Poslední březnový víkend nás čekala v dejvické UnihocAreně derniéra dorostenecké kategorie. Dostavili se téměř všichni až na Buzze a Adama, ale tyto absence se nakonec ukázaly jako přijatelné, protože jsme měli k dispozici přesně dvě obranné dvojice, což je v našem případě tak akorát. Při předzápasovém pohovoru jsme si řekli s čím do zápasů jdeme, a že není důvod se šetřit, takže musíme soupeře pořádně prohnat a nedat mu nic zadarmo.
Ještě bych na začátek předeslal, že jsem dnes nebyl 100% ready na to, abych aktivně pomohl při zdolávání soupeřů, ale o to lepší jsem měl přehled o dění na hřišti, takže se o to pokusím s vámi podělit. Zmíním se také o konkrétních případech, takže doufám, že si to nikdo nebude brát osobně.

Do zápasu se Spartou jsme vlítli po hlavě a do slušné míry jsme plnili vše, co jsme si před zápasem řekli. Přestože jsme na vlastní polovině vyrobili pár chyb, stav zůstal do poloviny zápasu 1:1. V tu chvíli jsme však dostali z mého pohledu zlomový gól na 1:2 a už jsme se vezli. Následovaly naše hluché minuty, ve kterých jsme dostali další dva góly a na světelné tabuli rázem svítil stav 1:4. Po této ráně jsme už jen stačili korigovat stav na 2:4 z našeho pohledu. I přes nepříznivý výsledek jsme si však po zápase mohli s klidem říct, že jsme asi poprvé v sezóně dělali na 100%, co jsme měli a všechny góly padly po individuálních chybách ať už v obraném nebo útočném pásmu. Někdy se stalo jednomu z centrů, že neměl nikoho a jeho hráč si třeba vesele pobíhal v nebezpečné střelecké pozici. Jindy zase hráč proklouzl křídlu, stalo se to krom jiných několikrát Honzovi, který však jinak předvedl koncentrovaný a snaživý výkon, za který si zaslouží pochvalu.
Po rozebrání zápasu jsme měli dostatek času na to, abychom si uvědomili všechny nedostatky a plně se koncentrovali na následující zápas proti soupeři z Liberce, který stejně jako Sparta bojoval o své místo v play off.

Postavili jsme se tedy po instrukcích co a jak proti Liberci, který jsme měli po předchozích dvou zápasech perfektně přečtený. První minuty zápasu probíhaly stylem nahoru dolů. Hráči v černobílých dresech byli velmi odhodlaní pro úspěch udělat vše, a tak se po hřišti pohybovali úctyhodnou rychlostí, a na to jsme po chvíli přestali stačit. Liberečtí začali naše hráče kombinačně přehrávat, což vyvrcholilo někdy ve třetí třetině, kdy jsme po hrubkách v obranné fázi hry, dostali několik slepených gólů. Sem tam se v naší hře objevila i světlá chvilka, to bylo zejména při gólech, které jen kosmeticky poupravily konečný výsledek 3:8.
V tomto zápase naprosto selhala osobní obrana, na kterou si ještě někteří hráči budou nějakou dobu zvykat. Zmíním například obranou dvojici Kubu Š. a Tomáše Š., kterým se párkrát stalo, že se nepříliš dobře domluvili, kdo koho bude mít a někdy si místo osobky zahráli obranu zónovou. Několikrát se dokonce stalo, že před Jiřím stáli dva naprosto nehlídaní útočníci, kteří měli poměrně snadnou práci při zakončování. Když už jsem se zmínilo Jiřím, tak nesmím zapomenout, že nás jako obvykle podržel, a nebýt jeho perfektně odvedené práce v naší kleci, možná by ani kolonky zápisu nestačily k zapsání všech střelců.

V obou zápasech byla vidět naše nezkušenost při hraní již zmiňované osobní obrany. Často bylo vidět, že jsme v osobních soubojích se svým hráčem prohrávali a ten nám následně utekl a dostal se až do zakončení.
Nezbývá nám tedy nic než se zamyslet nad tím, kde jsou naše slabiny a zapracovat na nich do příští sezóny. Můžeme už také pomalu hodnotit naše vystoupení v nejvyšší lize dorostu.
Na závěr bych tradičně poděkoval všem fans, kteří si našli cestu do Unihoc areny, aby podpořili své kočičí kamarády.

jossev