Obři, obři, obři
......tato slova a výkřiky se nesly halou v Kutné Hoře, když naše družina dorazila na místo konání druhého turnaje. Družina složená z rodičů a hlavně hráčů samotných vyjela v koloně za nepříznivého počasí v ranních hodinách nedělního dne. Jízda proběhla bez problému, až na naše osamělé cestující, kteří nejeli hromadně a cesta jim tak trvala, jako by jeli spíše z jiné planety. (Ota nestihl první zápas) Celkově dobrá nálada nám všem pomohla k předvedení dobrého výkonu a důležitý fakt byl, že se někteří jedinci z nepochopitelných důvodů omluvili jen pár hodin před odjezdem, i když se tato skutečnost absolutně nepodepsala na našem výkonu.
Po příjezdu rodičů, čímž jim chci také poděkovat, všichni skoro až vystrašeně poukazovali na to, že ostatní týmy jsou krmeni nejspíš něčím jiným než nasi borci a že jsou podivuhodně velcí. Je to fakt. Tento rok s tím nic neuděláme, ale naopak svým přístupem k zápasům získáme mnoho zkušeností pro svůj další florbalový vývoj. Počkejte, jak se tady otlučete a jak diametrálně odlišně bude probíhat další rok a léta následující.
V prvním zápase jsme změřili síly s domácím týmem. Jak už u domácích týmů bývá zvykem, byl nabuzen, v plném počtu a odhodlán vyhrát. Na to nic nezměnil ani fakt, že my jsme po výhře toužili možná více než soupeř, leč po některých chybách (které se ale zápas od zápasu daří redukovat) jsme prohráli 0:13. Myslím, že výsledek není příli adekvátní k naší předvedené hře, ale stalo se. Nevadí. Hlavy vzhůru: odpoledne nás čeká lehčí soupeř - RKČ F. Skvěle nabuzeni, připraveni a odhodláni jsme nasoupili do zápasu, který jsme chtěli, měli, mohli a museli vyhrát. Soupeřů přijelo celých šest, ale celková výška byla větší než všech našich hráčů, rodičů a možná než všech Wildcatů dohromady. Tento zápas rozhodla první třetina, po našich neproměněných šancí na gólmana, který se učil chytat při předzápasovém rozchytání, jsme inaksovali my. Střelecká impotence a dva šikovní dvoumetroví hráči se postarali, že zápas skončil 2:7. Prohra nás velmi mrzela, ale opět musím podotknout, že za nasazení a předvedený výkon se vůbec nemusíme stydět.
Už to tak nejspíš bude, že budeme v této sezoně narážet pravidelně na větší kluky. Přestože se stále zlepšujeme, ještě je pořád hodně co dohánět. Nevzdáme se a za podpory všech určitě tento rok zdárně zvládneme a na konci budeme hrdě a spokojeně hodnotit další vydařenou sezonu strávenou v příjemném kolektivu.

P.S: Bořek dorazil a už se teší na náš zápas 15.11.. Máme mu co vracet a doufám, že to pocítí.

Jiří

Dovětek:

Přestože výsledkově (a tudíž i bodově) to zatím není ono, musím ze svého skromného pohledu konstatovat, že mlaďoši ušli od začátku letní přípravy slušný kus cesty a jejich výkony mají vzestupnou tendenci. Do týmu také přišlo několik nových hráčů, kteří se rychle adaptují a pokud všichni borci vydrží s nasazením (a Jiří s nervy), tak se úspěch dostaví.. Je k tomu ale potřeba ještě jednoho faktoru, kterého se zatím, bohužel, nedostává v takové míře, v jaké by bylo potřeba. Je jím podpora rodičů. Nejde o nic významného, stačilo by jen promluvit do duše babičkám a dědečkům a vysvětlit jím, že vnouček nemusí být pokaždé na společném nedělním obědě a že by nebyl špatný nápad, sebrat se jako rodina a jet ho naopak podpořit na ligový zápas.. Pokud tohle zafunguje, spokojeni budou určitě všichni - rodiče i prarodiče, kteří uvidí svou ratolest "v akci", trenér, který bude mít k dispozici hráče, které k zápasu potřebuje a především pak kluci sami, protože začnou pravidelně sbírat body.. a co si budeme povídat, pohled do tabulky, ve které je Váš tým blíže vrcholu než dnu, není k zahození..

Coach