Úvodem florbalově výživného reportu si připomeňme fakta. V neděli 21.12. čekala mužský a juniorský výběr poslední letošní porce ligových utkání. Bezprostředně po odehrání posledního ligového utkání se skupinka odvážilivců měla vydat směrem jihovýchodním, bojovat a užít si tradiční třebíčský Vánoční turnaj.

Na tomhle playlistu by nebylo nic tak neobvyklého kdyby: muži a junioři nehráli ve shodných časech a byla tedy značně omezena možnost, aby nastoupila tradiční juniorská enkláva za mužský tým, kdyby několik borců použilo předsezónní termínový rozpis k něčemu jinému než ehm k utření.. a neodjeli na hory, kdyby se pravidelná zimní chřipková nálož vyřádila o týden dřív, kdyby Zdeněk na středečním tréninku špatně nedošlápl a nevyřadil se tím na týden ze hry, kdyby pro některé slovo zodpovědnost neznamenalo jen další položku v seznamu slov, které nepoužívám..

Trochu moc kdyby, na to, že jsme potřebovali naplno bodovat v obou soutěžích a na to, že tahle vlna problémů povážlivě zamávala s plánovanou třebíčskou sestavou.

Hezky popořadě:

Juníci vs. Sparta

Juniorská Sparta obvykle předvádí florbal hodný nižší soutěže, než ve které se pohybuje a ani "návštěvnost" na utkáních nebývá vysoká. Při našem standardním obsazení a výkonu by tedy pravděpodobně nebyl větší problém připsat si v poklidu další body do tabulky. Vlivem výše zmíněných okolností jsme ale proti Spartě nastoupili de facto v šesti lidech a co čert nechtěl, sparťanští si na nás přivezli výživnou sestavu složenou z hráčů z kvalitnějšího materiálu, kterým tenhle klub disponuje. Výsledkem tedy bylo půl třetiny odporu a poté dvě a půl třetiny počítání negativního skóre. Závěrečný stav 2:13 říká, že jsme dostali takový kotel, jako už jsme pár sezón nezažili.. V dané sestavě a při dané síle soupeře pochopitelný výsledek.

Muži vs. Hudlice

V mezičase o pár desítek kilometrů dál nastoupili ke svému utkání proti Hudlicím muži. Opět v trochu poslepované sestavě, rozhodně však méně oslabeni než junioři. Co Hudlice předvání po florbalové stránce není ani tak podstatné jako to, co předvádí někteří z jejich borců ve svém ústním projevu..škoda komentovat. V tomhle zápase jsme nepředvedli nijak oslnivý výkon, vlastní hloupostí nechat se vyprovokovat k příliš emotivnímu projevu a neschopností proměnit vypracované příležitosti jsme se odsoudili ke ztrátě bodů za prohru 2:3. Ještě zmínka o mužích v černém: v utkání se soupeři, jakými jsou tihle, je velmi důležité, aby rozhodčí utkání zvládli a nepřipustili něco ve stylu verbálního i fyzického full-kontaktu. To je potom člověku chvílemi nevolno..

Muži vs. Pallotaikurit

Konečně florbalový soupeř!.. chtělo by se říct. Soupeř z nejvyšších pater tabulky, který jako jeden z mála v téhle soutěži hraje opravdu florbal, sliboval už od začátku sezóny pěkný zápas. A na hřišti to podle toho také vypadalo. Přestože zápas "vedli" stejí sudí jako ten ranní, díky faktu, že oba soupeři hráli florbal a ne jiný, jen vzdáleně podobný zemědělsko-automechanický sport, negativní vliv sudích byl téměř eliminován a rozhodovalo se herní kvalitou. Dařilo se nám lépe než ráno na hřiště přenášet zadané pokyny a soupeř nám nekladl takový odpor, jaký jsme očekávali. Otěže zápasu jsme převzali koncem druhé třetiny a od té chvíle jsme víceméněně kontrolovali dostatečný brankový odstup a ve finále si připsali důležité tři body za výhru 7:3 a trochu si vylepšili po ranním zápase pokaženou chuť na florbal.

