Odpoledne sváteční soboty šestadvacátého prosince se téměř dvacetihlavá WildCatí skvadra vydala směrem jihovýchodním. Letos popáté byl naším cílem dobře známý třebíčský penzion Benz, který se rok co rok na dva dny stává kočičím doupětem. Po příjezdu a nutném rozdělení osazenstva do barevných "ubikací" (holky samozřejmě vyfasovaly růžovou) následovala krátká porada a volná zábava prvního večera. Vzhledem k benevolentnímu časovému rozpisu prvního hracího dne nebylo třeba spěchat do postelí a ráno se vztekat s neoblíbeným brzkým vstáváním.

Druhý den jsme se dorůžova vyspalí mohli v poklidu přesunout do haly Spartaku Třebíč a připravit se na tři relativně krátká (2 x 15 minut) utkání ve skupině. Do té jsme vyfásli domácí Snipery, jihlavskou FBŠku a přerovské FBC.

V prvním utkání turnaje nás čekalo přerovské FBC. Očekávali jsme známou sestavu Piraní v novém kabátě, ale už rozcvičení nás vyvedlo z omylu, když jsme jen horko těžko hledali známé tváře. Stejně jako my, i soupeři tímto zápasem turnaj zahajovali, nebylo tedy možné si je na hřišti prohlédnout a do zápasu jsme šli "naslepo". Hned v úvodu nás čekalo rychlé vystřízlivění a definitivní ujištění, že tenhle přerovský tým má s Piraněmi společné pouze logo na dresech. Soupeř nás přehrával ve většině činností a v kombinaci s vysokým tempem hry, na které nejsme z naší soutěže zvyklí, se poměrně jednoduše dostával do příležitostí. Přestože se Jiří snažil, seč mu síly stačily, soupeři brzy odskočili do dvoubrankového vedení a utkání měli pevně v ruce. Naše ofenzivní aktivita končila nepřesnými přihrávkami při přechodu středové čáry popř. slabým zakončením vypracovaných příležitostí. Finální skóre 1:5 jasně odráží poměr sil na hřišti.

Druhý zápas a domácí Snipeři. Tady už jsme měli možnost soupeře před zápasem zhlédnout v jiném duelu a lépe se na něj připravit. Úkolem bylo pokrýt nacvičené křížné a zpětné přihrávky do zakončení a pohlídat si silnou trojici mladých útočníků, kteří byli silní na balónku. Po prospaném prvním zápase většina hráčů pochopila, že pro ligu dostačující výkony tady na slušný výsledek nebudou stačit, a začala plnit to, co bylo požadováno. Výsledkem bylo pohledné utkání, kde nebyla nouze o příležitosti na obou stranách a za podpory JP jsme dokázali dlouho držet vyrovnanou bilanci. Na konci se bohužel radoval soupeř, když dokázal proměnit o jednu příležitost více než my a uštědřil nám těsnou porážku 2:3.

Před posledním utkáním dne a známém postupovém pavouku turnaje bylo jasné, že pokud nebudeme ve třetím zápase ve skupině naplno bodovat, ve čtvrtfinále se potkáme se žďárskými Hippos a to navíc v nekřesťansky časných 8:00. Ani remíza a dělba bodů by lepšího soupeře nepřinesla, jedinou naší šancí na to, abychom se mohli pořádně vyspat a získali z našeho pohledu hratelnějšího soupeře - JeMoBu, byl plný bodový zisk proti jihlavské FBŠce letos podruhé posílené o jednoho blonďatého borce, který normálně hájí barvy střešovického Tatranu. V utkání jsme předvedli náš nejlepší výkon dne, neudělali jsme mnoho nevynucených chyb a co je hlavní, dokázali jsme proměnit vytvořené šance. Hladkým vítězstvím 4:0 podpořeným Jiřího shot-outem jsme si zajistili preferované čtvrtfinále.

Intermezzo:

První den turnaje přinesl několik zjištění. Prvním z nich bylo, že tentokráte se zde neobjevil ani jeden vysloveně slabý tým, jak tomu bývalo v uplynulých ročnících. Papírovým outsiderem jsme tedy, vzhledem k námi hrané úrovni soutěže, byli my. Ostatní týmy až na Snipery (kteří mají v půli sezóny dokonale nakročeno), působí v celostátní - první nebo druhé lize.

Po posledním zápase ve skupině jsme zamířili na večeři a zpět na hotel, kde nás po krátkém obeznámení se situací a programem druhého dne, čekala vyhřátá postel.

