Derniéra juníků a Permoníků aneb konec nebyl podle našich představ
Juníci v sobotu na Braníku
vs. Orka 5:4
Zápas s Orkou přinesl náš velmi rychlý vstup do utkání v podobě naordinovaného aktivního získávání míčků, ze kterého jsme dokázali rychle vytěžit úvodní branku. Brzy jsme poté přidali druhou a zdálo se, že se zápas bude vyvíjet podle našich předpokladů. Vzápětí bohužel následovala několikaminutová (v poslední době tolik typická) ztráta koncentrace, která resultovala v otočení vývoje zápasu ve prospěch soupeře. Před poslední patnáctiminutovkou jsme si ujasnili priority, nastavili pětiminutový interval na vyrovnání a šli na hřiště. Obrozená ofenzivní aktivita a především nasazení všech hráčů na hřišti přinesly během necelých tří minut vyrovnávací branku a náš tlak nepolevoval. Soupeř ale nechtěl dát kůži zadarmo a Jiří měl plné ruce s udržením vyrovnaného skóre. O výsledku utkání rozhodlo to, co obvykle v reportech zmiňujeme jako výhodu soupeře - těžko specifikovatelná touha "víc chtít vyhrát". Dnes jsme jí měli na naší straně my a rozhodující branka spadla do soupeřovy sítě.. Po delší době je třeba pochválit za nasazení celý tým a poukázat tím na fakt, že i v nekompletní sestavě můžeme vyhrávat..
Permoníci v Benešově a nepovedená derniéra
vs. Rudná 0:5
vs. SKV 3:6
Poslední vystoupení naší nejmladší kategorie nás konečně zaválo i mimo pražské mantinely a tak většina týmu mohla v sobotu ránu vyrazit z Hlavního nádraží směr Benešov. Po trochu složitější cestě, kdy jsme pár stanic absolvovali vlastním Wildcatím autobusem, jsme konečně, s menším zpožděním dorazili na místo určení. Při pohledu na poloprázdnou střídačku soupeře byly naše předzápasové pokyny jasné. Snažit se přehrát Rudnou vlastní aktivitou a nenechat jí prostor k vlastní hře. Taková byla teorie, praxe však vypadala úplně jinak. První střela soupeře, nedůraz před vlastní brankou a první gól v naší síti. Ještě dva takové v první třetině a bylo téměř po zápase. O přestávce jsme si ujasnili, co všechno je zatím špatně (=všechno) a že zkusíme se zápasem ještě něco udělat. Útočná aktivita se sice maličko zlepšila, ale stejný nedůraz, jaký panoval před naší brankou, předváděli kluci i v zakončení a tak není divu, že i ty nejvyloženější šance končily mimo branku nebo v lepším případě slabě vystřeleným míčkem někam do gólmana. A jelikož se bez vstřelených branek vyhrávat nedá, konečné skóre 0:5, i když trochu krutě, tak vystihuje potenciál předvedený na hřišti oběma mužstvy. Suma sumárum, už se stává tradicí, že ranní zápasy v našem podání vypadají spíše jako plácaná než florbal, celý zápas byl z naší strany ospalý a absolutně bez důrazu. Rudná toho dopředu taky moc nepředvedla, ale z každé šance dokázala ohrozit naší branku. Žádný tým se na hřišti sám neporazí a s takovýmto přístupem na body prostě pomýšlet nemůžeme.
Před druhým zápasem nás čekala docela dlouhá pauza. S Královskými Vinohrady nás čekal přímý souboj o poslední místo. Soupeř si toho byl vědom a tak si na nás přivezl silnější sestavu, než kterou jsme mohli vídat po většinu sezony. I tento zápas jsme od začátku tahali za kratší konec a dolů nás srážely především individuální chyby. Sice jsme se již dokázali prosadit i v útoku, ale po každém snížení následovala další hrubka v obraně a odskočení soupeře na bezpečný rozdíl. Po každé přestávce přišlo zlepšení v naší hře, florbal se však hraje pouze na tři třetiny a tak konečné skóre 3:6 můžeme opět označit za spravedlivé.
Na turnaj jsme jeli s touhou vyhrát oba zápasy proti „slabším" soupeřům a posunout se v tabulce o nějaký ten stupínek nahoru. Jak vše dopadlo, nemá cenu opakovat. Dvě jasné prohry a propadnutí se na poslední místo tabulky. Za druhý zápas chci pochválit všechny kluky za nasazení, s prvním zápasem se nedá vůbec srovnávat. To je bohužel asi tak všechno, za co se dá pochválit. Na hřišti nám pořád chybí důraz před oběma brankami a hlavně herní myšlení. Když už hodně gólů dostáváme, musíme jich hodně dávat. Šance na to jsou, ale díky našemu nebojím se říci až jalovému zakončení jich dokážeme zužitkovat minimum. Do příští sezony nás čeká hodně práce, začít musíme už o prázdninách na letním soustředění...
Forrest79
Juniorská derniéra doma na Zličíně
vs. Sparta 0:4
vs. Bohemka 2:4
Poslední turnaj sezóny se nesl přesně v tom správném duchu - v duchu boje o postupová a "boje" o sestupová místa v tabulce. Po sobotní výhře nad Orkou jsme v případě jakéhokoli bodového zisku se Spartou a "povinných" bodů s Bohemkou měli postupové místo zajištěné.