Juníci vs. Bohemka

Po skončení turnaje mužů jsme se přesunuli zpět do dějiště juniorského turneje - na branický Hamr. Tady jsme vlivem zpoždění strávili více než hodinu rozborem videa mužského zápasu proti Pallotaikuritům a poté juníci nastoupili ke svému druhému vystoupení - proti Bohemce. Už v o něco početnější a kvalitnější sestavě než ráno, do ideálu jsme ale měli ještě hodně daleko. Utkání se přelévalo od jedné branky ke druhé, v úvodu měl více ze hry soupeř. Díky Jiřího jistotě jsme ale žádné opakování dopoledního propadáku nehodlali připustit. Postupem času se míček začal více usazovat na našich holích a především díky brejkům jsme začali být více ofenzivně aktivní. V polovině utkání byl stav vyrovnaný 1:1, do druhé půle soupeř stagnoval a my jsme odskočili o jednu branku. Trpělivou defenzívou a kouskováním hry jsme poté přestáli nápor soupeře v úvodu třetí třetiny a brankou v deváté minutě jsme definitivně zlomili odpor soupeře. Před koncem třetiny jsme vsítili ještě jednou a uzavřeli tak účet utkání na 4:1

Summary: Muži ztratili opět zbytečně důležité body a spolu s dalšími třemi týmy se dělí o špičku tabulky. Začíná tedy přituhovat a mizivý bodový rozestup mezi prvními několika týmy soutěže věstí, že každá bodová ztráta na jaře bude klíčová.. Přezimujeme na třetím místě. Juníci po dlouhé době ochutnali výživnou porážku, ale díky povedenějšímu odpolednímu utkání zůstávají v čele tabulky a přezimují tak jako první tým. Vstup do jarní části soutěže bohužel opět zkomplikuje křížení mužských a juniorských turnajů, s touhle situací se ale díky výletům a snad i nemocem prostému kádru v lednu dokážeme vypořádat lépe než tomu bylo o tomhle víkendu.

T-B 2008 aneb není každý den posvícení

Druhá půlka florbalového maratonu začala hned po skončení turnaje juníků. Naložili jsme přibližovadla a vyrazili ku Třebíči. Po ubytování v léty prověřeném penzionu Benz jsme mohli začít rozjímat nad následujícími dvěma dny:

Změněný termín tradičního turnaje a trochu horkou jehlou šitá organizace dávaly tušit poněkud nestandardní průběh.

Stalo se.. Vlivem vypadnutí dvou týmů se změnil postupový pavouk turnaje a ani personální obsazení skupin nezůstalo bez zásahu.

První hrací den nás ve skupině čekaly souboje s juníky z Jemobu, borci z TJ OA Spartak Třebíč a s týmem, který se skrýval pod tajemnou zkratkou MotA. Věděli jsme, že na juníky z Jemobu při našich indispozicích pravděpodobně stačit nebudeme a s Motou, ať už to má být kdokoli, si zřejmě poradíme. O našem úspěchu a hladkosti postupu ze skupiny měl tedy rozhodnout duel s místním TJ OA.

Den ovšem začínal duelem s Jemobu. Soupeři zahráli pěkný, svižný, juniorský florbal, my jsme ukázali slušnou defenzívu, tragicky jsme vyhořeli ve všech ofenzivních činnostech, Jiří pochytal pěkných pár tutových branek a za doprovodu slabých rozhodčích jsme z utkání odešli poraženi 0:2.

Druhý duel a TJ OA. Podstatně snesitelnější soupeř, JP za našimi zády a tento den podruhé boj s impotentní ofenzívou. V úvodu jsme předvedli lepší výkon, než v prvním utkání, defenzíva slušně fungovala a de facto jsme čekali, co dokáže ofenzivní část týmu proměnit u branky soupeře. Marně. Příležitostí jsme dokázali vydřít dostatečné množství, ale koncovka nestála za řeč. Poté ale přišel zlom a začali jsme vytvářet neobvyklé fatály v defenzívě. Soupeř trestal a skóre se tak s koncem utkání zastavilo na hodnotách 2:4. Tohle utkání rozhodly chyby v defenzívě a neschopnost a/pokrýt míč a vypracovat souvislou brankovou příležitost b/proměnit vypracované příležitosti.

