sobota

Kočičky vs. SKV 1:4

Kočičky vs. Panthers 2:6

Při posledním letošním ligovém vystoupení jsme se museli z aktuálně funkčních hráček obejít bez MartinyL, tudíž se celé osazenstvo defenzivních řad smrsklo na TerkuS.. Adela tedy opět (nerada) putovala na druhého beka. Ofenzíva dorazila komplet a nic tedy nebránilo začátu prvního zápasu.
Soupeřky typu Coyotek nám vyhovují, svižný, relativně technický tým, který obvykle hraje florbal a ne v naší soutěži populární plácanou, zkrátka ideální protivník. Předzápasové pokyny nebudu rozepisovat, stačí vyzdvihnout pokyny na první tři minuty, kdy jsme měli nerozkoukané soupeřky zaskočit maximální aktivitou a vytěžit z ní minimálně ohrožení branky. Tohle nevyšlo.. Úvodní buly, zisk míčku, nahrávka na beky, zahuštěný prostor na středu, špatná rychlá přihrávka od beka, ztráta míče, bleskový protiútok, NEPOKRYTÁ hráčka, šourák po zemi backhandem, 0:1:-/ Úvod tedy nic moc. Zbytek první třetiny byl už o hodně pozitivnější. Soupeřky se trošku nepochopitelně omezily na útočení pouze kolem mantinelů a z rohu hřiště a obvyklá nebezpečná místa na středu hřiště nebo střelbu ze střední vzdálenosti nechaly bez povšimnutí. To byla voda na náš mlýn a v průběhu třetiny jsme si dokázali vypracovat tři čtyři slibné příležitosti. Zápas pokračoval v relativně svižném tempu i ve druhé hrací části, kde jsme se měli zaměřit hlavně na častější střelbu a intenzivní dorážení nastřelených míčků. V šesté minutě jsme z podobné situace zásluhou TerkyH vyrovnaly. Bezprostředně po vstřelení branky jsme se na lavičce upozornili, že teď nesmíme na hřišti polevit a přestat hrát a pokud zvládneme v pohodě následující tři minuty, budeme mít výrazně snazší situaci. Na hřišti jsme bohužel předvedli přesný opak. Snad ještě v euforii z vyrovnávací branky jsme vypustili pokrytí dvou soupeřek a ty z bezprostřední blízkosti naší branky vyrovnaly. Další branka následovala vzápětí a chvilková ztráta koncentrace nás tak stála naději na lepší výsledek. Těsně před koncem druhé hrací části soupeřky ještě zvýšily a protože naše ofenzivní aktivita ve třetí periodě vyšla naprázdno, utkání skončilo výsledkem 1:4. Škoda, lepší výsledek by mu slušel..

Ve druhém zápase dne a zároveň posledním v letošní sezóně jsme měli čelit "áčkovým" Pantherkám. Čekat nás měl o něco důraznější, na druhou stranu méně technicky kvalitní soupeř. Tentokrát jsme úvod zápasu nepokazili a začali se soustředit od první minuty. Soupeřky převzaly od úvodu aktivitu a holky na beku měly o práci postaráno. První branku vsítily Pantherky v deváté minutě a druhou o minutu později. Za stavu 0:2 skončila první třetina. Vysvětlili jsme si chyby, poukázali na silná místa soupeřek a řekli si, že lacino kočičí kůži nedáme. Do druhé třeťky jsme tedy vlétli s velkým nasazením a po pár desítkách vteřin snížili Markétinou střelou na rozdíl jedné branky. Poté se hra přelévala z jedné strany hřiště na druhou, soupeřky předváděly pěkný pohyb s míčkem i bez, ale výraznější příležitost si v této fázi hry přes nabídnutou výhodu přesilové hry nevytvořily. Branka přišla až v deváté minutě. Do konce druhé třetiny se nám ale opět podařilo snížit na rozdíl jediné branky a to po nejpohlednější akci celého zápasu na jeden dotek, do které se zapojila celá pětice hráček na hřišti. Posledí, kdo usměrnil míček do prázdné branky, byla Adela. Druhá přestávka v tuhle chvíli přišla opravdu vhod. Beci toho po druhé třetině bez střídání měli plné kecky a bylo vidět, že poslední patnáctiminutovka bude spíš otázkou vůle.. na dva beky se prostě dlouhodobě hrát nedá. Dosavadní skóre zápasu ale bylo velmi přijatelné a útočníci měli tedy za úkol převzít aktivitu, odebrat bekům část jejich práce a držet míček co nejdéle na polovině soupeřek a celkově zpomalit tempo hry. Soupeřky ale s nižším tempem nesouhlasily a o co více jsme se snažili držet míč vepředu (a ztráceli ho), o to rychleji přecházely do protiútoků. Ze dvou velmi podobných akcí jsme dvakrát snad z hranice malého brankoviště inkasovali a v tuhle chvíli bylo jasné, že došly síly. Posledních pět minut přineslo ještě nařízenou přesilovku soupeřek, ze které jsme inkasovali poslední branku utkání, dne i sezóny. Finální skóre 2:6 a velká škoda toho, že jsme se už na X-tém turnaji po sobě museli potýkat s absencí standardního počtu obránců.

