Tradiční rokytnická herní příprava zakončila maratón zvaný letní příprava a jako její třetí a poslední součást by měla nejlépe ukázat, jak na tom před devátou ligovou sezónou, kterou doslova za pár dnů načneme, vlastně jsme.

Letošní "Rokytnice" se už potřetí zúčastnil výběr mužské kategorie, podruhé se přijela podívat naše Koťátka a svou premiéru si tu odbyli Permoníci. Dvoudenní maratón zaměřený především na taktickou přípravu v teorii a následně v praxi mohl začít..

Brzy potom, co sáhodlouhá autokolona zaparkovala před halou a starší část WildCatí populace protáhla cestou rozlámaná těla, zaskřípěly o pár set metrů dál brzdy rychlíku, ze kterého vyskákala banda shockovaných Permoníků a celá WildCatí skvadra byla na místě. Jak už bylo avízováno v názvu reportu, čtyři desítky koček a kocourů řádně zamávaly místními ubytovacími kapacitami, přesto jsme přesně načas otevřeli brány místního luxusního sportovního stánku zvaného sportovní hala. Počínaje touto chvílí se až do večerních hodin v hale střídala jedna věková kategorie za druhou, někdy i dvě či všechny tři současně a ve svižném tempu se vysvětlovaly a pilovaly taktické prvky. Celodenní program zmohl většinu osazenstva natolik, že večerního free bloku v hale se zúčastnila jen hrstka nejotrlejších. Poté následoval už pouze stručný technický meeting všech kategorií a hurá do postele. Přestože únava většiny přítomných byla citelná, bylo třeba některým individuím přečíst nahlas pohádku s názvem "Nespíš-nehraješ!"

Druhý den ráno byla většina koček a kocourů vzhůru daleko před budíčkem a pravděpodobně nedočkavost věcích příštích způsobovala na chodbách ubytka intenzivní hlukovou kulisu, kterou nelibě nesl zejména JP, který se jí snažil přehlušit tradiční ranní serenádou v rytmu vikingských dřevorubců. Nemilý budíček obstaral vedoucí žákovského soupeře z Jaroměře, když zvěstoval o pouhé dvě hodiny pozdější příjezd oproti plánovanému. Dopolední přátelákový program tedy doznal "detailních" úprav a série šesti mačů se čtyřmi soupeři se mohla rozběhnout.

Vynechám koment k zápasům Permoníků, k těm se vyjádří osoba povolaná, tedy Jiří, a krátce se zaměřím na přáteláky žen a mužů. Kočičky letos podruhé přivítaly v Rokytnici tým Orlicka-Třebovska a stejně jako loni jsme se těšili na dávku solidního florbalu. Soupeřky přivezly dvě pětice hráček a v průběhu zápasu se bylo na co dívat jak z pohledu florbalového, tak neflorbalového požitku:-) Soupeřky předváděly aktivní hru směrem dopředu a o totéž jsme se snažili i my. Cílem bylo především nacvičit nové standardní situace a nový rychlý útok. Za tuhle část si holky zaslouží velkou pochvalu, standardky byly sehrané DOKONALE a pokud je s takovým nasazením a inteligencí budeme hrát v sezóně, budou pravidelně nosit svoje ovoce. Zápas odhalil také očekávaná slabá místa v podobě nedostatku defenzivních hráček a z toho plynoucí omezené podpory ofenzívy a celkového permanentního důrazu bránících hráček. Další bolestí je přechod přes polovinu hřiště, kde je ale vidět jak díky pokroku v individuální technice hráček, tak díky snadnému systémovému nastavení, znatelný posun od většiny zkažených míčků k poměru 50/50. Celkový dojem z přáteláků je pozitivní a holky, doufám, dostaly před začátkem sezóny dostatek sebevědomí ve smyslu, když se chce, tak to jde..

Mužská kategorie měla smluvené hned dva soupeře, prvním byl Kostelec nad Orlicí (jak jsme se později dozvěděli, tak sloučený s Vamberkem) a druhým naši staří známí Supy Žamberk. Oba zápasy měly pár hluchých míst, ocenit je na druhou stranu nutno po celou dobu aktivní přístup hráčů a slušné tempo hry. Hlavním vykřičníkem plynoucím z utkání je fakt, že jsme schopni nastřílet v zápase dostatek branek, ale jen málo z nich dokážeme střílet pravidelně.. V dobré formě se ukázali také oba gólmani, Jiří i JP, od jejichž jistoty se odráží jistota hráčů před nimi.

Třetí Rokytnice je za námi, řekl bych, že se vydařila jak po stránce florbalové, tak po stránce mimoflorbalové. Díky všem, nejen za to, že odpracovali svoje florbalové úkoly, ale také za to, že když byla potřeba jakákoli práce nebo pomoc, našlo se dostatek těch, kteří se jí ujali. A toho si obzvláště cením. Speciální dík patří Jiřímu za Permoníky, Martině za pískání a Desetssonovi za tradiční komunikaci s dálným severovýchodem.

Coach

PS: Luxusní fotogalérka během pár dnů...

K Permoníkům:

Starší žáci absolvovali další úspěšnou akci našeho, a ted´už plným právem i jejich, týmu. Po skoro bezproblémové cestě,až na pomátná skřípající držátka sedaček, jsme celkem vyčerpáni ranním vstáváním vstoupili do tréninkového dne. Musím ocenit, že všichni šli do každého míčku, souboje a střídání naplno, což se mělo projevit druhý den na přátelácích. Zhuštěná taktika kupodivu skoro všem uvízla v hlavách a velkou pochvalu si zaslouží Patrik a Honza R., kteří si dobře poradili i s pro ně netypickým postem na hřišti. Celé dva dny se odvíjeli ve skvělém týmovém duchu,jak už mezi žáky,tak i mezi nimi a celým týmem. Podařilo se nám dokonce dodržet večerku,což jen dokázalo,že pro tento tým není nic nepřekonatelnéé a zvládnout se dá skutečně všechno. Zpožděný soupeř z Jaroměře byl pro nás adekvátním protivníkem, i když nás zastrašil jejich obr,který každého v našem týmu převyšoval cca. o metr výšky a 50 kilo váhy. Ale na to si kluci musí zvyknout, protože ,,tatíci'' nás ve starších žácích budou čekat celý rok. V zápasech bylo vidět nasazení,odhodlání a hlavně naši golmani, kteří často chytili to,co jiní už dávno viděli v síti. Po dvou remízách můžeme být spokojeni a hlavně připraveni na novou sezonu, i když je stále co dohánět, protože tento rok naše cíle míří výš než jen na poslední místo tabulky .Myslím,že i díky Rokytnici na to tenhle tým má a doufám, že se ještě každý zamyslí nad svým výkonem a pomalu dovede své schopnosti k dokonalosti, protože,jak zatím září ukázalo, na to všichni mají.

Jiří