuje ještě víc. Jak se dostaneme do haly, na chvíli zmizíme v šatně. Po spočítání oveček a coachově krátkém promluvení do duše se převlečeme a vlítnem na hřiště. Ještě krátké protažení, rozchytání brankářek, poslední instrukce, rychle k bráně na pokřik a může zaznít úvodní hvizd. Jak nemám ráda první buly zápasu, tak tohle bylo snad nejhorší, jaké jsem zatím zažila. Na druhé straně středové čáry totiž stála Proxiska a na mě tedy bylo začít asi nejdůležitější zápas první půle naší sezóny. Zadání bylo jasné: makat hned od začátku. Jenže to nám nějak nevyšlo a hned po minutě a deseti vteřinách se míček octl v naší bráně :( V tu chvíli se ve mě usídlil nepříjemný pocit, že je tahle bitva prohraná. Stejně jsem se ale nehodlala vzdát. Jenže další tři rychlé góly nás psychicky srazily ještě níž. Do druhé třetiny jsme nastoupily s větší vervou, která se ukázala při krásné Lenčině přihrávce na Adélu. Míček prošel brankářce mezi nohama a Adéla mohla bez zaváhání skórovat. Zranění Marie nás ale jaksi zaskočilo, a tak jsme navrch dostaly ještě poslední gól a se soupeřkami jsme si šly podat ruce za stavu 1:5, což pro nás bylo velké zklamání.


Ve více než hodinové pauze se většina z nás občerstvila a posbírala poslední síly. Od zápasu s fbškou se nečekalo tolik jako od toho předcházejícího, ale tím líp pro mě. Díky tomu jsem do něj šla s lepším pocitem a s nejistým usměvem. Skóre zápasu ve třetí minutě otevřela hráčka fbšky, ale radostný úsměv jí na tváři dlouho nezůstal. Lenka s obrovským elánem vyrazila k bráně a doslova protlačila míček za brankovou čáru. Stav 1:1 nám obrovsky zvedl náladu, jenže v tu chvíli soupeřky pochopily, že jim body zadarmo nedáme, a tak rozjely sérii gólů, která dokonce vedla až k výměně naší brankářky. Ani to už ale nemohlo zvrátit jasný výsledek zápasu. Když jsem se po zaznění sirény ukončující zápas otočila na časomíru, svítilo na ní smutných 13:1 v prospěch našich protivnic.

Výsostné postavení v mém reportu patří samozřejmě Alině a nájezdům na její maličkost. První nájezd v brankářčině kariéře byl důsledkem zvláštního posouzení situace při breaku jedné z Proxisek. Alík ale udržel čistou hlavu a s ledovou jistotou dostal míček pod svou kontrolu. Jednoznačně tím dal rozhodčím najevo, že pravda se vždycky ukáže Ale nás čekal ještě jeden nájezd. Proti naší brankářce se tentokrát postavila asi nejlepší hráčka z fbš, na níž bylo jasně vidět, že tuto úlohu neplní poprvé. I když nezasvědcený pozorovatel by z jejích pohybů možná dostal záchvat smíchu, podařilo se jí splnit cíl své snahy. My jsme to ale vzaly s klidem a nenechaly jsme se zastrašit. Alině patří můj velký obdiv a zároveň dík už za to, že při nájezdech do brány vůbec zaklekla, na to by má maličkost nervy neměla.
O rozhodčích se radši moc zmiňovat nebudu, to jsem myslím dostatečně učinila při hře. Jen jednu maličkost a to že naše zápasy pískaly rozhodčí s efkovou licencí. Nedalo mi to a na internetu jsem si pak zjistila, že rozhodčí s licencí F smějí pískat ostatní regionální soutěže a soutěže mládeže. Ovšem kvůli nedostatku kvalifikovanějších rozhodčích nejspíš budeme občas muset shovívavě přejít špatně písknutou situaci.

Klára