Za oba zápasy chci pochválit TerkuS a Adelu, které je odehrály téměř bez odpočinku a většinu holek vepředu, které se snažily při zakončení používat hlavu.

Coach 

neděle

muži vs. Dobříš 3:0

muži vs. Vodolka 0:4

Muži dvakrát s nulou

Na turnaj v domácí hale na Zličíně se nás vinou souběžně běžícího zápasu juniorů sešlo devět včetně brankáře (také se někdy říká gólman, čapač, čapájev). Nutno podotknout, že tento turnaj byl přeložený na základě dost zvláštního rozhodnutí unie. Ale zpět k zápasům. K ranímu soupeři z Dobříše jsme si řekli, že by bylo pěkné vyhrát o tři banány a zároveň s nulou, neboli „šadaut" pro Jeana a Pierra.

W vs Dobříš

Do zápasu jsme vlétli s velkou vervou, bohužel nám nasazení vydrželo asi tak první tři střídání. Pak jsme přistoupili na soupeřovo vlažné tempo. Je potřeba dodat, že soupeř hrál od začátku brejkový florbal a zaměřoval se hlavně na důkladnou defenzivu. A my jsme tak mohli začít hrát náš oblíbený kombinační florbal, který jistě lahodí oku, nicméně bez zakončení góly příliš nepadají. Ke konci třetiny, po situaci, kterou jsem bohužel neviděl, jsme dostali výhodu trestného střílení. Kucí se nějak nemohli dohodnout, kdo že půjde nájezd provést, tak jsem vzal odpovědnost na svá bolavá záda a bylo z toho vedení 1-0. Pak jsme ještě zahodili přesilovku a šlo se na přestávku do rohu. Do druhé třetiny jsme si řekli, že budeme víc střílet a po pár nepřesných pokusech se jedna střela ujala a bylo to 2-0. Pak jsme opět dostali výhodu trestného střílení, které si prý zarezervoval na střídačce Dix (nevím, moc času jsem na střídačce nepobyl), a tak jsme ho pěkně vyhnali, ať ho jde provést. Gól z toho však nebyl. Do třetí třetiny jsme si řekli, že to uklidníme, budeme hrát zezadu, držet balón, šetřit síly. Větší část této hrací doby se nám to dařilo, ale pár chybiček (čti brejků) se přeci jen urodilo a párkrát to za Jeanem zacinkalo. Na konci soupeř trochu přidal na důrazu, odvolal čapájeva, a to jsme ztrestali gólem do prázdné branky 3-0. Takže úkoly splněny, vyhráli jsme o tři a s čistým štítem a tak se mohlo jít do šaten.

W vs Vodolka

Ve druhém zápase nás čekal individuálně lepší, o dost důraznější soupeř a hlavně se dal očekávat o hodně rychlejší zápas než ráno. Taktika byla jednoduchá, pár nahrávek a střelba ze všech pozic. Soupeř chodil napadat klidně až za naši bránu, což nám dělalo velké potíže s rozehrávkou. Přidáme-li k tomu dobré vodolkářské pokrývání hráčů, vyjde nám nepříjemná situace. Naši obránci se museli uchylovat k rozehrávkám vzduchem, které bylo těžké vepředu sbírat. Přecijen obránci Vodolky nejsou žádní baleťáci a ještě k tomu rozhodně nenechávají zbytečně moc času k zpracování takového balónu. Většina našeho útočného snažení končila právě takovýmto způsobem. No jistě už všichni čekáte na góly, takže jdeme na to. První jsme dostali po hodně špatně ubráněné standardce. Druhý následoval po dorážce ve skrumáži před bránou. Pak jsme také párkrát zahrozili střelbou z větší vzdálenosti a pár pěkně sehraných signálech, nicméně 0-2 svítilo na časomíře i po druhé siréně. Ve třetí třetině se nám stala nevídaná věc, na kterou bychom jistě rádi zapomněli. Během jedné naší početní výhody jsme inkasovali dva góly. Za stavu 0-4 to začalo zavánět debaklem. Řekli jsme si, že tohle nepřipustíme, že už žádný gól nedostaneme a naopak, zkusíme ještě trochu vylepšit skóre. Borci z Odolené Vody se už asi viděli někde v hospodě, a tak nám pár příležitostí vskutku nabídli, nicméně bez gólového efektu a tak se závěrečnou sirénou se vyklubala i druhá nula na tomto turnaji 0-4.

