Další turnaj mužského béčka se odehrál v "železné" hale v Čakovicích. Vzhledem ke křížení turnajů obou mužských týmů jsme měli před sebou trochu náročnější logistický a organizační úkol, ale jak se později ukázalo, nic negativního z této komplikace nakonec neresultovalo. Soupeři dne byli borci z Bourbonu a ze žižkovského Sokola.

První duel proti béčku Bourbonu, který tentokráte dorazil v rozumně početné sestavě, jsme začali poměrně dobře, dařilo se nám hrát to, co jsme si naplánovali, ale skóre dlouho zůstávalo na startovacích hodnotách. Poměrně snadno jsme se dostávali do útočných příležitostí, ale slušné zakončení bylo v úvodu zápasu nepřekonatelný problém. Věděli jsme, že soupeř nevyniká v trpělivé ofenzivní aktivitě, ale o to nebezpečnější je v brejkových situacích. Přesto jsme v úvodní třetině dokázali několikrát ukázkově propadnout a tyto situace připustit. Důsledkem tohoto byla hra před oběma brankami a opticky vyrovnaný poměr sil. Naštěstí jsme už v závěru první části začali svojí ofenzivní převahu přetavovat v branky a postupně budovat slušný náskok. Ve druhé třetině jsme se od soupeře díky Vojtovu bleskovému hattricku a Jiřího jistotě při chytání brejků ještě více odpoutali a otevřeli si cestu ke třem bodům. Třetí třetina a slušný náskok ve skóre nám uvolnili ruce a mohli jsme začít předvádět chvílemi i pohledný florbal. Brankový účet mírně narostl na obou stranách a finální skóre se zastavilo na cifrách 9:4.

Věděli jsme, že druhý zápas proti žižkovskému Sokolu bude úplně odlišný od toho prvního a že rozhodně nebude mít tak hladký průběh. A také jsme si po nechvalně proslulé blamáži z prvního střetnutí na smíchovském Lyceu chtěli napravit reputaci. Začalo se podstatně opatrněji a poměr sil byl už od úvodu rozhodně vyrovnanější. JP v naší brance se už od prvních minut rozhodně nenudil, stejnětak soupeřova brankáře jsme udržovali v permanenci. Postupem času bylo stále jasnější, že v tomhle utkání může rozhodovat jedna dvě branky a to ještě více zápas dramatizovalo. S trochou štěstí jsme se ujali vedení, ale dlouho jsme se z něj neradovali. Soupeř poměrně záhy po naší hrubce v defenzívě vyrovnal. Pokračovala hra nahoru dolů a v této chvíli je potřeba pochválit zejména první pětku, která dobře za hřišti plnila taktické pokyny stran velmi efektivního statického útoku. Z této činnosti resultoval z Danovy hole, jak se později ukázalo, rozhodující gól na 2:1. Zápas byl stále ovšem pouze v polovině a pouhé bránění hubeného náskoku nepřicházelo v úvahu. I nadále se tedy hrálo svižně a na obou polovinách hřiště. S blížícím se koncem rostl i počet důležitých JeanPiérrových zákroků a bohužel také počet na ofenzivní půlce hřiště zbytečně zahozených míčků. Ve finále jsme ale náskok uhájili a odnesli si plný bodový zisk za výhru 2:1.

Tenhle turnaj ukázal béčko ve svém lepším světle a plný bodový zisk je příjemnou satisfakcí za nepříliš povedené předchozí radlické vystoupení. Nejpříjemnějším faktem ovšem zůstává, že béčko odehrálo téměř celý turnaj ve své kmenové sestavě.

Za obě utkání patří pochvala MartinoviN, který se turnaj od turnaje zlepšuje, dále potom Vojtovi, který, pokud na hřišti dělá to, co má, předvádí velmi dobrou produktivitu a také jossefovi, kterému celé dva zápasy nechyběl klid při rozdávání balónků a plnění zadaných pokynů.

Doufejme, že podobný výkon dokážeme zopakovat i na dalších turnajích, kde na nás čekájí soupeři z kategorie těch náročnějších.

Coach