Béčko v Radlicích aneb florbalový reflux..

Na dalším turnaji béčka jsme se měli potkat s týmem z Horoměřic a s borci z Kolejí Slovan. V prvním utkání dne bylo jasným cílem bodovat a to v ideálním případě naplno. Druhý duel proti Slovanům měl poté ukázat, jestli dokážeme zvládnout i soupeře z kategorie těch kvalitnějších. 

Zápasy s Horoměřicemi už historicky přináší poněkud více adrenalinu, než by bylo nutné. Podobnou zkušenost bohužel nemá s tímto soupeřem pouze náš tým, ale jak se turnaj po turnaji přesvědčujeme, i spousta týmů dalších. Proč tomu tak je není ovšem předmětem tohoto reportu. Přejděme tedy k utkání samotnému. V podzimní části ligy jsme se s Horoměřicemi potkali shodou okolností také na radlické klouzačce a utkání mělo tehdy jednoznačný průběh i výsledek. Rozcvičující se nezvykle početná skupinka hráčů včetně několika známých tváří z lepšího týmu soupeřů dávaly tušit vyrovnanější průběh zápasu. Začalo se na sedmičku v poměrně svižném tempu a chvílemi se na hřišti dal sledovat i florbal. Čas ubíhal, hra se přelévala mezi brankami a skóre se neměnilo. Až do chvíle, kdy jsme propadli při přebírání hráčů a soupeři se ujali vedení. Od téhle chvíle se skóre měnilo s železnou pravidelností systémem našeho vyrovnání a rychlého odskočení soupeřů opět do jednobrankového vedení. To celé až do stavu 3:3. Až do této fáze utkání probíhalo v mezích sedmičkového bontonu, a to včetně upískávajících se rozhodčích, zbytečných provokací a výlevů horkých hlav. Zbytek zápasu se ale změnil v nefalšovaný full-kontakt sport, kdy nebyla nouze o zákeřné fauly a projevy daleko přesahující hranice sportovního zápolení. S houstnoucí atmosférou čím dál tím více na povrch vyplývala totální nezkušenost a nulová autorita sudích. Po florbalové stránce se nedělo nic zajímavého až do momentu, kdy úplně mimo "záběry kamer", dlouho po odehrání míče, srazil jeden z duševně nemocných soupeřových hráčů v našem obranném rohu nic netušícího Romana. V tu chvíli skončil florbal úplně a přítomným divákům, pořadatelům a hráčům týmů, kteří čekali na svůj zápas, se začal zcela oprávněně zvedat žaludek z toho, co probíhalo mezi mantinely. Po florbalové stránce jsme v tuhle chvíli díky nařízenému (po notných urgencích a pádných argumentech nařízenému) vyloučení pohřbili zápas neproměněnou pětiminutovou přesilovkou 5 na 4. Zápas směřoval ke konci, soupeř opět odskočil o branku, my jsme kontrovali a blížily se poslední desítky sekund hry. Míček se soupeřovým nahozením dostal do našeho rohu a jeden z našich beků ho před dotírajícím útočníkem nepochopitelně vrátil přímo před naší branku, kde utkání v nejhorším slova smyslu vygradovalo..tak jako už několikrát předtím byla JP přišlápnuta ruka a schytal sekyru přes zápěstí a viník se ještě ve své malomocnosti rozčiloval způsobem, který už ani JP nenechal chladným. Začala regulérní bitka, kterou jako správný kapitán přiběhl korigovat Standa..v duchu fair play mu trojice soupeřů ležících na jeho těle vysvětlovala, že vysvětlování je zbytečné a že nejlepším řešením situace bude návrat ke kořenům, kdy verbální komunikace byla v plenkách a spory se řešily nástroji určenými běžně k lovu zvířat. V tuhle chvíli nelze nenapsat nic jiného než, že sudí celé bitce přihlíželi jako tupé ovce a bez jediného pokusu byť i o verbální zásah nechali žít situaci vlastním životem. Nebýt zásahu druhého rozhodčovského páru, snad i několika pořadatelů a velmi velmi důrazného apelu na rozumnější část osazenstva na hřišti, situace by pravděpodobně neskončila po minutě či dvou "pouze" potrhanými dresy.. Opravdovým vrcholem utkání ovšem byl fakt, že za celou situaci NEBYL NIKDO POTRESTÁN!! Dle mého skromného názoru měla padnout minimálně TROJICE karet v rudé barvě a řádka osobních trestů..na obou stranách. Zápas se za nevěřícného kroucení hlav většiny přihlížejících dohrál za "smírného" skóre 4:4 a šlo se pod sprchy.

Zajímavým zpestřením situace je fakt, že celé utkání je podle nového systému místní haly zaznamenáno.. O opatření záznamu se pochopitelně zasadíme a bude velmi zajímavé ho prohlédnout bez emocí a s čistou hlavou a po poradě ho s náležitým komentářem odeslat na patřičná místa.. s vřelou prosbou o to, aby se takováto situace už neopakovala a abychom na víkendové turnaje béčka proti vybraným soupeřům nemuseli chodit se zkaženou náladou..

Druhý zápas proti Kolejím Slovan lépe popíše někdo z přítomných aktérů, já jen kuse uvedu finální výsledek 3:5 a pro názornost uvedu skóre v čase odpovídajícím třem minutám do konce utkání - 3:3.