Závěrem

V raním zápase chybělo víc střelby a větší nasazení, ve druhém zápase vázla rozehrávka a pohyb po hřišti a tím pádem jsme ztráceli spoustu těžce vybojovaných balónů. Chtěl bych pochválit všechny, že to po čtvrtém inkasovaném gólu nezabalili a že jsme zápas dohráli se ctí a bez nervů. Zvláštní pochvala dnes patří Dixovi, protože odběhal spoustu kilometrů, neúnavně chodil napadat a stejnětak pomáhal i dozadu, svedl mnoho a mnoho osobních soubojů. A samozřejmě Jeanovi, za jeho obvyklý nadstandardní výkon.
 

10sson

juníci vs. SKV 3:5

juníci vs. Benátky 7:7

Slunečné nedělní ráno na pražských Vinohradech přivítalo juniorské borce před klíčovým turnajem soutěže, který měl zásadně zamíchat postupovými ambicemi několika na vrcholu tabulky se pohybujících týmů. A taky zamíchal.. Přestože jsme měli být až na OndruK a Jameše, kteří plnili úkoly o pár kilometrů dále na Zličíně, kompletní, při úvodním hvizdu rozhodčího v duelu s domácími Královskými Vinohrady tomu tak nebylo.. Proč? Netřeba rozpitvávat. Soupeř tenhle zápas potřeboval vyrát více než my a na jeho předzápasové nabuzenosti a přetékající lavičce to bylo jasně znát. Přesto jsme to byli my, kdo do zápasu vstoupil šťastněji a ve čtvrté minutě otevřel skóre. Následujících několik minut charakterizovala hra nahoru dolů, která ve druhé polovině první patnáctiminutovky přerostla v drtivý tlak soupeře. Tomu jsme přes naší neskutečnou laxnost s pomocí Jiřího za našimi zády úspěšně odolávali až do konce třetiny. O přestávce jsme si řekli, že takhle to nepůjde a že při téhle úrovni nasazení nás rozjetý soupeř přejede. Úkolem tedy bylo intenzivnější přistupování k hráčům, včasné pokrývání sbíhajícíh střelců a směrem do ofenzívy dodržování předzápasové taktiky hrát přes mantinely. V rozletu nás ovšem (zaslouženě) na konci první minuty přibrzdilo duo rozhodčích, které poslalo HonzuKl na trestnou lavici. Soupeř z nařízené přesilovky vyrovnal. Aby toho neblo málo, hru v plném počtu jsme si užili jen dva minuty a na trestnou lavici se odebral Zdeněk (velmi přísné vyloučení). Z oslabení "dokážeme" inkasovat tak třikrát za sezónu a to ještě možná přeháním. Dnes na Vinohradech jsme si ale zkazili bilanci.. I ze druhého oslabení soupeř skóroval a otočil vývoj utkání na svojí stranu. V tuhle chvíli jsme namísto zvýšené aktivity na dvě či tři minuty ztratili koncentraci a přestali hrát a soupeř nás "dorazil" dvěma slepenými góly.. Třetí branka padla relativně neškodné střele ze střední vzdálenosti, kdy si Jiří vybral letos snad poprvé slabší chvilku a čtvrtý hřebíček přidali domácí borci vzápětí po hrubém nedůrazu jednoho z našich beků před brankou. Do konce zápasu ale zbývalo hodně přes dvacet minut a my jsme ještě nehodlali hodit flintu do žita či vidle do hnoje. Soupeř nadále pokračoval v ofenzivní aktivitě a naše ofenzíva se omezila na sporadické brejky, protože postupný útok končil pravidelně mizernou přihrávkou nebo přijetím míče na polovině soupeře. Přesto jsme před koncem druhé části ještě stihli přičiněním Knedlíka snížit na 2:4. ve třetí třetině jsme se pokusili vystupňovat ofenzivní aktivitu, ale dneska nám prostě nebylo přáno, míčky bez nápadu a unylá kombinace na SKV nestačily. Soupeř držel míč častěji, než by bylo vhodné a čas se krátil. V desáté minutě jsme dostali poslední šanci k návratu do zápasu, když byl vyloučen hráč domácích. Z nařízené přesilovky jsme ale nic zásadního nevyprodukovali a po její polovině se opět měnil poměr sil na hřišti, tentokráte v náš neprospěch. "Odstranění" pátého hráče a nepřipravenost soupeřů na tuhle situaci nám daly příležitost k několika dobrým kombinacím, kdy branka visela ve vzduchu, ale nezadařilo se. Zbytek oslabení jsme tentokráte odbránili bez inkasování a ve zbývajících třech minutách vrhli všechno do ofenzívy. Výsledkem byl vytvořený tlak, ale v duchu hesla nedáš - dostaneš, míček z brejku spadl do naší klece. Hotovo.. Ještě jeden gól jsme z hole MartinaF vstřelili, ale to byla jen kosmetická úprava výsledku. Výsledek nevypadá nijak tragicky, ale nutno přiznat, že jsme téměř celý zápas tahali za kratší konec..

