Poslední březnový víkend měl na programu čtyři wildcatí ligová utkání. V sobotu nastoupili na Kladně ke dvěma zápasům muži, v neděli potom doma na Zličíně po dlooooouhé tříměsíční pauze k jednomu regulérnímu zápasu a jedné dohrávce juníci.

Muži

vs. Hudlice 3:0

vs. Zdice 6:2

Kladenské vystoupení mužské enklávy mělo na programu dva duely proti týmům z nižších pater tabulky. Papírové předpoklady, jak víme, ale v téhle soutěži neplatí a jasní favorité neexistují. První duel byl proti Hudlicím. Tým, který nám není sympatický svým projevem, jak herním tak verbálním, který nás už letos dokázal potrápit. Bylo tedy třeba trochu hlubšího nastavení toho, co budeme na hřišti chtít předvést. V tomhle zápase se nám podařilo velmi dobře přenést na hřiště zadané pokyny, neprospat úvod a rychle strhnout vedení na svojí stranu. K vybudování dostatečného náskoku nám stačilo cca deset minut první třetiny. Teprve poté začal vystrkovat růžky soupeř, ale veškeré jeho pokusy pokryla pozorná defeníva a s přehledem a kapkou štěstí pracující JP. Minuty utíkaly a na hřišti se krom tradičních slovních invektiv nedělo nic pozoruhodného. Do konce zápasu už nepadla branka ani na jedné straně a po zásluze jsme si připsali tři body. Podle výsledku vypadá zápas jako relativní pohoda, ale nutno dodat, že JP vystřihl velmi dobrý výkon, v pár momentech při nás stálo štěstí a dokázali jsme nadprůměrně dobře dodržet zadanou taktiku.

Druhý duel a Zdice. Borci, ač turnaj pořádající, dorazili pouze v šesti mužích do pole a bylo tedy nasnadě, jak se postaví ke svému druhému utkání dne. Málo pohybu, beton a brejky, tak by mohl znít stručný recept na potrápení WildCatů. Na tenhle pravděpodobný scénář jsme měli zareagovat svižným pohybem a využíváním lenosti soupeřových útočníků při vracení po ofenzivních brejcích. A také dostatkem střelby a následného dorážení balónků. Tentokráte se nám tolik nedařillo na hřišti předvádět to, co jsme chtěli a důsledkem byl dlouho +- vyrovnaný brankový stav. Zápas jsme dokázali zlomit teprve ve druhé polovině a se slušným náskokem si došli pro druhé tři body sobotního výletu. Finální skóre 6:2.

Summary: Body doma, to se počítá. Soupeři z budoucnosti ovšem pravděpodoně rovněž neztratili, bodová propast mezi nimi a námi se tedy nijak nezmění. Alespoň se nám nejspíše podaří výrazněji odskočit od třetího a dalšího týmu tabulky a to je teď to, oč tu běží. JP podal nadstandardní výkon, všichni především v prvním zápase oplývali nasazením a beci udělali jen málo chyb, toť stručný koment.

Juníci

vs. Future 3:4

vs. Kolín 6:2

Po téměř třech měsících se ke svému vystoupení sešla naše juniorka. Na pořadu dne byl hned souboj z nejdůležitějších, přímý duel o první místo v tabulce. Vlivem mnohokráte rozebíraných okolností (křížení MxJ, nemoci, blbost) jsme kolem Vánoc promrhali většinu z bodového náskoku na čele tabulky a tak bylo nutné na dnešním turnaji získat co možná nejvíce bodů. Proti prvnímu soupeři dne, týmu Future, to měl být těžký, leč ne nerozlousknutelný, oříšek. Soupeři si jako již tradičně přivezli sestavu nadopovanou lehce nad úroveň dané soutěže a o zábavu bylo tedy postaráno. Každá z našich pětek dostala specifické úkoly do defenzívy i ofenzívy a bylo nařízené striktní dodržování nastupování na konkrétní pětky soupeře. Motivace do utkání byla příjemně vysoká a Mulátscho jí ještě v šatně podpořil nepublikovatelným dodatkem, který nabudil i ty, kterým dosud nesvítily oči očekáváním věcí příštích. Utkání začalo ve velmi svižném tempu a už od úvodu bylo patrné, že zejména defenzivní chyby se dnes nebudou odpouštět. Soupeři se snažili, seč mohli a ostřelovali Jiřího branku ze všech pozic, zatím ovšem bezúspěšně. Tím, kdo se v zápase radoval poprvé, a o chvíli později i podruhé, jsme byli my, když jsme dokázali využít rychlého přechodu do útoku a následného dobře trefeného míče za obránce soupeře. Po úvodní třetině jsme tedy vedli 2:0 a zábava pokračovala. Už v první hrací části jsme vytvořili směrem dozadu poměrně dost chyb, které soupeř nepotrestal. Ve druhé periodě se situace změnila a po dvojím nedůsledném pokrytí hráčů na středu hřiště jsme z následného přečíslení inkasovali. Soupeř vyrovnal a byl na koni. V téhle fázi zápasu škoda dvou nebo tří velmi dobrých spálených příležitostí. Brzy následovala třetí rána do naší sítě, ale jedna branka rozdílu v nastoleném tempu hry nic neznamenala. Půl minuty před koncem druhé třetiny rozhodčí vyloučili jednoho z našich borců a na scénu nastoupila prověřená čtveřice na oslabení. Sotva pár vteřin po rozehrávce, než se soupeř rozkoukal a rozestavil, vypíchli jsme míček z trochu rozklepané rozehrávky a jossev poté, co vykoupal všechno, co mu stálo v cestě, tři vteřiny před koncem patnácté minuty vyrovnal na 3:3. OK, to bysme měli. Do poslední třeťky hlavně žádné excesy, zbytečná vyloučení a jedeme dál podle plánu.. nejdříve tedy dobránit zbytek oslabení. Stalo se. Poté se ovšem mužům v černém asi nějak přilepila píšťalka na prsty a ne a ne ji pustit z ruky.. výsledkem bylo naše další oslabení 4 na 5, které se ještě před jeho realizací změnilo na 3 na 5. Poté, co jsme s jazykem na vestě ustáli i tenhle mazec, rozhodčí nelenil, a aby nebyla nuda, poslal nás znovu do čtyř.. Což o to, ubránit oslabení nebývá v našem podání problém, ale dopad nestandardního počtu hráčů byl jiný.. Ale to se mělo ukázat až o pár minut později. Odbránili jsme další oslabení a pokračovali ve standardní hře. Nebezpečně se ale začal krátit zbývající čas pro hru vymezený a ve vzduchu začala být cítit remíza. Remiza je však vemi křehké stvoření a příliš často jí člověk nespatří. Poslední pětiminutovku provázela hra nahoru dolů, dokonce jsme ze hry měli o něco více, ale dvě minuty před koncem zaúřadovalo dnes nenáviděné nedáš-dostaneš. Po sérii tří velkých příležitostí, které jsme během sotva půl minuty promarnili, zaúřadoval soupeř a z brejku rozhodl zápas. Za zbývající minutu a půl už jsme zareagovat nestačili a tak jsme odešli ze hřiště s nejtěsnější porážkou 3:4.

