Na druhý turnaj mužského béčka jsme se měli původně vydat v komplet soupiskové sestavě posílené MartinemS a Knedlíkem, ale pár hodin před odjezdem naše sestava prořídla o našeho statečného kapitána Standu, což krom rozhození připravených kompaktních dvou pětek znamenalo také výrazné zvýšení věkového průměru týmu.

Dosud neznámá kralupská hala nás přivítala pěkným zrekonstruovaným interiérem a o něco kratším a užším hřištěm, než jsme zvyklí. Teprve tento turnaj jsme mohli považovat za plnohodnotný vstup do sezóny, protože při stochovském premiérovém vystoupení jsme absolvovali jen jedno utkání. Soupeři nám pro tento den byli vysočanští Hamstři a borci z kolejí Slovan. Ani jednoho ze soupeřů jsme delší dobu (Hamsters) nebo vůbec (Slovan) neviděli na hřišti, takže nebylo snadné připravit optimální taktiku na využití slabých míst soupeře a oba zápasy představovaly neoblíbený krok do neznáma.

WildCats vs. Hamsters

K tomutu utkání se mi koment píše jen velmi těžko, protože z naší strany zápas představoval trapnou parodii na kolektivní sport.. jako když si partička kluků z ulice řekne, že si půjde pinknout do haly.. absolutní ignorace jakékoli, byť té nejzákladnější taktické přípravy, na které jako idioti pracujeme už několik let, ignorace základních pokynů na hřišti, přístup typu - vždyť je to béčko, o nic nejde.. :-/ Pro přesnost: tenhle problém "postihl" zhruba polovinu hráčů, ale dopady degradovaly veškerou snahu zbytku týmu o standardní wildcatí florbal. Soupeř hrál slušný florbal, ale ne natolik, aby nás svojí kvalitou dokázal bez problémů porazit. Finální výsledek zápasu 3:7 není podstatný. Nejméně čtyři z obdržených branek jdou na vrub nedůslednosti obránců při pokrytí hráče, o zbytek se podělila dobrá střelba soupeřů a jedna nedůsledně pokrytá standardka. Problém utkání nebyl v defenzivní části hry, tady jsme, vzhledem k nevyzrálosti některých obránců, se slabšími místy počítali. Problém zápasu spočíval v neschopnosti vytvořit si brankové příležitosti standardním způsobem - tedy kolektivně. Míčky z rozehrávky pravidelně končily po trapném přijetí míče/sobecké sóloakci/ukličkování se na čepelích soupeřů a veškerá ofenzivní aktivita se tak omezila na pár vzácných okamžiků, kdy jsme byli schopni zahrát alespoň vzdáleně florbal připomínající kombinaci. To ovšem na soupeře kvality Hamsterů nestačilo a ze zápasu jsme zaslouženě odešli poraženi. Ani ne tak soupeři, jako spíš sami sebou.

WildCats vs. Koleje Slovan

Před druhým zápasem bylo potřeba oklepat se z prvozápasového rozmrzení a srovnat si v hlavě fakt, že když jsme si dovoloili ráno zahodit dostupné body, odpoledne musíme bodovat stůj co stůj.

Druhý soupeř dne a úplná španělská vesnice. První zápas dne pro soupeře, druhý pro nás. Téměř tři pětice rozcvičujících se hráčů napovídaly, že se na hřišti pěkně zapotíme. Od prvního hvizdu rozhodčích soupeři na hřišti roztočili běhací kolotoč, který ale, naštěstí, nebyl doprovázený větší technickou zdatností. Přes výrazný pohyb hráčů soupeře se nám tedy vcelku v poklidu dařilo odebírat míče do svého držení a útočit. První třetina uběhla ve svižném tempu velmi rychle a náš výkon směrem dopředu byl sice o sto procent lepší, než v prvním vystoupení, ale stále poněkud neslaný nemastný. Teprve ve druhé hrací části jsme se probudili a začali hrát svojí hru. Tato jediná třetina dne se také dala považovat za podařenou. V této části hry jsme soupeře k míči moc nepouštěli a rychle navyšovali brankový odstup. O druhé pauze se zdálo, že zápas dospěje do zdárného konce, ale to bysme nebyli my, abychom si ještě nezavařili. Soupeř hned v úvodu potrestal jeden z našich defenzivních fatálů a branka mu vlila novou krev do žil. Od téhle chvíle jsme stále častěji pošilhávali po časomíře a doufali, že ve druhé třeťce nahraný náskok bude na tři body stačit. Stačil.. Výhra 4:3 přinesla na náš účet kýžené tři body.

Resumé: 

První plnohodnotný turnaj soutěže ukázal, že pokud budeme chtít hrát horní patra tabulky, sezóna béčka nebude procházka růžovou zahradou. Na povrch dokonale vytanula neznalost základních taktických návyků některých hráčů a nedisciplinovanost dalších. Velký dík patří JeanPiérrovi, který za tyhle dva zápasy propotil dvakrát víc triček, než je obvyklé a podepsal se pod výhru ve druhém zápase a pod, vzhledem k předvedenému výkonu, důstojný výsledek v zápase prvním.

Závěrečný dík patří HonzoviKr, který si určitě turnaj v pozici řidiče/fotografa protrpěl daleko víc, než kdyby mohl být na hřišti, ale především pak MartiněL, která, přestože jí vypadnutí třetího auta připravilo na poslední chvíli o místenku do Kralup, nelenila, sedla do vlaku a přijela nás podpořit..na místě je pověstný Jayův klobouček..

Coach

Fotogalérka během týdne