6 hodin 16 minut. Na nádraží situované pár kroků od malebného městečka Bystřice pod Hostýnem právě přijíždí osobní vlak z Hulína, který nevědomky přiváží důležitou posádku-squadru rossonero (i když tentokrát jsme naše obvyklé black&red dresy nechali odpočívat v Praze). Během několika málo minut dorážíme ke kulturnímu domu Sušil (tj.-arena-, ve které se to všechno událo), kde na nás už několik hodin čeká prospaná posádka týmového vozu. Místní pořadatelská služba se k nám moc neměla, a tak jsme si šli prohlédnout interiér haly a usadili jsme se na tribunu. Zde jsme zhlédli několik zápasů a pomalu jsme se začali připravovat na naše první představení na turnaji. Historickou premiéru, ne však příliš šťastnou, si hned v prvním našem zápase na turnaji odbyly naše nové dresy. Zápas s přerovskými Zoology se nám naprosto nepovedl. Rychlý gól hned na začátku nás srazil na kolena a další 3 po něm následující v první půli nám ukázaly, jaká je vlastně realita. Čestný zásah pro naše barvy hned z buly zaznamenal náš elitní centr Zdeněk. Byl to gól řadící se mezi ty haluznější. Konečný stav zápasu 1:7 z našeho pohledu. Určitě jsme si představovali jiný vstup do turnaje a hlavně jiný křest nových dresů. Do druhého zápasu jsme však vstoupili s čistou hlavou. Tentokrát se nám povedl výtečně začátek, ale žádnou z mnoha gólových šancí se nám opět nepodařilo proměnit, takže musel následovat trest podle pravidla -nedáš-dostaneš-. Stejně jako v prvním zápase jsme vstřelili alespoň jednu branku- 1:2. Třetí a čtvrtý zápas v základní skupině se nesl ve stejném duchu jako ty dva předchozí. Naši nedůrazní útočníci nedokázali ze svých šancí vytěžit téměř nic a na druhé straně naši obránci nevěděli, kde jim hlava stojí, jak si nás soupeř rozebíral. Třetí(0:3) a čtvrté(1:5) utkání rozhodla o tom, že jsme se s nulou v kolonce body a se skóre 3:17 umístili ve skupině A na 5. a tedy nepostupové pozici. Ihned po zápase následovala sprcha a cesta na naše ubikace v místním internátu. Večer si větší část teamu prohlédla krásy města a navečeřela se v místním restauračním zařízení, kde jsme se také seznámili se sympatickou číšnicí. Následující den nás čekal pouze jediný zapás, a to důležitý souboj s místními borci o celkové 9.místo. Po vydatné snídani jsme tedy vyrazili směr hala. Tam už od brzkého rána probíhala čtvrtfinálová klání. Poučeni z předchozích nezdarů jsme si před posledním zápasem kladli za jediný a hlavní cíl zvítězit. Za tímto cílem jsme kráčeli sebevědomě a s klidem, což vedlo k tomu, že jsme se poprvé na turnaji ujali vedení. Pak ale nastala veliká přestřelka, která vedla ke stavu 5:5. V samotném zápase zazářil Zdeněk, mimo jiné se čtyřmi zásahy náš nejlepší střelec na turnaji. V základní hrací době se tedy nerozhodlo a podle turnajových regulí musela následovat série trestných střílení. Hned jako druhý se k nájezdu postavil SK a proměnil. Pak následovalo několik nepovedených pokusů a až poslední soupeřův exekutor nájezdu dokázal dát skvělému Jean Piérrovi vyrovnávací gól. Nakonec lepší psychiku prokázali naši borci a v 10. sérii rozhodl o našem vítězství Cukr. Konečné umístění Wildcats na turnaji je trochu zklamáním, ale tak trochu se to při absenci některých klíčových tváří v naší sestavě čekalo. Velkou školou pro nás určitě bylo penaltové rozuzlení posledního matche, protože jsme si poprvé zkusili jaké to je jet nájezd, když o něco jde. Pochvalu si zaslouží hlavně JeanPiérre, protože při naší obrané hře měl v brance o práci postaráno a zvládl to, jak nejlépe to šlo. Za zmínku stojí také Zdeňkovy 4 góly, což je půlka všech našich gólů za celý víkend a musíte uznat, že je to impozantní statistika na to, že odběhal téměř celých 5 zápasů. Poděkování však nepatří jen jim, ale vůbec všem, kteří se zúčastnili. Myslím, že to sice nebyl z pohledu výsledků nejvydařenější turnaj z naší strany, ale na druhou stranu výkony byly podle představ, jen ty výsledky tomu bohužel moc neodpovídají.

jossev