Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, neboli 3 body, dokud nevyhraješ

56 dní, tolik času uplynulo od posledního turnaje, než jsme opět mohli změřit síly na florbalovém trávníku, tentokrát v Nymburce. Určitě krásné město a ani ne tak daleko, ale hrát tam ráno už od 8, to nepotěší asi nikoho. Z matičky Prahy jsme tedy museli vyrážet v 6:15 středoevropského času, který se, jak jsme ráno zjistili, liší od toho bubovického (čti: Adela přišla pozdě). Cesta proběhla v pohodě a už za světla jsme dorazili do nymburské haly. V šatně před zápasem jsme zjistily, že Terka je opravdu hodně nemocná a že jí asi bude muset někdo nahradit v bráně (nebo jí půjčit náhradní plíce). Ale kdo to bude? Nehlaste se všichni. Nakonec se do náhradních brankářských věcí oblékla Markéta, které to brankářské řemeslo není tak úplně cizí. Ještě vzít ze šatny Dášinu zapomenutou florbalku a už se můžeme soustředit jen na první zápas proti Tigers SJM C (pro Verču Děkanka). Ty přijely, jak se říká, za pět dvanáct a ještě v dost nesladěném složení. Objevilo se tu pár známých tváří z bývalé Děkanky, doplněné o, pro většinu z nás neznámou, M. Marešovou a několik šikovných juniorek. Složení tedy trochu jiné než jsme čekaly, ale s naší novou taktikou a důkladnou přípravou jsme se jim mohly postavit jako rovnocenné soupeřky. Vlítly jsme na ně hned od začátku a ztuhlé nerozběhané jsme je po dvou střídáních překvapily gólem. Soupeřky poté dorovnaly a takto jsme se přetahovaly až někdy do poloviny druhé třetiny, kdy Tigers vyhrávaly 3:2. Už to vypadalo, že nastane obvyklý scénář a soupeřky už své vedení budou jen upevňovat, ale díky jejich překvapivě mizerné obraně jsme si vytvořily vepředu spoustu šancí a pár z nich skončilo tak, jak mělo, brankou. Hodně nám pomohla i soupeřova gólmanka, která asi neměla den a po chybném výhozu na vlastní obsazenou obránkyni jí TerkaV míček vrátila, ale tentokrát za záda. Třemi slepenými góly jsme se tak dostaly do vedení a do třetí třetiny jsme vstupovaly už s dvoubodovým náskokem. Prozatím jsme celkem úspěšně odrážely kombinační útok soupeřek a to, jak té technické lajny, tak té běhavé juniorské a spoustu balónků také pochytala Terka. Ale stačí pak jedna nabalená chyba po rozehrávce zezadu a je z toho gól na 5:4. Taky stačí, aby si soupeřky řekly, že teď teda ukáží, jak se hraje florbal, a po rychlé kombinaci si ze situace 2 na 1 dají ukázkový gól. Ony se prostě před začátkem třetí třetiny dokázaly hecnout, že tohle otočí a vyhrajou. My jsme naopak trochu polevily a nechaly si vyfouknout téměř vyhraný zápas. Takže, jak už to pomalu bývá zvykem, jsme prohrály o jednu branku 5:6. Proti Tigers (Děkance) se nám vždycky hrálo dobře, je to technický soupeř, ne moc běhavý a hlavně dopředu hraje kombinačně, takže se dá odhadnout, co asi udělá a kdo se kam postaví. Teď v neděli se nám navíc dařilo přecházet i přes jejich obranu a zakončovat vytvořené šance, ale nakonec jsme si to stejně celé, jak to slušně říct, pokazily. Nezvykle dlouhá pauza nás některé trochu ukolíbala, ale po důkladném rozcvičení a rozběhání jsme se zase všechny probraly.  S Terkou za zády a s myšlenkou spravit si chuť z rána jsme se pustily do zápasu s domácím Nymburkem. Tento soupeř je zrovna z těch týmů, které taky hrají tu hru, které se dá říkat florbal, proto tento zápas pro nás neměl být tak obtížný. Dlouho na časomíře svítil stav 0:0 a  až ve druhé třetině jsme inkasovaly první gól. Zápas se podobal trochu tomu rannímu, akorát byt o trochu rychlejší a usekanější. My jsme neproměnily spoustu šancí, často i tzv. „tutovek“ a dozadu jsme také udělaly spoustu chyb, které jsme pak poslední chvíli hasily a častokrát s pomocí Terky. Náskok soupeřek jsme sice smazaly, ale ke konci zápasu jsme kvůli špatně pobraným hráčkám inkasovaly podruhé a, i přes všechna snažení, se nám do konce vyrovnávací gól vstřelit nepodařilo. Takže se opět musí opakovat, prohrály jsme s Nymburkem o jednu branku 1:2. Dál už to radši nebudu komentovat. Na závěr stojí za zmínku výkon Terky, která místo, aby se kurýrovala doma v posteli, zaklekla do branky a podržela nás v nespočtu horkých chvilek, kterých za oba dva zápasy bylo požehnaně.