Coach

Koťata pořádala aneb proč je ve Stochově zima jen u pořadatelského stolku? 

Po předchozím víkendu, kdy jsme pokazili skvěle rozehraný zápas s Děkankou a nepodařilo se nám prolomit zakletou branku Nymburku, jsme měli ve Stochově jednu z posledních šancí vylepšit si bodové skóre a náladu. Čekaly nás dva duely - proti áčku Pantherek a Vinohradům. Od zápasu s Pantherkami jsme příliš neočekávali a těžiště zájmu tedy směřovalo k večernímu utkání proti SKV, které jsou pro nás příjemnějším soupeřem. 

Zápas proti Pantherkám přesně zapadl do starého známého stochovského koloritu, byl tudíž na pohled bez energie a z naší strany předvším bez myšlenky. Skóre se dlouho drželo nulových čísel, ale je třeba přiznat, že v defenzivní práci jsme se zapotili podstatně více, než soupeřky. Teprve s ubíhajícím časem soupeřky začaly s pravidelnými odstupy navyšovat skóre. To se ve finále zastavilo ve tvaru 0:5, když poslední branku jsme inkasovali doslova pár vteřin před koncem kvůli zbytečnému individuálnímu selhání. Přes výše uvedený výsledek a od poloviny utkání vcelku jednoznačný průběh si holky zaslouží pochvalu zejména za defenzivní část hry, kde jsme odvedli slušnou práci. Jediná zásadní chyba, kterou jsme bohužel dokázali zopakovat hned několikrát, a která nám de facto třemi obdrženými brankami prohrála zápas, bylo nedůsledné pokrytí dorážející hráčky na hranici malého brankoviště.

Styl hry druhého soupeře dne - SKV, je pro nás příjemnější a od utkání se tedy dal očekávat zajímavější průběh s naší vyšší ofenzivní aktivitou. Už od počátku jsme na hřišti působili výrazně lepším a živějším dojmem než v prvním zápase a dařilo se nám celkem slušně plnit na hřišti dané pokyny. Přesto jsme inkasovali jako první. Velmi záhy se nám ale podařilo šťastně vyrovnat a doslova pár desítek vteřin nato ještě strhnout vedení na naší stranu. Končila teprve první třetina utkání. Do druhé části jsme nastoupili se snahou brzy navýšit vedení a uklidnit tak nervozitu na našich hokejkách. První část úkolu jsme splnili velmi brzy, ale pocit dvoubrankového náskoku nás ukolébal natolik, že jsme přestali hrát svojí hru a začali experimentovat. To se nám pochopitelně do konce třetiny vymstilo a nechali jsme soupeřky opět přiblížit na dostřel jediné branky. O přestávce před třetí třetinou jsme si neopomněli připomenout, že průběh třetí třetiny a výsledek zápasu máme ve svých rukou, ale po výpadku ve druhé části druhé třetiny už jsme nedokázali udržet potřebnou koncentraci. S blížícím se koncem utkání rostl tlak soupeřek a my jsme z protiútoků nejméně dvakrát zahodili tři body uspěchaným zakončením nebo netrefením prázdné branky. Trest přišel vzápětí, když soupeřky vyrovnaly. Úkol do posledních desítek vteřin byl jasný, neriskovat a podržet míč na polovině soupeřek. Přesto jsme opět dokázali individuálně vyhořet, naservírovali jsme soupeřkám míč jako na zlatém podnose a nechali se déle než minutu motat v rohu hřiště u naší branky a v tuhle chvíli při nás stálo štěstí, když Terka chytila po sobě dva míče z vyběhnuté elipsy, které přes bránící i stínící hráčky neviděla. Něco málo přes minutu před koncem jsme opět dostali míč pod kontrolu a opět následovala školácká chyba - ztráta balónku při přechodu přes středovou čáru. Soupeřky nelenily a balónek trochu zbrkle přímo z půlky hřiště putoval na naší branku. V podstatě šlo o zahozený balónek a tedy úlevu pro naše barvy do poslední minuty zápasu, ale jaké bylo překvapení všech, když si míč našel cestu až do sítě, těžko popsat. Nejpřekvapenější byly ovšem samy soupeřky. Přestože času už nebylo nazbyt, nechtěli jsme zápas nechat zadarmo a poskládali ještě powerplay, ze které měla pár sekund před vypršením dvanácté minuty na hokejce vyrovnávací branku Adela, ale minula. Odešli jsme tedy ze hřiště se svěšenou hlavou opět s nejtěsnější prohrou v poměru 3:4. Po větší část zápasu se nám dařilo hrát svojí hru a to jak v podání Lucčiny řady, kde chybělo jen trochu štěstí a přesnějších přihrávek při rychlém přechodu do zakončení, tak v podání Klářiny řady, kde zejména Verča s důsledností sobě vlastní plnila svoje úkoly. Ani obránci tentokráte nevyhořeli zbytečnými chybami a dobře podporovali útočnou práci. Tenhle zápas si můžeme připsat do kolonky "prohra o gól, vlastní blbostí". A tahle kolonka je letos sakra dlouhá:-(

Závěrečný dík patří všem za vcelku bezproblémové odpořádání, dopoledne hlavně holkám, které měly vše na svých bedrech a odpo dorazivším pánům, kteří se postarali o nejen morální podporu.

Coach