Druhý zápas a Benátky. Soupeře známe, dobře víme, do které "škatulky" patří, víme dokonale, co na hřišti dokáže předvést, sestava se rozrostla začlenivšími se OndrouK a Jamešem téměř na plnou palbu, podmínky na slušný zápas jsou tak velmi dobré.. ALE.. Nad zápasy s týmy typu Rudné nebo Benátek vždycky visí jedno malé, až bych řekl syndromové, ALE. Proti těmhle týmům prostě neumíme zahrát přesvědčivý výkon. Detaily utkání nebudu rozepisovat, přítomní vědí, nepřítomní nechť nalistují kterýkoli z předchozích reportů z utkání s podobnými soupeři. Ve zkratce. První minuta zápasu, kapitán soupeřů získává míček, nasadí luxusní kličku jednomu z našich beků, Jiří vystartuje pokrýt sólo jeden na nikoho, zasáhne a zastaví míč, ale soupeřův hráč ho při zákroku velmi intenzivně kolenem nakopne do hlavy a zapadne do naší branky. Důsledkem je celý zbytek utkání otřesený Jiří, který ho dochytal jen silou vůle. Ke hře: přetahovaná o jednu branku, v první půlce zápasu vedl soupeř a my dotahovali, ve druhé půlce naopak. Třetí třetina a odskočení soupeře na 7:5, v půlce třetiny snížení na 7:6, velká snaha vyrovnat, konečně dostatek nasazení, čtyři minuty před koncem vyrovnání. Naše nasazení ovšem nepolevilo, věděli jsme, že bod za remízu nic neřeší a že musíme bodovat naplno, pokud chceme ještě bojovat o horní příčky. Maximální tlak, branka soupeře se třásla v základech, míček se kutálel brankovištěm jako o závod..necam.. Poslední čtyři minuty byly opravdu ve znamení našeho velkého tlaku, ale předchozím přístupek k zápasu jsme si asi (právem) rozhněvali florbalového bůžka a přes čtyři vyložené příležitosti jsme míček do branky dopravit nedokázali.. tedy dokázali.. v poslední vteřině! Dle názoru jediného sudího (druhý se od výroku distancoval slovy "jsem to neviděl") byla branka dosažena až po uplynutí patnácté minuty.. Mňo.. stará (doslova) dobrá časomíra na Vinohradech neumí ukončit třetinu v pravý čas sirénou a konec se tedy musí signalizovat manuálně. Siréna zazněla ve chvíli, kdy na časomíře svítil čas 15:01 a naši borci se na středu hřiště radovali ze vstřelené branky.. Názor nechť si udělá každý sám. Kde je pravda je ve hvězdách, ale důsledkem neuznání branky je ztráta dvou tabulkových bodů, nesplnění "denního plánu" a značná komplikace posezónního účtování..

Za oba dva zápasy musím pochválit MartinaF, jehož nasazení bylo celou dobu vyšší, než u většiny ostatních borců, dál pak Marka, že se konečně přestal bát střílet a zakončovat (a zatížil tak konečně svoje kanadské konto), HonzuKl, za důležité branky ve druhém zápase, Knedlíka, za celkově velmi dobrou podporu defenzívy a jisté sbírání míčů a MartinaN, který v čase mu vymezeném odvedl na hřišti to, co měl a odvedl to dobře.

Coach