První na programu byla Sparta. Vcelku pochopitelně si na rozhodující turnaj přivezla všechno, co mělo nohy a nikoho tak nenechala na pochybách, že to s anektováním postupového místa myslí vážně. Do zápasu jsme šli bez zbytečného respektu a první desetiminutovku jsme díky pozornému Jiřímu a slušně fungující defenzívě drželi čisté brankové konto. Ovšem za cenu minimální, skoro bych řekl trapné, ofenzivní aktivity. Do konce třetiny soupeř přecijen dvakrát po našich chybách rozvlnil síť a ujal se vedení. Druhá a třetí třetina měly identický průběh - rychlá branka soupeře, stálá aktivní ofenzivní hra soupeře, zisk míčku a za a/ zmrvená přihrávka od beka za b/ zmrvené přijetí nezmrvené přihrávky od beka křídlem. Ofenzivní aktivita se tedy stále pohybovala velmi nízko. Přesto jsme si dokázali vytvořit dvě nebo tři příležitosti, kdy před naším zakončovatelem byla už jen prázdná branka soupeře. Tristním způsobem jsme je ovšem zahodili a po zásluze si odvezli prohru 0:4.
Derniérové utkání s Bohemkou pro nás nemělo už větší bodový smysl a úkolem bylo prostě si bez starostí zahrát. V tomto duchu také probíhala první polovina utkání. Hráli jsme trpělivou rozehrávku a soupeři nám svojí laxností v defenzívě dovolovali nevídané věci. Dotáhnout zakončení za brankovou čáru se nám ale podařilo až v desáté minutě (jak jinak, než ve vlastním oslabení) a po první třetině jsme tedy vedli 1:0. De facto jediným upozorněním o přestávkové poradě bylo upozornění na nutnost proměňovat vyložené příležitosti v zájmu toho, abychom jich nemuseli při konečném účtování litovat. Druhá třetina zlomila zápas na dvě části - před a po. Nejprve jinak suverénně pískající sudí nařídili velmi přísné vyloučení, které bylo ještě o minutu později podpořeno vyloučením do tří. Z následé přesilovky 5 na 3 jsme inkasovali vyrovnávací branku. A poté došlo ke klíčovému okamžiku, který měl zásadní vliv na vývoj zbytku utkání. Při dalším (už čtvrtém!!!) vyloučení se v následném oslabení zranil Zdeněk (bez cizího přičinění) a v tu chvíli jsme se propadli s výkonem o 50% dolů. Nakolik vlivem psychiky a nakolik vlivem nepřítomosti Zdeňka na hřišti, nechám na posouzení každého z aktérů. Před poslední patnáctiminutovkou byl tedy stav vyrovnaný 1:1. Vstup do třetí třetiny jsme zkazili a během čtyř minut nechali soupeře dvakrát skórovat. Následná zvýšená ofenzivní aktivita přinesla snížení až v desáté minutě, ale teprve poté, co jsme opět dokázali zahodit dvě velmi dobré příležitosti k zakončení. V tuhle chvíli jsme ještě měli na obrat v zápase, ale zbytek potenciálu jsme si sami nechali vzít naprosto zbytečným vyloučením.. Z nařízené přesilovky jsme inkasovali poslední branku utkání a bylo hotovo.
Tenhle zápas nám prohrály dvě věci - neproměněné tutové příležitosti a dvě naprosto zbytečná vyloučení. Pomyslnou hořkou třešničkou na dortu je poté zranění Zdeňka, které v zápse, ve kterém o nic nejde, nelze považovat za nic jiného, než obrovskou smůlu.
Na sezónní hodnocení je ještě příliš brzo, to přijde až za pár týdnů, až budou dohrány všechny soutěže a vychladnou emoce, ale krátké summary se neodpustím už teď. Vynikající podzim a slabé jaro. Zhoubný vliv křížení mužské a juniorské kategorie. Nepochopitelné výpadky některých hráčů. V některých zápasech selhávající koncovka. To jsou stěžejní faktory, které ovlivnily průběh uplynulé sezóny.
Po loňském postupu z nižší soutěže a současném oslabení týmu o několik klíčových hráčů byly naše ambice a úspěch v sezóně definovány pátou příčkou. Po velmi úspěšném podzimu, kdy jsme dokázali, že v této soutěži patříme k tomu lepšímu, jsme cíle přehodnotili a stanovili si za cíl postup. V tuhle chvíli, kdy v Soutěžích můžete najít konečnou tabulku ligy, je zřejmé, že naše umístění odpovídá průniku obou dílčích cílů - čtvrté (a tedy první nepostupové) místo lze hodnotit v kontrastu předsezónních spekulací jako úspěch, s ohledem na vývoj soutěže jsme ale nejméně o jednu příčku zaostali za potenciálem.
Závěrem patří velké poděkování Martině, Lucce a Honzovi, kteří nám pomohli celý turnaj vcelku bez problémů odpořádat.
Coach