Za sobotního mrazivého rána jsem vyrazila z domova a pelášila si to na Lužiny. Když jsme se všichni sešli,vyrazili jsme na cestu a do Benešova dorazili za necelou hodinku. Před halou na nás už čekal zkřehlý zbytek týmu. Oblíknout dresy, vyplnit zápis, rozcvičit se, rozdat pokyny a hra může začít. Prvním soupeřem byl domácí Benešov. Klukům se dařilo už od začátku a vypadalo to, že mají výhru v kapse, ale Benešováci se zmátořili a vyrovnali na 5:5. To jim nebylo nic platné, protože naši bránu ostražitě hlídal Jiří a vepředu se jako vítr proháněl Dix. Proto se konečné skóre zastavilo na 8:6. A jako pokaždé zde byla dlouhá pauza. Někteří se šli posilnit do města, jiní se bavili v hale (především když přijel Havlíčkův Brod).
Ve druhém zápase se kluci utkali se Spartou a opět bylo na co koukat. Ze začátku byly výkony obou týmů vyrovnané, ale pak se sparťané probudili a zajistili si čtyřbodový náskok. Necelých šest minut před koncem dostal jeden ze sparťanů pětiminutový trest. Na hřiště nastoupila přesilovková pětice a dostala míček za Bobisudova záda. Konečné skóre 2:5. Ikdyž kluci se Spartou prohráli, tak na remízu určitě měli. Bylo zřejmé, že soustředění týmu velice prospělo a to nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické. Opravdu to byla pěkná podívaná a věřím, že jednou budu toto psát i o juniorkách.

Marťan