Na pelhřimovský turnaj jsme vyrazili v oslabené sestavě, bez playmakera Dixe a dalších našich hvězd. Náš výkon tím byl značně oslaben, což se projevilo hlavně neproměnováním šancí. Chyběla nám jistota i touha po výhře. Zápas s Tatranem nezačal vůbec špatně, ale postupně nám docházely síly a soupeř přes nás přecházel čím dál snadněji. Nakonec se ukazatel skóre zastavil na nelichotivych 7:0 pro soupeře, přičemž dva góly zbytečně padly při naší přesilovce, když utekl hráč oslabeného týmu. Začátek druhého zápasu nám také neutekl a poměr gólů se ustálil na 2:1 pro nás. Jenže pak přišel konec druhé třetiny a můj totální výpadek.
Nahrával jsem naslepo zpoza jablonecké brány, míč se však dostal k soupeři, kterému se podařilo nadpřirozeným způsobem přeběhnout hřiště a dostat míč do brány vteřinu před koncem třetiny. Do konce zápasu už se nám nepodařilo po mnoha stoprocentních i víceprocentních šancích obrátit průběh zápasu a konečný výsledek zápasu 2:2 byl pro mne zklamáním. Celý zápas jsme držely míček převážně na svých hokejkách a soupeř těžil pouze z brejků, které byly skvěle pobírány obránci. Znovu jsme selhali v útoku, když se nám podařily vsítit mizerné dva góly z xyz šancí. Jeden bod z takového turnaje je opravdu málo.

Zdeněk