Žáci

Ke svému třetímu ligovému měření sil se žákovská enkláva tentokráte sjela do pro náš klub téměř posvátné a dnes už nostalgií provoněné haly TJ Spoje. Soupeři dne nesly jméno Sparta a Black Angels.

V duelu proti Spartě trenéři naordinovali velmi defenzivní taktiku a jak se v průběhu utkání ukázalo, volba to byla správná. Útoky soupeře se dařilo úspěšně likvidovat celkem dobře postavenou defenzivní zónou obvykle již v zárodku a pokud nějaký míč přeci jen prošel, poradili si s ním ve většině případů naši beci nebo velmi dobře chytající Šíma v naší brance. Díky úspěšnému brejku z počátku utkání tak dlouhých dvacet minut na časomíře svítilo pro naše barvy pozitivní skóre 1:0 a s postupem času rostla naděje na náš první bodový zápis do ligové tabulky. Začátkem poslední hrací části se ale vývoj utkání zlomil, naši borci ztratili velkou část koncentrace a snad s vidinou bodového zisku na dosah přestali zodpovědně plnit svoje úkoly na hřišti. Trest přišel velmi rychle a soupeř během pár minut otočil skóre na 3:1 ve svůj prospěch. Naše probuzení přišlo pozdě a Filipovo snížení v poslední minutě na 2:3 už jen kosmeticky upravilo výsledek.

Celkově ovšem nutno podotknout, že poprvé od začátku soutěže mohli trenéři po utkání s jeho průběhem vyhlásit relativní spokojenost.

O dvě hodiny později jsme se postavili týmu Black Angels. Od první minuty utkání bylo zjevné, že síla soupeře netkví v kolektivu, ale v jedné či dvou individualitách. Utkání mělo přes naší velkou snahu naprosto jasný průběh a otázka zněla pouze, kolik míčků si dovolíme pustit až do branky a kolik z nich Šimon dokáže zlikvidovat. Po třiceti minutách zněl účet na osmatřicet přímých ohrožení branky, ze kterých se soupeři podařilo dvanáctkrát skórovat. Resumé utkání je snadné - v kategorii mladších žáků opravdu stačí jeden či dva hráči, kteří dokáží naprosto zásadním způsobem ovlivnit průběh utkání. Škoda jen, že my (zatím) takovým hráčem nedisponujeme.

Coach   

Fotogalerii ze sobotních žáků najdete ve Foto´n´videogalerii. 

Juníci

Za mlhou tak hustou, že by se dala krájet... by mohla začínat pohádka o výletě do Chlumce nad Cidlinou, kde naše juníky čekal druhý turnaj soutěže a s ním kolínští Pitbullové a boleslavská Orka.

Utkání s Kolínem lze shrnout dvěma větami. Zaspali jsme úvod, přesto jsme během první třetiny odskočili o dvě branky a po celý zápas kontrolovali jeho průběh. Omleté klišé budiž druhou větou komentáře tohoto utkání: "Kvalita" soupeře je stále určujícím faktorem našeho výkonu, bohužel.

Utkání druhé a poprvé letos padla kosa na kámen. Orka, ač ten den měla v plánu pouze jedno utkání, rozhodně do Chlumce nedorazila nikterak oslabená. Motivace ze soupeřů před utkáním doslova přetékala a na úvod utkání si připravili opravdu intenzivní tlak. Přestože jsme byli na tuhle variantu připraveni, prvních pár minut první třetiny jsme se na hřišti nemohli vzpamatovat ze šoku, že v téhle soutěži taky někdo hraje florbal na slušné úrovni. Už na začátku třetí minuty náš údiv dovršila vlastní branka, která vykrystalizovala ze soupeřova tlaku a našeho rozčarování z něj. Teprve poté jsme se pomalu dostali do utkání a až s koncem první třetiny se nám podařilo zařadit odpovídající výkonnostní stupeň. To už ovšem na ukazateli skóre svítilo 0:2. Obrat jsme nastartovali ještě před přestávkou, kdy z otočky zakončil přesně Honza. Druhá hrací část a hra se přelévala z jedné strany hřiště na druhou. Ani jeden ze soupeřů neměl výrazně navrch. V této fázi hry dominovali oba brankáři. Na konci třetiny se Zdeňkovi podařilo vyrovnat a věděli jsme, že jestli chceme dosáhnout na body, ve třetí třetině budeme muset vylepšit především pobírání hráčů při rychlém přechodu do útoku a soustředění se na dobré zakončení u branky soupeře. Třetí třetina přinesla stále relativně otevřený florbal, bylo znát, že ani soupeř se nechce smířit s dělbou bodů. V osmé minutě se nám podařilo po velmi dobré přihrávce od mantinelu na odkrytého Josefa odskočit na kýžený jednobrankový rozdíl a hned bylo veseleji. Do konce zbývalo necelých sedm minut a úkol byl zřejmý - nepustit míček z vlastní kontroly a pokudmožno potrénovat pasivní hru na polovině soupeře. Dařilo se tak napůl, soupeře jsme dokázali na jeho polovině na dlouhé desítky vteřin zamknout, ale naše snaha dvakrát po sobě vyhořela na nepřesné přihrávce a laxním přístupu ke ztracenému míčku a soupeř tedy mohl rychle brejkovat. Obě situace se nám podařilo úspěšně vyřešit a do konce zbývaly pouhé dvě minuty. Poté ovšem přišla třetí obdobná chyba na polovině soupeře a přes veškerou snahu se nám ve skórování soupeři už zabránit nepodařilo. Po buly okamžitě vzrostl na maximum soupeřův tlak a teď jsme to byli my, kdo usilovně bránil remízový stav. Podařilo se a z duelu s Orkou si vezeme domů cenný bod.

Resumé: Konečně jsme si zahráli florbal, který si představujeme, rychlý, fyzicky náročný, plný motivace. Škoda jen, že takhle nedokážeme přistoupit ke každému utkání, kde je soupeřova kvalita sotva poloviční.. Potom by nebyl problém dosahovat herních výsledků, které si představujeme..

Coach