Pohárová matematika hovořila jasně, v poslením utkání dne jsme museli s týmem MotA uhrát alespoň plichtu, měli-li jsme zájem postoupit do finálového dne turnaje. Stalo se. Jiří za našimi zády sice prodělal srdeční příhodu, beci opět ze hřiště neodešli s dobrou vizitkou, ale nejzašším možným způsobem jsme si "vybojovali" postup do druhého hracího dne.

Zbývalo tedy počkat na to, koho nám pohárový pavouk určí jako čtvrtfinálového partnera. Z možných kandidátů vzešel jako náš soupeř oblíbený žďárský tým - Hippos. Tým, který v uplynulých čtyřech ročnících turnaji suveréně dominoval a šířil respekt jediným pohledem na své oranžové dresy. Letos ale, zřejmě vlivem peripetií okolo termínu turnaje, přijel ve výrazně slabší sestavě, než bývalo zvykem. Důkazem byl slabší výkon ve skupině a snad historicky první prohra na turnaji - s domácími Snipery. Naše šance na přechod přes tohoto soupeře tedy byla o něco větší, než bývalo zvykem.

Následovala večeře, nákup a... a to je všechno. Už na večerním meetingu bylo jasné, že většina borců toho má plné kecky, pět až šest zápasů za dva dny a do toho dvě stovky nacestovaných kilometrů udělají své. Někteří se večerní porady vlivem neprobuditelnosti dokonce vůbec nezůčastnili:-) Tentokrát ovšem nebylo třeba. Bylo jasné, jak se věci mají. V aktuální formě se i přes slabší formu Hipposu jevil postup do semifinále jako úsměvná záležitost. I přesto jsme rozhodně neházeli flintu do žita a řekli si, že jít do zápasu z pozice outsidera má něco do sebe a že překvapení není nemožné.

Ráno jsme si podrobněji rozebrali soupeře, zamávali Benzionu a vyrazili vstříc čtvrtfinále. V hale nás přivítalo zjištění, že soupeři dorazili ve stejné sestavě jako první den a po rozcvičení se mohlo začít hrát. Od úvodu utkání bylo jasné, že následujících pětačtyřicet minut budeme především bránit. A podle toho to také na hřišti vypadalo, míček se pohyboval 3/4 času po naší půlce palubovky (pardon, gamiliftovky) a JP byl v permanenci. V polovině první třetiny, za stavu 0:0, se začalo potvrzovat, že pokud bude defenzíva fungovat tak, jak má a pokud proměníme jednu z mála brankových příležitostí, kterou jsme si schopni vypracovat, soupeř není k neporažení. Tohle nadšení jsme dokázali ovšem poměrně brzo zhatit dvěma faktory - tolikrát omílanou ofenzivní neschopností a dvěma fatály v rozehrávce.. které znamenaly dvě branky. Skóre se se závěrem druhé třetiny usadilo na hodnotě 3:0 a poslední třetina byla ve znamení dohrávání. Pokusili jsme se v úvodu ještě o návrat do zápasu a korekci skóre, ale poté, co jsme dvakrát pohrdli de facto prázdnou brankou, bylo nad slunce jasnější, že letos nám prostě na útočné polovině soupeře není přáno.. Zápas jsme v poklidu dohráli, soupeřům poděkovali za pěknou příležitost zahrát si proti někomu, kdo umí víc než my a mohli jsme začít balit.. Je třeba říct, že prohra 0:3 s Hipposy není přes jejich slabší sestavu a výkon vůbec špatný výsledek, dokonce ten nejlepší, který jsme proti tomuto soupeři zatím dokázali uhrát. V kontrastu s tímto poté daleko víc zamrzí, že dvě branky padly po našich hrubých chybách a během utkání jsme dokázali pohrdnout třemi čtyřmi výraznými příležitostmi ke skórování...

