Jednou za tři roky přijde do Čech sněhová kalamita výraznějšch rozměrů. Je statisticky nepravděpodobné, lépe řečeno nevýznamné, že by tato událost zkolidovala s naší pořadatelskou povinností a zároveň s pořadatelskou povinností, která je pro naše barvy netradičně internována do daleké středočeské Zruče nad Sázavou. Přesto se tak stalo a tak jsme v neděli ráno, s více než dostatečným předstihem, vyrazili rozhrnovat sníh na matičku všech českých tankodálnic - na D1. Jak se po osmdesáti "pohodových" kilometrech ukázalo, největší problém nepředstavovala ani tak cesta samotná, jako spíš snaha zaparkovat auta do několik desítek centimetrů vysoké vrstvy všudypřítomného sněěěhu. I tuto operaci, která se u některých expertů neobešla bez vůně pálící se spojky, jsme úspěšně překonali a pořádání mohlo začít.

Otázka dne zněla, kolik týmů turnaj díky počasí odpíská a jak tenhle fakt nabourá/nenabourá denní program. Oprávněnost obav jen utvrzovaly telefonáty od zástupců týmů, jestli se opravdu, ale OOOPRAVDU turnaj odehraje, když véénku sněěžží.. Nakonec se ale veškeré obavy ukázaly jako liché a do Zruče dorazili všichni a krom jedné výjimky dokonce v klidu a v pohodě včas. Neoddiskutovatelnou genialitu a kompetentnost našeho pořadatelského, pečlivě sestaveného a odborně vyškoleného, týmu jen potvrdil fakt, že turnaj skončil s téměř hodinovým předstihem a proběhl bez jediného zádrhele. Tímto uděluji všem, kteří se aktivně podíleli, vřelý dík!

Toliko ke krátké předmluvě a plynule se dostávám k těžišti našeho zručského vystoupení - k jedinému WildZápasu dne - proti kladenským Raisinkám. Jak už letos velí tragikomická zkušenost, pořadatelství s sebou přináší pouze jeden odehraný zápas a to nejlépe hned ten první ranní. Nejinak tomu bylo i tentokrát a tak jsme se k prvnímu a zároveň jedinému utkání dne postavili hned od deváté hodiny. Soupeři před utkáním okupovali nejvyšší patra tabulky a papírově tedy měli být v utkání favority. Papírové předpoklady ovšem, jak známo, nikdy neplatí, takže jsme se vedení v zápase ujali my. Asi tak na deset vteřin.. pak soupeř vyrovnal. Opět jsme se ujali vedení a utkání v páté minutě začalo naostro. Hrálo se na obě branky, ale s ubíhajícím časem na povrch začala víc a víc vyplouvat naše pro tento den tragická defenzivní činnost.. Takhle špatnou práci obrany nepamatuji za několik posledních let (netýká se pouze obránců, ale celé defenzivní činnosti). Kupili jsme chybu za chybou a jedině díky JP a nezvyklému povrchu v hale, který stál proti střelcům Kladeňanů, jsme v první třeťce nedostali nasypaný pěkný trs banánů. Soupeři v jedenácté minutě opět vyrovnali, ale my jsme dokázali téměř z protiútoku opět kontrovat a odskočit o branku. V čase 11:42. Následujících dvacet vteřin na hřišti dokonale demonstruje příčinu toho, proč se výsledky letošního béčka (mimojiné) vyvíjí tak, jak se vyvíjí.. Po vstřelené brance, necelých dvacet vteřin do konce třeťky, byl jasný úkol. Vyhrát buly, podržet míč, nic nevymýšlet. Jak prosté. Namísto toho jsme vyhráli buly, zahodili balónek, nechali soupeře utéct do přečíslení, akrobatickým (spíše zápasnickým) zákrokem přečíslení zastavili a místo toho, abychom už KONEČNĚ na poslední čtyři vteřiny podrželi (nikým neatakováni!!!) míč, tak ten opět zcela nelogicky putoval za mantinel:-/ Soupeř nelenil a společně se sirénou ohlašující konec třetiny po tragicky nepokryté triviální rozehrávce autu skóroval..

Druhá třetina přinesla naprosto stejný průběh, jen s tím rozdílem, že naše střelecká aktivita se potácela kolem bodu mrazu a za celou třetinu jsme soupeřova brankáře zaměstnali možná pěti nevýraznými míčky. Přesto skóre poskočilo na 4:4.

Do poslední hrací části jsme šli s vědomím, že každá branka může být rozhodující a že jsme to jen my sami a naše nedisciplinovanost, která stojí v cestě třem bodům. "Když se daří, tak se daří.." říká jedno české pořekadlo. Ve druhé minutě jsme v oslabení inkasovali. Znovu jsme se dokázali oklepat a během dvou minut vyrovnat na 5:5. Vrchol dnešní neschopnosti přišel ihned po následném buly. Po prohraném buly se naše obrana doslova rozestoupila a soupeřův útočník mohl nejkratší cestou dovézt pošesté míč do naší sítě. Stačilo mu na to bratru deset vteřin.. Tenhle moment nás definitivně zlomil a ač soupeř byl na naše poměry dobře hratelný, nechali jsme si nasypat ještě další dva fíky a zaslouženě prohráli 5:8.

Tenhle zápasový report berte v kontextu "ambiciózní tváře" našeho béčkového doktora Jekylla a pana Hyda. Pokud se na zápas podíváme očima té temnější stránky béčka a na povrch necháme vyplynout to, jak mizerně jsme schopní zahrát, byl tohle naprosto standardní sedmičkový zápas, ve kterém vyhrál tým, který udělal méně zásadních chyb.. 

Za nadstandardní (poměrům soutěže) výkon můžu vyzdvihnout pouze JP, jossefa a Romana, ostatní bohužel zůstali v šedém sedmičkovém průměru a možná místy i někde pod ním.

Nezbývá než zopakovat, že na poměry soutěže jsme zahráli jako průměrný tým a pokud nemáme vyšší ambice, je vlastně všechno v pořádku.. Já osobně jsem ale hodně zklamaný..

Závěrem ještě chci poděkovat Danovi a HonzoviKr, kteří si v tomhle marastu ještě střihli úlohy řidičů a všechny dovezli v pořádku domů.

Coach