Stochov letos podruhé

V odpoledních hodinách jsme se naložili do aut, a vyrazili z všem dobře známého parkoviště na Lužinách směr Stochov.

Již zpočátku jsme věděli, že se budeme muset obejít bez rekreujícího se HonzyKl, Buzze a Kuby, který mohl odehrát svůj první zápas s kočkou na hrudi, ale záda mu to nedovolila. Ve Stochově jsme se ale dozvěděli o dalším úbytku naší prořídlé sestavy a to o Danovi - z „blíže nespecifikovaných důvodů“. Sestava se nám tedy smrskla na sedm hráčů do pole a Jiřího hlídajícího naši svatyni.

V takto prořídlé sestavě jsme se postavili prvnímu soupeři, a snad i tomu slabšímu, a tím byl tým z Kralup. Řekli jsme si, že na ně pořádně vlítnem a něco jim tam šoupnem hned z kraje utkání, ať máme klid. Půlka našeho plánu vyšla. Prvních pár minut jsme na ně skutečně vletěli, ale jako první jsme bohužel dostali my a to naše odhodlání malinko srazilo k zemi. Přesto jsme se statečně rvali dál. Nicméně nám to nebylo nic platné a brzy jsme již prohrávali 0:3. Poté jsme korigovali Honzou, ale soupeř se nedal a zápas skončil výsledkem 2:6 v náš neprospěch. Myslím, že můžeme být rádi, že jsme dostali jen „tak málo“, protože za to, co jsme na hřišti předváděli (až na Jiřího, který byl perfektní jako vždy) jsme si zasloužili desítku. V utkání byla spousta chyb, začínající vzadu, nepobrání hráčů, nevracení centra, hráč na středu před bránou volný a pak útočnickou střeleckou impotencí.

Po tomto fiasku jsme odkráčeli do šatny a řádně jsme si promluvili do duše. Po dvou zápasech volna jsme nastoupili k dalšímu sobotnímu utkání a to byl zápas s Pallotaikuritama B.

Tento zápas byl úplně odlišný od toho prvního. Sice jsme na soupeře taky vlítli, jenže tentokrát se nám podařilo i něco nasypat do soupeřovy brány a brzy jsme vedli 3:0. Soupeř snížil na 3:1 a my ze sebe vyždímali poslední zbytky sil a dali čtvrtý gól (Standa). Jenže síly docházely a soupeř toho využil. Během chvíle byl stav 4:3 a trochu jsme se báli o výsledek. Naštěstí tentokrát jsme dodrželi, většinou, taktické pokyny, zahráli pasivně na soupeřově půlce a ještě jeden gól přihodili. Soupeřovu závěrečnou power-play jsme také ustáli a odnesli si ZASLOUŽENOU výhru 5:3. Myslím si, že nám ohromně pomohlo ono promluvení do duše, protože to, co jsme v prvním zápase zku…, jsme si v druhém prostě nedovolili. Výborně jsme pobírali hráče v našem obranném pásmu a vpředu jsme hýřili aktivitou.

Za druhý zápas bych chtěl poděkovat všem. Všichni hráli na 150% svých sil a schopností. Výborně si vedl Roman, který odehrál teprve svůj druhý turnaj za naše barvy. Obrovskou pochvalu si zaslouží Jiří, který byl v obou zápasech naší největší oporou – opět. A pak celkově všichni, protože ze sebe vydali maximum svých fyzických sil a i přes veškerou únavu jsme v druhém zápase snad neměli nejmenší výpadek z nedostatku fyzických sil (Osiko, díky!). Ještě jednou díky všem za nasazení, předvedenou hru a doufám, že to nebylo naposledy, co jsme se takto prezentovali.

Vojta #21

Dodatek: Vojta ze skromnosti zapomněl dodat, že ve Stochově trhal kanadské bodování a sám se postaral (v tandemu s dvorním nahrávačem jossefem) o více než polovinu všech vstřelených branek. A to přesto, že měl start na tomto turnaji lékařsky zakázán..

První utkání jsme skutečně nezvládli, dojeli jsme na vlastní nezodpovědnost, která se táhla napříč celým hřištěm, lajdáckým pobíráním hráčů u naší branky počínaje a liknavým zakončením konče. 

Druhý zápas byl v duchu hesla "nebe a dudy" úplně o něčem jiném. Přes velmi prořídlou lavičku jsme (až na krátký výpadek ve druhé třetině) předvedli srdnatý výkon a po zásluze si odnesli tři důležité body.

Coach