Marťan

Áčko v Benátkách

Po odehraném turnaji žen se část osazenstva posunula geograficky do pár desítek  kilometrů vzdálených Benátek, kde se pár minut předtím ke svému jedinému utkání dne sjelo mužské áčko. Dvě hodiny po skončení zápasu žen proti Nymburku začalo druhé kolo tohoto minisouboje, tentokráte v mužském podání. Po těsně prohře žen 1:2 a po mizerném výkonu proti tomuto soupeři v podzimní části ligy nám motivace rozhodně nescházela. Soupeř se nám rozhodl zápas trochu ulehčit a tak jeho střídačka téměř zela prázdnotou. Za této situace a od první minuty soupeřem nastaveného defenzivního domina jsme měli spoustu času na připravenou kombinaci a tudíž na vytváření brankových příležitostí. Postupem času skóre utěšeně narůstalo, měli jsme spoustu příležitostí natrénovat si novou verzi přesilovky, přesvědčit se, že soustřeďkové trénování trestných střílení nebylo nadarmo a při tom všem jsme ještě dokázali přátelsky se soupeři během hry konverzovat..nejčastěji cestou hlavou do zdi půl metru za mantinelem (mimochodem sladký pozdrav na STK ČFbU a pěknou dovču na Bahamách přejeme!!) nebo za laškovného doprovodu loktu pod žebry a jiných pochutin.. Výsledek 7:0 vypadá papírově dobře, ale jak na straně defenzívy, tak ofenzívy se našlo spousta slabých míst, díky kterým mohlo být finální skóre rozdílné, a to jak pozitivním, tak negativním směrem. Stěžejní úkol, plný bodový zisk, jsme tedy splnili a při pohledu do čerstvé tabulky se můžeme jen těšit a důkladně připravit na další vystoupení proti Benátkám a suchdolskému Revivalu..a všichni dobře víme, že půjde o hodně...

Coach

PS: Otázky týdne jsou zodpovězeny. "Krutě" jsme neprohráli ani jednou, "Frajtyho" backhand zaúřadoval a celkové skóre miniduelu vyznělo lépe pro naše barvy. K dokonalosti tak scházela "pouze" trocha štěstí v zápase žen, kdy jsme se potýkali se začarovanou brankou domácích.

Iglů Kobylisy aneb nebe a dudy

První pohled všech zúčastněných na halu, rodičů i hráčů, prozradil, ze v hoře sněhu kolem se skutečně tyčí iglů, čemuž napovídala i teplota v nafukovací hale v 7:30 ráno. Dalším nesporným faktem je, že za takovou podlahu by se každá dobrá eskymácká hospodyňka styděla (v Kobylisých to asi nikomu nevadí). S početnou výpravou fanoušků z řad rodičů a příbuzných jsme se tedy vydali do zápasu proti aktualnímu lídrovi naší divize-domácím Kobylisým. Borci z Kobylis, kteří zcela zaslouženě vedou tabulku, nedoarzili v žádné oslabené sestavě, to dorazili pouze rozhodčí (pískal tento zápas jen jeden, ale i přes premiéru bez kolegy byl zápas zvládnut dobře). V každém zápase s těžším soupeřem, vetšími kluky, se náš tým dokáže skvěle namotivovat a předvést pěkný výkon. Řekl bych, že nikdo z florbalové veřejnosti (aspoň ti, co věděli, že se nějaký takovýhle zápas odehraje) by si netipnul výsledek pouze 6:3 pro Kobylisy, i vzhledemk tomu, že náš první vzájemný zápas skončil dvojciferným výsledkem oproti naší nule. V tomto zápase skvěle zafungovali všichni, gólman, obrana a speciální pochvala patří Edovi, který dokázal dvakrát překonat kobylisského golmana a také Honzovi R., který začal pravidelně ,,sázet'' goly od Nového roku. Za tento výkon jsme se nemuseli stydět, naopak borci z Kobylis si podle zákulisních informací užijí pár tréninků bez hokejek, i když je nutno říct, že to není tak úplně zásluha jejich špatného výkonu jako spíše našeho dobrého nasazení a soustředění (na 100% se vyplatil středeční trénink proti chlapům, protože to, co zafungovalo ve středu proti nim, zafungovalo ještě lépe v tomto zápase).
Ve druhém zápase nás čekal papírově slabší soupeř, který ani nedorazil ve velkém počtu. Poděkování tady patří našim příznivcům, kteří na druhý zápas narozdíl od Benešováků, v hojném počtu dorazili. Nebylo se však na co dívat! Benešov v poklidu navyšoval svoje skóre, které se nakonec zastavilo na číslech 7:2. Oproti rannímu zápasu jsme předvedli ostudný výkon. Nemá cenu komentovat techniku, střelbu a taktiku, ve které se stále zdokonalujeme, ale v tomto zápase chybělo nasazení. Neuvěřitelná lenost, přejedení nebo bůh ví co, byl náš hlavní problém. Přístup ke druhému zápasu se mi proto vůbec nelíbil. Tyto lehčí soupeře bychom měli už začít porážet, vzhledem k tomu, že jsme se od začátku soutěže znatelně zlepšili, a je jen škoda, že při těchto zápasech chybí to nadšení a zapálení jako v zápasech proti těžšímu soupeři. Ale nebojte se, do příštího turnaje, kdy hrajeme s našimi nejbližšími sousedy z tabulky s tím něco uděláme a bude nasazení vypadat zcela jinak.
Suma sumárum: v prvním zápase skvělý výkon všech, ve druhém zápase ostudné nasazení téměř u všech, chválím Matouše, který se po dlouhé době dokázal dobře vrátit do sestavy a děkuji naší fanouškovské podpoře.

Jiří