Nebudu daleko od pravdy, pokud označím tenhle zápas za nejhezčí v této sezóně, přestože neměl pro nás bodový konec.

Velké nasazení, chuť hrát a především spousta florbalové invence byly ozdobou téhle, občas poněkud šedé soutěže. Závěrem třeba sportovně uznat, že soupeř byl o něco kvalitnější a na naší straně, už podruhé o tomhle víkendu, zaúřadovala wildcatí brankářská škola.. Mix těhle ingrediencí vytvořil pohledný zápas, ze kterého musel mít radost každý nezaujatý pozorovatel.

Ještě chci poděkovat několika desítkám wildFans, kteří nás dorazili na zápas podpořit, myslím, že svého rozhodnutí, vyrazit na nedělní deštivý Zličín nemusí litovat:-)

Druhé utkání dne a dohrávka odloženého mače proti Kolínu. Kolín, ač soupeř ze spodních pater tabulky, představuje prototyp týmu, proti kterému se nám hraje .. no .. mizerně. Pátrat po příčinách by byla spíš práce pro psychoanalytika, resultem ovšem je, že se proti podobnému soupeři zbytečně strašně nadřeme. Deka na hlavě, beton v botách a florbalové myšlení zapomenuté v šatně. Toto utkání těžko komentovat podrobněji, zvláště v kontrastu s předchozím duelem proti Future vyznívá náš výkon proti Kolínu poněkud trapně. Výsledek 6:2 neříká nic o průběhu utkání, ale mluví o připsaných "povinných" bodech. Toť vše.

Summary: S Futurem bez bodů, Kolín = splněno. Opouštíme prvního fleka tabulky a pět utkání před koncem soutěže černé na bílém vidíme, že máme ještě co dělat, abysme při závěrečném účtování byli tam, kde chceme být..

Bezesporu nejdůležitější událostí uplynulého víkendu byly ale osmé wildcatí narozeniny. Jen málokdo si vzpomene, co dělal minulý týden, před měsícem, nebo před půl rokem, ale hrstka dneska už skoro dospělých kluků si může s jistotou říct, že osm let zpátky v podvečer stála v řeporyjské tělocvičně na svém prvním florbalovém tréninku pod hlavičkou Wildcats. Příjemné a snad až trochu patetické na tom je, že polovina z nich si tenhle fakt mohla připomenout společně včera nebo dnes, někdo na svém stosedmdesátém, někdo dokonce dvěstěpadesátém soutěžním utkání v dresu s Jiřího kočkou na hrudi. Za těmi osmi lety nestojí jen stovky odehraných zápasů, tisíce tréninkových hodin. osm letních a tři zimní soustřeďka, herní přípravy nebo neligové turnaje, nespočet futurózních a jiných akcí, ale především fungující kolektiv lidí, kteří přes řadu problémů, které nutně život přináší, fungují jako jeden tým, na hřišti a většina i mimo něj. Ať už jste v klubu osm let nebo osm měsíců, pozvedněte symbolický kalíšek a připijte WildCats na zdraví!

Co by to bylo za narozeniny bez oslavy.. A protože Kočky a Kocouři nejsou troškaři, budou hned dvě. Ta první v dohledné době v posezónním Futuru a ta druhá, výživnější, v létě, na místě důvěrně známém, s bolavýma nohama spjatém, na Osice. Všechno nej, every Cat!

Coach