A jak turnaj dopadl celkově? Popáté v řadě si štítek na putovní pohár přilepili žďárští Hippos.. budiž nám tedy ke cti, že jsme ve čtvrtfinále vypadli právě s nimi - s budoucími vítězi. Druhé místo získali Jemobu, třetí pak Jemobu juniors a bramborová placka zbyla na přerovské Piraně.

Závěrem k florbalu nabitému víkendu:  Ligová utkání jsme, vzhledem k daným podmínkám, zvládli krom utkání s Hudlicemi, slušně, T-B se z pohledu herního projevu první den nevydařila, druhý den byl o něco lepší. Důležité ale je, že jsme se na téhle tradiční akci zase po roce sešli se starými známými a hlavně jsme si přes nepřesvědčivé výsledky na hřišti užili obvyklou dobrou atmosféru, a o to šlo především... Každý den nemůže být florbalové posvícení a pokud okolnosti dovolí, za rok v Třebíči zase nastoupíme v plné formě a ukážeme, zač je toho WildCat;-)

Coach

T-beach, the 4th

Letos jsme za třebíčským dobrodružstvím vyrazili v netradičním termínu, již 21. prosince večer. Ovšem nevyráželi jsme z domova, ale rovnou z florbalové haly, kde jsme dohráli ligové zápasy. Další pikantností byla hráčská sestava, která se měnila do posledních chvil, dalo by se říct, že i během cesty do TB...;o) Nocleh obstaral již ověřený penzion Benz, kde letos ovšem byly trochu problémy s pokojovou teplotou - místní mají asi předky z Grónska nebo Sibiře.
   První den turnaje jsou na programu základní skupiny. V té naší nás čekal Spartak Třebíč, junioři JeMoBu a FbK MotA. Základní skupinou jsme se doslova protrápili a v rámci ohleduplnosti ke všem kronikářům musím tuhle pasáž přeskočit a nechat ji navždy upadnout v zapomnění. Důležité je, že na konci první hracího dne naše „výsledky" znamenaly postup do druhého turnajového dne, kdy je na programu play-off.
   Ve čtvrtfinále nás čekali borci ze Žďáru nad Sázavou, kteří byli evidentně také zaskočeni termínem turnaje a tak přijeli ve slabší sestavě, než jakou by všichni televizní diváci rádi na hřišti viděli. Nicméně pořád to byli čtyřnásobní a jediní vítězové v historii tohoto turnaje. Zápas se hrál ve vysokém tempu a převaha hráčů v oranžových dresech byla patrná. Sem tam jsme předvedli odvážný výpad směrem na Hipposáckou branku, ale bez gólového efektu. Prohra 0-3 tak znamenala konec našeho letošního účinkování na turnaji, a také fakt, že jsme ani ve třetím zápase s tímto soupeřem nevstřelili branku. Tak snad za rok.
   Celkově vzato, letošní TB byla o zkušenostech. Odehráli jsme pár zápasů proti kvalitním soupeřům a tyhle zápasy hodně ukázaly individuální slabosti jednotlivců, které nejsou proti běžným ligovým soupeřům znát a tak je se z čeho poučit. Dále nutno podotknout, že letos byl turnaj rozhodně nejkvalitněji obsazen. Také je potřeba poznamenat, že kromě toho že termín negativně ovlivnil přípravu většiny jedinců na Vánoce, tak další velké mínus byla návaznost na ligu. Přišlo mi, že jsme byli florbalem přesyceni. Když se jezdí v obvyklém termínu, tak je to období, kdy nemáme florbalky týden v ruce, každý se na zápasy těší, je po Vánocích odpočinutý...
   Já osobně jsem rád, že jsme se i letos zúčastnili, ikdyž to po florbalové stránce bylo hodně za očekáváním. Protože k TB patří i okolní atmosféra a pohoda, která letos opět během této výpravy panovala.

Speciální díky patří všem řidičům za kvalitní zajištění dopravy a trenérovi, za to, že bez větší psychické újmy přežil naše výkony v základní skupině ;o)

11sson

Třebíč Florbal Cup 2008, aneb zklamání z předvedené hry...

