Nádherná slunečná říjnová neděle a třetí letošní turnaj druhé ligy žen. A s ním plánované duely proti velezkušené Děkance a proti nadšenému Nymburku. Po delší době jsme k turnaji dorazili téměř komplet a střídačka praskala ve švech. O kvantitě tedy nemohlo být pochyb. A kvalita se měla představit vzápětí..

První utkání a Děkanka. Tým složený z chodících florbalových zkušeností a proti ní nám naordinovaná zarputilost. Do utkání jsme vstoupili bez respektu a od úvodu jsme trpělivě rozmělňovali ofenzívu soupeřek aktivním přístupem k hráčkám a dostatečnou zodpovědností. V tomto duchu proběhla celá první hrací část. Ve stínu maximálního soustředění na defenzívu se ovšem téměř úplně vypařila naše ofenzivní aktivita a v úvodní třetině jsme se omezili pouze na pár nevýrazných brejků.

Druhá hrací část a ochlazení naší soustředěnosti přinesly v úvodu třetiny zvýšení aktivity soupeřek, které vyústilo v šesté minutě až k nařízení trestného střílení proti naší brance za přílišnou aktivitu v našem malém brankovišti. Exekutorka nijak oslnivým způsobem proměnila a utkání dostalo o stupeň vyšší tempo. Do konce třetiny ovšem panoval na hřišti stejný obrázek jako ve třetině první, jen s rozdílem naší slabší práce v defenzívě. V této části hry jsme dvakrát pohrdli zakončením velmi dobrých příležitostí a v úvodu třetí třetiny tedy panovalo skóre 0:1.

O přestávce jsme si ujasnili, že bez našeho aktivního přičinění si míček těžko najde sám cestu do soupeřčiny branky a že pokud polevíme v nasazení, může nás čekat ještě perných patnáct minut. Záblesk pozitivního obratu utkání pak přišel na začátku třetí minuty, když Adela zastínila brankářku a tečovala? Lucčinu střílenou přihrávku do branky. Vyrovnáno. V tuhle chvíli jsme ovšem ze záhadného důvodu namísto další ofenzivní aktivity na hřišti dokonale vypnuli a následujících 243 sekund patří do rubriky sportovních kuriozit.. Za tuhle směšně krátkou dobu jsme z velmi dobře rozehraného utkání dokázali výsledkově udělat jasnou záležitost.. Soupeřky totiž v tomhle časovém úseku dokázali celkem pětkrát přesně nabít, zamířit a vypálit..uf. V polovině sedmé minuty bylo tedy vymalováno a zbývajícím úkolem bylo snížit na nám více vyhovující tempo hry a nedovolit transformaci zbytku utkání ve frašku. To se podařilo a tak jsme ve finále odešli ze hřiště s porážkou 1:6.

Všichni víme, že na průběh zápasu se historie neptá a počítá se jen výsledek, ale Kočičky by si měly tohle utkání velmi dobře zapamatovat, aby už napořád dobře věděly, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem (čti 243 sekund)

Druhý duel a Nymburk. Entuziasmem přetékající tým z basketové Mekky se na utkání evidentě velmi těšil a během pětačtyřiceti minut se nám chystal ukázat, že někdy je nadšení víc než florbalový um.

Utkání začalo v relativně nízkém tempu a hra se přelévala zleva doprava. S přibývajícím časem jsme se stále častěji usazovali v obranné polovině soupeřek a na naše čepele tvrdě začala dopadat nemohoucnost v zakončení. Dovolili jsme si zahodit snad deset výraznějších příležitostí a v kombinaci s bezproblémů chytající Terkou za našimi zády a až na výjimky funkční rozehrávkou se skóre ani po třiceti minutách nehnulo z úvodních hodnot zápasu.

A to nám opravdu nevyhovovalo. Více než se soupeřkami na hřišti jsme se prali s vlastní psychikou a největším nepřítelem se v tuhle chvíli zdály být naše vlastní hokejky, které jakoby mimochodem rozeskákávaly každou druhou přihrávku do nepolapitelného hopíka a naše čepele, které se jakoby vlivem dilatace času při pokusu o střelbu snad otočily na druhou stranu..

Logickým vyústěním tohohle trápení bylo tisíckrát omleté nedáš-dostaneš a soupeřky tak v úvodu třetí třetiny dokázaly dvakrát (po naší chybě v rozehrávce) z úctyhodné vzdálenosti vsítit. V ofenzivní aktivitě jsme nepolevili, ale tentokrát nám opravdu nebylo přáno. Přes velice pohledné útočné kombinace pokaždé scházelo trochu štěstí ve finální přihrávce či v samotném zakončení a trápili jsme se dalších deset minut. Pár desítek vteřin před koncem pak soupeřky ještě potrestaly mizerně postavenou standardku z bezprostřední blízkosti branky a utkání končilo.

Střelecké trápení tedy vyústilo v porážku 0:3 a přesto, že kvalita soupeřek nebyla nijak oslnivá, dokázaly nám, jak moc ve sportu znamená "chtít vyhrát" a zaslouženě nás připravily o tři body.

Suma sumárum - dvakrát dvě první třetiny pěkného florbalu plus jednou ztráta koncentrace na 243 sekund a jednou neschopnost proměnit vyložené příležitosti rovná se nula bodů.

Aby tenhle report neměl jen faktografickou hodnotu a neakumuloval jen to, co se na hřišti nepodařilo, je třeba vyzdvihnout v prvním utkání nasazení téměř všech hráček a ve druhém ocenit řadu opravdu pěkných kombinačních útoků, které dokázala zahrát nejen Lucčina lajna. A chválím Evču za to, že se při svém prvním ligovém vystoupení rozhodně neztratila a ukázala, že do budoucna je třeba s ní počítat jako s nadějným útočníkem:-)

Coach