čtvrtfinále

V deset hodin ráno jsme připravení a řádně namotivovaní čekali na začátek našeho čtvrtfinálového zápasu. Mezitím jsme se ujistili, že se zatím nekonalo žádné větší překvapení a postoupivší semifinalisté nebyli překvapiví.

Dobře jsme věděli, že pokud utkání s JeMoBu pokazíme, čeká nás už jen dvěstě kilometrů dlouhá cesta domů s nepříliš dobrou náladou. Hranice mezi úspěchem v turnaji (účastí v semifinále) a neúspěchem byla velmi tenká. 

Přestože jsme úvod zápasu neprospali a začali ve svižném tempu, nezvyklé nasazení osobní obrany působilo ze začátku nemalé potíže a jen díky skvěle chytajícímu JP jsme drželi vyrovnané skóre. Dařilo se také ofenzívě, ale naše příležitosti prozatím končily neproměněné. Soupeřova muška byla bohužel přesnější a tak jsme zanedlouho prohrávali o dvě branky. Paradoxem bylo, že obě padly poté, co střelci sjel balónek z čepele a neinkasovali jsme tedy z jinak velmi dobré střelby soupeře. V tuhle chvíli jsme byli velmi blízko vyřazení a i vzhledem ke krátkému hracímu času (opět 2 x 15 minut) nezbývalo mnoho času na obrat. Ani za této nepříznivé situace jsme naše postupové ambice nezatratili a spíše silou vůle než stabilně dobrým výkonem jsme se vrátili zpět do zápasu. Poslední desetiminutovka přinesla nevídané drama, když se bojovalo o každý míč a každá vstřelená branka mohla rozhodnout. Do konce řádné hrací doby ani jeden z týmů výsledek ve svůj prospěch zvrátit nedokázal a tak následovala věc nepříliš často viděná - trestná střílení. Po třech na každé straně. Vylosovali jsme si první pořadí a proti brankáři JeMoBu se postavil Dix. Svým typickým způsobem, kdy jen on sám ví, kudy míč do branky prošel, dotáhl svojí kličku a poslal nás do vedení. Ve druhém nájezdu si JP doslova vychutnal mladičkého exekutora soupeře a ukázal, co to v praxi znamená "trochu to pocukrovat". Druhý střelec z naší strany byl MartinS. Jeho přetaženou kličku do backhandu pěkně chytil brankář soupeřů a skóre se tedy neměnilo. Druhý nájezd soupeřů a JP se opět vyznamenal, když po vzoru kafkovského "Krakena" vypíchl střelci míček dříve, než se rozmyslel, co s ním chce vlastně udělat. Poslední-třetí exekutor z naší strany byl Knedlík. Měli jsme domluvené zakončení střelbou zblízka nad rameno brankáře, který byl menšího vzrůstu, ale Knedlík netrefil přesně a svým projektilem orazítkoval dotyčné rameno. Všechno tedy záviselo na JeanPiérrovi a ten ani ve třetím nájezdu nezklamal a chytil. Postup do semíčka byl na světě! Je nutno podotknout, že z tohohle zápasu nevyšel vítězně tým, který by byl v utkání výrazně lepší, ale tentokráte zvítězil tým, který více "chtěl".

Ke čtvrtfinále je třeba dodat, že ho svým "výkonem" obrovsky poznamenali rozhodčí. Oběma týmům uškodili v naprosto nesmyslných situacích a nad jejich síly bylo často i triviální určení, kterým směrem se bude rozehrávat poté, co míček opustil hrací plochu..:-/  

semifinále

Už před čtvrtfinálovým utkáním jsme věděli, že pokud se nám zadaří a přejdeme přes JeMoBu, potkáme se opět s přerovským FBC, se kterým jsme si ve skupině téměř neškrtli. Ještě je třeba dodat, že od semíčka došlo k prodloužení hracího času na 3 x 15 minut a čekala nás tudíž výživnější porce zábavy. 