Po odehrání všech čtyřech nedělních zápasů jsme se vydali na dlouhou cestu do Třebíče, na očekávaný Třebíč Florbal Cup 2008. Cesta proběhla bez problémů a nás čekal první tradiční večerní meeting, kde jsme si ujasnili situaci proč, tu vlastně jsme a pro jaký jedeme výsledek. Myslím, že není třeba rozebírat další podrobnosti a proto se přesuňme o pár hodin vpřed, tedy do pondělního rána.

Ihned po příjezdu do haly jsme se dozvěděli, že turnaj odřekl další, tedy už druhý tým a herní systém se opět mění. Naše skupina ovšem zůstala beze změny. Nemá cenu dopodrobna rozebírat zápasy z mého pohledu, na to nejsem v tuto chvíli ten pravý, proto jen krátký komentář ke každému ze zápasů.

První zápas, základní skupina, juniorští borci z JeMoBu, výsledek 0:2.

První utkání na turnaji a touha po úspěšném vstupu do něj. Nekonalo se. Je nutno si přiznat, že soupeři byli draví a velice dobře fyzicky a technicky vybavení. Prostě chtěli vyhrát. Dokázali si nás občas zamknout na naší polovině a chvílemi do nás doslova bušili, ale my odpovědět nedokázali. Prohra 0:2 nebyla tedy vstup do turnaje, jaký bychom si přáli.

Druhý zápas, základní skupina, TJ Spartak Třebíč, výsledek 2:4.

Spousta gólových šancí, ale bohužel jich zůstala opět celá řada nevyužita. Podařilo se nám na turnaji vstřelit první dvě branky, ale i přes naše vedení 1:0 jsme si výhru nedokázali podržet na své straně. Další prohra nás bohužel neminula. Výsledek 2:4 a otázka: „Postoupíme vůbec?". V tu chvíli se začalo počítat a tato situace není nikdy příjemná. Výsledkem bylo, že k postupu by měla stačit remíza, prohra by znamenala odjezd domů.

Třetí zápas, základní skupina, FbK MotA, výsledek 3:3

Do zápasu jsme vstupovali s tím, že ze sebe vydáme vše, co v nás dnes je, protože se není na co šetřit. Pokyny jsme plnili opět prvních pár minut. Ale spousta neproměněných šancí a chyb dozadu způsobily remízový výsledek 3:3. Následovalo tedy opět zklamání, ale nadruhou stranu mírná radost z postupu a první bodový zisk na turnaji o který jsme ale v zápětí stejně přišli a to díky mazání výsledku se čtvrtým týmem v základní skupině.

Následoval večerní meeting a zhodnocení prvního hracího dne, kde jsme si ujasnili situaci a začali spřádat plány na čtvrtfinále.

Čtvrtý zápas, čtvrtfinále, ATX Hippos Žďár nad Sázavou, výsledek 0:3

Bylo nutno hodit výkon z prvního hracího dne za hlavu a soustředit se pouze na tento zápas. Hrošíci, oslabeni o své klíčové hráče, zejména o mnohabodové útočníky a třetího bráchu, hráli svůj systém a balónek držel zejména na jejich čepelích. My jsme se dostávali spíše do protiútoků a střel z velké dálky, které ale bohužel vstřelenou brankou neskončily. V zápase jsme ale přestáli dvě standardní oslabení a JP chytil nájezd.

Všechna utkání v základních skupinách byly z naší strany bohužel stereotypní. Brankáři nás podrželi, obránci svou práci plnili víceméně dobře, ale chybám se nevyhnuli a útočníci bojovali s problémem udržet balónek na čepeli a vyslat na soupeřovu bránu pár přesných a razantních střel.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se Třebíčské výpravy zúčastnili a věřím, že za rok s plnou sestavou ukážeme v Třebíči, co jsou Wildcats zač a získáme ten nejcennější kov!

Berme si tedy z tohoto turnaje jakési ponaučení, že se nám nebude vždycky dařit a stále na sobě musíme poctivě pracovat, protože na výsluní je cesta ještě hodně daleká.

Nyní nezbývá nic jiného, než Vám všem popřát hezké svátky, hodně zdraví a štěstí v životě osobním, i florbalovém v roce 2009.

Knedlík #13