Všechny soutěžní tabulky mají po hracím víkendu aktuální podobu.

Sobota aneb první úspěch Permoníků

K zápasu proti mimopražskému sokolu jsme se poprvé v sezoně dostavili v téměř kompletní sestavě. Dresy stačily akorát pokrýt všech patnáct borců do pole plus dva do brány a víc se nás na lavičku ani vejít nemůže. Vědomi si velké početní převahy proti soupeři, který do Prahy dorazil značně oslaben, chtěli jsme aktivní hrou nepustit soupeře vůbec do hry. Po rychlém vedení jsme se dočkali stejně rychlého srovnání, ale to byl také poslední míček, který pustil bezchybně chytající Šimon za svá záda. Jeho spoluhráči v poli se činili a soupeři nasázeli postupně dalších pět branek a dokráčeli si tak k prvním bodům a prvnímu vítězství v sezoně.

Druhý zápas, proti Královským Vinohradům, měl nabídnout silnějšího soupeře, který se počtem bojovníků mohl směle rovnat s naší lavičkou a do zápasu s námi dokonce nastoupil se třemi formacemi. Povzbuzeni prvním vítězstvím, chtěli jsme do zápasu opět vstoupit aktivně. Útoky soupeře se nám dařilo pokrývat a míčky, které se dostaly až na bránu pochytal bezchybný Jiří. Naopak nám se podařilo proměnit tři brankové příležitosti a tak po dvou třetinách svítilo na ukazateli skóre 3:0. Víme, že ani takové vedení nic neznamená a tak jsme chtěli stejně aktivní hrou, kterou jsme předváděli po celý zápas, dovést utkání do vítězného konce. Soupeř z Vinohrad však nedal svou kůži lacino. Do třetí třetiny stáhl sestavu na dvě pětky a začal čím dál tím častěji zatápět naší obraně. Výsledkem byl první gól v naší síti a pár minut před koncem přišel dokonce kontaktní gól na 3:2. Teď začaly ty pravé nervy, soupeř tlačil, ale Jiří v bráně se překonával. Zvlášť poslední zákrok, kterým vytáhl téměř jistý gól byl výstavní. Po něm už zazněla, naším uším lahodící, siréna ukončující zápas a radost mohla propuknout naplno.

Rád bych klukům poděkoval za předvedený výkon, do jednoho nechali na hřišti všechno a poprvé v sezóně byla na Permonících vidět chuť hrát a porvat se o výsledek. Jiří i Šimon v bráně předvedli spoustu skvělých zákroků a tým opravdu podrželi. Výkon ještě nebyl zdaleka stoprocentní, pořád nám dělá problém dodržet alespoň pár základních taktických pokynů, ale na hřišti už byly k vidění pohledné kombinace, které musely potěšit oko divákovo a branky, které se nám podařilo vsítit, už nelze nazvat „náhodné", ale téměř všechny padly po hezkých akcích. V druhém zápase musíme sportovně přiznat, že byl soupeři upřen nájezd a vedení se nám podařilo uhájit s velkým štěstím, ale pokud budou kluci pokračovat s podobným nasazením a chutí, budou body na náš účet přibývat mnohem častěji. Všem děkuji a těším se na další turnaj.

Forrest79

Neděle v juniorské režii aneb když se nechce, stačí to na půlku bodů..

Tuto neděli byl na programu další, letos již předposlední juniorský turnaj. Tentokráte jsme vyráželi do zasněžené UnihocAreny pouze k jednomu utkání a to ještě později odpoledne, už na srazu tedy nebyla nouze o zívající borce a zimouřivé choulení do péřovek.. Ideální startovní pozice. K jedinému utkání dne proti Futuru jsme nastoupili v kompletní sestavě, přičemž svojí juniorskou premiéru si, zatím sice na lavičce náhradníků, odbyl MartinN. Soupeř dorazil v obvykle futurovsky namixované sestavě, kde se slušná kvalita některých borců snoubila s relativním podprůměrem jiných. Už od úvodu soutěže jsme věděli, že síla soupeře bude stát a padat s výkonem domestikovaného Lišáka a na tento fakt jsme se před utkáním náležitě upozornili a nastínili si postup, kterým ho dokážeme učinně eliminovat.

Z předzápasových pokynů se ale v průběhu první hrací části na hřiště dařilo přenést naprosté minimum, ofenzíva vytěžila sotva pár ohrožení branky a v defenzívě jsme soupeři odevzdávali míčky jeden za druhým více než zadarmo. Celá tato hrací část se nesla v duchu absolutní nesoustředěnosti hráčů a pouze sporadických závanů florbalového myšlení a nasazení. V podobně laxním duchu ubíhaly i minuty druhé periody. V brankovém ohledu jsme se se soupeřem přetahovali o rozdíl jedné branky, přičemž celou první polovinu utkání jsme to byli my, kdo jednobrankové manko dotahoval. Teprve ve třetí třetině se nám podařilo srovnat skóre a vzápětí odskočit o jednu branku v náš prospěch a stál před námi zhruba desetiminutový úkol, pozornou hrou udržet výsledek do konečného hvizdu. V dnešní konstelaci hvězd to byl bohužel úkol jen těžko realizovatelný. Stále jsme bezhlavě rozhazovali balónky do prostoru, kde je soupeř bez námahy sbíral a následně nám okamžitě znovu zatápěl. Jiří se v této fázi hry měl co ohánět a jen jeho zásluhou jsme až do téhle chvíle drželi dobrý výsledek. Tlak soupeře ovšem nepolevoval a my jsme mu vlastními chybami plynoucími především z nesoustředěnosti ještě pomáhali přilévat olej do ohně. Přišlo tedy nevyhnutelné a soupeř pár minut před koncem utkání vyrovnal. Poté se již nestalo nic zásadního a ze hřiště jsme tedy odešli s bodovým smírem. Remízový výsledek odpovídal předvedenému výkonu soupeře a předvedenému výkonu Jiřího v naší brance. Kdyby se skóre odvíjelo od předvedeného výkonu hráčů na hřišti, dostali bysme pořádný kotel.

Summary: Další z podceněných zápasů, který vystihuje slovo dekoncentrovanost. Přes tento neslavný výsledek jsme se udrželi v čele průběžné tabulky a náš výkon v posledním letošním turnaji rozhodne o tom, jestli tuto pozici uhájíme a získáme tak pomyslného podzimního půlmistra.

Coach