Hrát Středočeskou ligu občas znamená vstávat brzo a jet někam, kde člověk ještě třeba nikdy nebyl. To nás přesně potkalo v neděli 17.1. 2010, kdy jsme s našimi Permoníky vyrazili do Nymburka na první turnaj v novém roce a na první turnaj v jarní části sezóny. Soupeři nám byli domáci hráči Nymburku a o pár chvil později se nám postavili kolínští Pitbuláci. Vypadá to, že vojenský dril vstávání ve 4:20 se začíná vyplácet.. Odjezd z ,, Hlaváku'' v 6:10 nebylo také nic příjemného, zvlášť když nám sněhové počasí neslibovalo příjemnou cestu. Pochvala Českým drahám patří zaslouženě, protože přijet v mrazu a za sněhové bouře na minutu přesně se jen tak nevidí. V 6:54 jsme tedy byli v NYMBURCE (opět připomínám- ne v Nymburku!). Po půlhodinové cestě z nádraží, kdy jsme přišli s čepicemi sněhu do haly, jsme zjistili, že se nám hala líbí a že se v ní bude hrát určitě dobře. (K cestě z nádraží se nebudu dále vyjadřovat, stačí, když zainteresovaným připomenu hororový dům se stařenkou, mapu a strach z toho, že nikdy halu nenajdem.) Když dorazila i automobilová enkláva, náš počet se zastavil na 9 hráčích do pole a jednom gólmanovi.

První zápas byl ve znamení vyrovnaného boje dvou týmů, které oba dělají chyby, ale oba hrají s nasazením, které tomuto turnaji z naší strany nechybělo. Je nutno podotknout, že Nymburk byl asi v lehce oslabené sestavě (nebo jsme se my tak zlepšili), že zápas byl celou dobu vyrovnaný. Škoda našeho náskoku 2:0 z prvních dvou minut. Po třiceti minutách se tedy skore zastavilo na číslech 6:5 pro domácí celek. Měli jsme velkou šanci zápas vyhrát, ale hráč Nymburka číslo 19 nám v tom zabránil. Všechny převyšoval technikou, taktikou a vším ostatním, čímž mu patří, stejně jako Českým drahám, pochvala.

Kolín přijel v počtu pouze šesti hráčů do pole, ale bylo vidět, že jsou to většinou ty samé tváře a že nic nedají zadarmo. V našem táboře panovala odhodlaná nálada, že tento zapas musíme dotáhnout do vítězného konce. Atmosféra byla skvělá, všichni chtěli makat a proto přišlo to, co jsme si už dlouho zasloužili. Celý zápas jsme si soupeře drželi na odstup dvou branek. Chtěl bych vypíchnout perfektní florbalovou akci na jeden dotek po ose Lukáš- Eda- HonzaR., která dokonce skončila hezkým gólem. Nasazení na obou stranách ukázala i některá zranění, kdy po nešťastné srážce musel odstoupit jeden kolínský hráč a HonzaP si v ní přivodil zranění kolene. Minutu a půl před koncem soupeř snížil na rozdíl jediné branky. Ve všech z nás zatrnulo a vzpomněli jsme si na takto ztracené zápasy, ale podařilo se nám udržet koncentraci a Eda přidal ještě dva góly. Konečný stav 6:3 pro Wildcats a naše první výhra v tomto ročníku soutěže. Byla zcela zasloužená a řekl bych, že pod stejným nasazením, v jakém tým teď fungujeme, nebyla poslední.

Pochval patří všem za nasazení, týmového ducha a dobře odvedenou práci. Speciální pochvalu si zaslouží Eda, který je ve famózní formě Dixe v nejlepších letech, když si z tohoto turnaje odvezl 7 vstřelených branek. A konečně nejvetší pochvala patří Honzovi Růžičkovi, který jako jediný centr zvládl odehrát oba zápasy téměř bez odpočinutí, skvěle fungoval, v defezivní i ofenzivní činnosti a, jak už to má být z pozice centra, rozdával gólové sehrávky na své spoluhráče.
Poslední poděkování patří rodičům a přátelům, kteří nás i za takovéhoto počasí přijeli podpořit, s radostí můžu říct, že se jim to tentokrát i vyplatilo, takže jen tak dál.

Jiří