Sobota, 1.4.
V odpoledních hodinách jsme vyrazily z Prahy a v autě po celou dobu panovala dobrá nálada. Cesta utekla celkem rychle a než jsme se nadály, přijely jsme před halu, kde na nás už čekal zbytek kočičího týmu. Do začátku našeho zápasu zbývalo něco málo přes hodinu a proto jsme se usadily na malé tribuně nad hřištěm, které se podobalo čtverci se změtí různobarevných čar. Na něm se zrovna proháněli borci z místního Vi*****va a na jejich dresech mě zaujal nápis Fatpipe. Po chvilce jsme se odebraly do ?prostorné? šatny, kde měl kouč svůj monolog. Poté následovalo pořádné protažení a zápas mohl začít. Ve vzduchu byla cítit značná nervozita, no aby také ne, když jsem měly možnost v tom horším případě uhrát remízu. Ale s prvním hvizdem píšťalky z nás vše opadlo a plně jsme se věnovaly hře. Ve spojitosti s touto halou se nedalo mluvit o středním pásmu, které tu téměř chybělo. To nám vyhovovalo, protože přechod přes střední pásmo nám dělá největší problémy. Skóre otevřela Ivča, ale netrvalo moc dlouho a Proxisky odpověděly dorážkou do branky. Druhý vedoucí gól Klára doslova dostrkala do branky a my jsme tak po první třetině vedly 2:1. Jenže Proxiskám se podařilo nejen vyrovnat, ale i zvýšit na 2:3. Tím začala jakási honička, kdy Proxisky daly gól a Lenka vzápětí vyrovnala. Do té doby pro kočičího diváka zajímavá podívaná. Pak by se dalo říct, že jsme zaspaly na vavřínech a toho protihráčky perfektně využily a do třetí třetiny si zajistily dvoubodový náskok. To nás do jisté míry paralyzovalo a už se nám nepodařilo dostat míček do branky i přes spoustu skvělých šancí. Zato Proxisky svoje šance třikrát využily a zajistily tak výhru 4:9.

Neděle 2.4.
V Chlumci jsme si stěžovaly na děsné vedro, ale to co nás čekalo v hale na Děkance se s předchozím dnem vůbec nedá srovnávat. V hale se nedalo vůbec dýchat a když člověk oběhl jedno kolečko, tak si mohl ždímat dres. No chudáci gólmani. Také se musím zmínit o velice ?prostorné? šatně, do které by se kromě nás vešlo ještě dalších 20 lidí. Tady nás čekal zápas s holkama až z dalekého Liberce. Sobotní historie se opakovala ? prvních 20minut zápasu proběhl přibližně podle našich představ, ale dalších pětadvacet jakoby jsme usnuly. Nedalo se dýchat, bylo šílené vedro, ale hlavně nám došla fyzička. V posledních dvou minutách seděla soupeřova gólmanka na lavičce a jejich branka zela prázdnotou. Lenka trefila míček téměř na středové čáře a ten se dokutálel až do prázdné branky. Další takový kousek se nám už do konce nepovedl a tak si Liberec domů odvezl výhru 2:8. Lence se podařil dát takový víkendový hattrick, na který může být právem hrdá. Ještě jsem se zapomněla zmínit o ?malé? Lucce, které se podařilo dát svůj první gól ve své florbalové kariéře.(teda myslim). Velké díky patří hlavně Alině, která úporně bránila naši klec a v mnohých chvílích nás opravdu podržela, což v podstatě dělá na každém turnaji. Díky také všem fans, kteří nás přišli podpořit. Sezónu jsme ukončily hezkým výsledkem, akorát škoda těch Proxisek. No a vzhůru do nové ženské sezóny!!! Ale předtím ještě desetidenní soustředění. :o)
P.S: Za chyby v textu neodpovídám a reklamace také neberu.

Marťan