Nedělní dorost by P.S.H.
Jaxme to poďáli v Pejru
Další z turnajů hraný v Pelhřimově, kam najít spoj je opravdu problém hodný nejzkušenější pátrače, se kočičímu dorostu určitě nevydařil tak, jak by chtěl. S marodícím špílmachrem Dixem jsme jeli vstříc neznámé hale a nejistým výsledkům.
Na začátek nejtěžší soupeř, jakého jsme si mohli přát, leader naší tabulky, Strešovický Tatran. Do zápasu jsme nastoupili s co největší vervou bít se o výsledek a příznivý stav (1:0 pro tatran) po první třetině napovídal o naší motivaci. Prvního fíka jsme dostali při vlastní přesilovce, kdy hráč Tatranu proběhl celým hřištěm a o Jiřího odražený míč se dokutálel do brány (podobný gól jsme dostali ještě během třetí třetiny). Fungovalo nám pobírání a vázání hráčů a první třetina byla aktivní. V druhé třetině jsme o pár stupňů polevili a taky se dostavil výsledek ? inkasovali jsme tři rychlé góly a vidina vyrovnaného výsledku byla o dost dále. Třetí třetinu jsme dohráli s trochu zodpovědnější hrou, ale tři góly ještě padly. Konečný stav ? 7:0 pro Střešovické. Ač jsme oproti minulému zápasu prohráli o gól více, tak si myslím, že zápas byl mnohem lépe sehrán. Měli jsme své šance a kdybychom pár míčků z těch mnoha šancí dopravili za gólmanova záda mohl být výsledek pro nás atraktivnější.
O druhém zápase se mi přece jen trochu hůř mluví. Připomnělo mi to minulý rok a naši bezmoc proti Stochovu. Začátek byl celkem dobrý. Hráli jsme, co jsme hrát potřebovali a první gól jsme také vsítili my. Do konce třetiny padl ještě na každé straně jeden (první gól dal Honza Krutský). Druhá třetina byla ve znamení začátku konce. Náš tým se nechal unavit chodícím Jabloncem a přistoupil na chodící taktiku. Byl to děs a utrpení a pár světlých chvílí v podobě neproměněných šancí na pohodě opravdu nepřidaly. Na konci třetí třetiny přišel po průniku trest za naší bezduchou hru a Jiří podruhé lovil míček z brány. Vyrovnáno a všechno od znova. Naše hra s tragickým nasazením pokračovala a množství neproměněných šancí se začalo blížit už opravdu hranici, která je trestuhodná. Stav, kterým končila druhá třetina však již zůstal neměnný, a tak jsme dost nešťastně remízovali s Jabloncem. Zápas vypadal dost unaveně, snad jako bychom se hodně přejedli mezi zápasy. Nejspíš se na něm projevilo ranní vstávání únava po prvním zápase a asi nedostatečná přestávka mezi zápasy, kdy já jsem ztláskal co jsem mohl.
Turnaj s hloupým vyvrcholením byl u konce a když bych měl hodnotit jako ve škole, tak za první zápas bych nám dal dvě plus a za poslední čtyři minus.
P.S.H.
Další z turnajů hraný v Pelhřimově, kam najít spoj je opravdu problém hodný nejzkušenější pátrače, se kočičímu dorostu určitě nevydařil tak, jak by chtěl. S marodícím špílmachrem Dixem jsme jeli vstříc neznámé hale a nejistým výsledkům.
Na začátek nejtěžší soupeř, jakého jsme si mohli přát, leader naší tabulky, Strešovický Tatran. Do zápasu jsme nastoupili s co největší vervou bít se o výsledek a příznivý stav (1:0 pro tatran) po první třetině napovídal o naší motivaci. Prvního fíka jsme dostali při vlastní přesilovce, kdy hráč Tatranu proběhl celým hřištěm a o Jiřího odražený míč se dokutálel do brány (podobný gól jsme dostali ještě během třetí třetiny). Fungovalo nám pobírání a vázání hráčů a první třetina byla aktivní. V druhé třetině jsme o pár stupňů polevili a taky se dostavil výsledek ? inkasovali jsme tři rychlé góly a vidina vyrovnaného výsledku byla o dost dále. Třetí třetinu jsme dohráli s trochu zodpovědnější hrou, ale tři góly ještě padly. Konečný stav ? 7:0 pro Střešovické. Ač jsme oproti minulému zápasu prohráli o gól více, tak si myslím, že zápas byl mnohem lépe sehrán. Měli jsme své šance a kdybychom pár míčků z těch mnoha šancí dopravili za gólmanova záda mohl být výsledek pro nás atraktivnější.
O druhém zápase se mi přece jen trochu hůř mluví. Připomnělo mi to minulý rok a naši bezmoc proti Stochovu. Začátek byl celkem dobrý. Hráli jsme, co jsme hrát potřebovali a první gól jsme také vsítili my. Do konce třetiny padl ještě na každé straně jeden (první gól dal Honza Krutský). Druhá třetina byla ve znamení začátku konce. Náš tým se nechal unavit chodícím Jabloncem a přistoupil na chodící taktiku. Byl to děs a utrpení a pár světlých chvílí v podobě neproměněných šancí na pohodě opravdu nepřidaly. Na konci třetí třetiny přišel po průniku trest za naší bezduchou hru a Jiří podruhé lovil míček z brány. Vyrovnáno a všechno od znova. Naše hra s tragickým nasazením pokračovala a množství neproměněných šancí se začalo blížit už opravdu hranici, která je trestuhodná. Stav, kterým končila druhá třetina však již zůstal neměnný, a tak jsme dost nešťastně remízovali s Jabloncem. Zápas vypadal dost unaveně, snad jako bychom se hodně přejedli mezi zápasy. Nejspíš se na něm projevilo ranní vstávání únava po prvním zápase a asi nedostatečná přestávka mezi zápasy, kdy já jsem ztláskal co jsem mohl.
Turnaj s hloupým vyvrcholením byl u konce a když bych měl hodnotit jako ve škole, tak za první zápas bych nám dal dvě plus a za poslední čtyři minus.
P.S.H.