Narozdíl od včerejška jsme tentokráte už nešli proti soupeři naslepo a mohli jsme se lépe připravit na styl jeho hry. Věděli jsme, že pokud dopustíme vysoké tempo hry a necháme soupeře kombinovat se zvednutou hlavou, naše šance na úspěch výrazně klesne. Přes naši velkou snahu měl soupeř od úvodu jistou převahu a my jsme se mohli spoléhat spíše na ofenzivní výpady než na trpělivou hru dopředu. Slušně jsme ale bránili a Jiří v brance sbíral jistě všechny jemu určené míče. První rána přišla z nenápadného protiútoku, kdy soupeřův útočník z plného pohybu od levého mantinelu přes našeho obránce vystřelil Jiřímu pod ruku a ten na míč, který viděl na poslední chvíli, nestihl zareagovat. O pár minut později přišla druhá branka, při které se opět (bohužel) ukázalo jediné slabé místo jinak skvěle připraveného turnaje - rozhodčí. Po dobře viditelném nedovoleném zákroku blízko rohového bodu pro rozehrání soupeřův útočník po sérii kliček pověsil míč do odkryté části branky. Tahle situace nás stála spoustu psychických sil, které jsme mohli lépe upotřebit na hřišti. Dlouhou dobu se poté pokračovalo za neměnného skóre, soupeř tlačil, ale ani my jsme nebyli bez přiležitostí. Dvěma stoprocentními šancemi v závěru druhé třetiny jsme se mohli dostat zpět do zápasu, ale střelci trestuhodně selhali. Postupem času soupeř ještě jednu branku přidal a to bylo z brankového účtu utkání vše. Ze hřiště jsme odešli zaslouženě poraženi, soupeř byl o třídu lepší. Přesto jsme předvedli velmi dobrý výkon a krom tragického výkonu rozhodčích nás mohou mrzet jen neproměněné brankové příležitosti.  

o třetí místo

Hodinu po neúspěšném semifinále jsme se postavli naposledy na hřiště, abychom zabojovali o třetí místo v turnaji. Soupeřem nám byl druhý neúspěšný semifinalista - domácí Snipeři. Z našeho pohledu soupeř ideální - florbalový.

Před utkáním jsme velmi dobře věděli, že domácí budou moc chtít ze svého turnaje odvézt alespoň trofej za třetí místo a že fyzicky na tom nejsme už nejlépe. Přesto jsme se chtěli pokusit vydat ze sebe maximum a nedat nic zadarmo.

Velmi brzy se bohužel potvrdily naše předpoklady a narozdíl od nedělního utkání ve skupině jsme tentokráte nestíhali fyzicky. Naš nedůraz a slabé napadání soupeřovy rozehrávky znamenalo téměř pokaždé rychlé a velmi nebezpečné přečíslení 3 na 2, které se nám zpočátku dařilo s JeanPiérrovou pomocí blokovat. Síly ale nevydržely dlouho a soupeř začal sypat.. Brzy si zajistil slušný náskok a my jsme jen s velkými obtížemi korigovali. V závěru zápasu jsme toho měli už opravdu plné kecky a skóre 2:8 toho bylo jasným důkazem.

S turnajem jsme se tedy rozloučili nepopulárním, pro nás tolik typickým, čtvrtým místem. Přestože jsme nebyli od zisku některého z pohárů na míle vzdáleni, musíme přiznat, že čtvrté místo bylo maximum, na co jsme v této konkurenci měli.

Rozdíl dvou úrovní soutěže byl patrný při každém utkání. Z tohoto pohledu je čtvrté místo pro nás úspěchem. Největším úspěchem a neoddiskutovatelným přínosem tohoto turnaje je samotný fakt, že jsme mohli změřit síly s povětšinou kvalitními soupeři. O to více hořkou pilulkou pro nás potom představují loňský a předloňský a jediný bod uniknuvší postup z naší soutěže o patro výše.. Více kvalitních zápasů v ligové soutěži by v třebíčských turnajích mohlo přinést ovoce v podobě zaslouženého zisku některého z pohárů..

Nejlepší možnou motivaci do jarní části ligy tedy máme.. je jen otázkou, jak s ní dokážeme naložit..

Za celou Třebíč 2009 bych chtěl poděkovat v první řadě pořadatelům, kteří opět nezklamali a turnaj proběhl bez zaškobrtnutí. Jedinou kaňku tak představovali opravdu slabí rozhodčí, ale to určitě není neřešitelný problém..

Za naší výpravu patří dík všem, kteří se zúčastnili, za florbalovou stránku věci pak především oběma gólmanům, kteří naše výkony povýšili o patro výše, dále potom Kubovi a Romanovi, kteří ač nevěděli, do čeho jdou, v T-B nezklamali a jmenovitě potom Mulátschovi, který z hráčů předvedl za celý turnaj nejlepší a především nejstabilnější výkon.

Pro pořádek ještě dodávám, že v šestileté historii teprve poprvé pohár pro vítěze nad hlavu zvedl někdo jiný než žďárští Hrošíci. Vítězným týmem se, jak logika věci napovídá, stalo přerovské FBC. Budiž nám tedy satisfakcí, že jsme v semíčku vypadli s pozdějším vítězem turnaje..

T-B 2009 je mrtvá, ať žije T-B 2010!!!

Coach

PS: Příští týden očekávejte šťavnatou foto- a videogalérku (ve které najdete mimojiné komplet čtvrtfinálové nájezdy)