Výlet do, tentokrát už nezasněžené Kutné Hory, měl průběh, jaký jsme očekávali a to vcelku úplně přesně. Odjeli jsme, akorát Karel (měl by něco dělat se svojí nespolehlivostí) přijel o půl hodiny později, přijeli jsme podle rozvrhu a čekala nás podle plánu malá, stará a, podle mě, chybně schválená hala. Naši soupeři z Atomu (jaká to je asi planeta?) přijeli pouze v pěti, ale jejich výškový průměr opět převýšil naš dvanáctičlenný dav o několik metrů. Už po 30 sekundách jsme se ujali vedení a Karel v brance neměl příliš práce. Příliš pohledný florbal sice hala neviděla, ale i přesto se opět nezapřeli naši fandové, kteří se dokonce dostali do menší rozníšky s rozhodčím. Po dvou třetinách byl stav 2:2, když jsme dostali dva nešťastné tečované góly, které možná padly nohou, možná z brankoviště, ale platily. Do třetí třetiny byl úkol jasný, byla sestavena ,,elitní'' formace, která měla za úkol během jedné minuty odskočit z remízového stavu. Pod různými pohrůžkami se jim to skutečně povedlo. 3:2. Následné navýšení skore na konečných 5:2 už bylo jen rutinou a povinností. Všem patří pochvala, kdyby Karel nepřijel pozdě, tak bych ho pochválil za dobrý výkon v brance samostatně a chtěl bych speciálně pochválit Patrika, kterého jsem ještě nikdy neviděl takhle běhat.

Druhý zápas s domácí Kutnou Horou, která vypadal dost ,, našláple'', byl celý v režii našeho soupeře. Zaspání, které přichází nějak často!, na začátku zápasu znamenalo, že jsme první třetinu prohráli 0:6, i když jsme měli na lepší výsledek. Lukáš v bráně trpěl nedostatečnou obranou a do útoku jsme se skoro nedostali. Druhou třetinu jsme však po probuzení dokázali vyhrát 2:1 a vrátili jsme se do našeho dobrého výkonu z posledních zápasů. V tomto duchu se nesl zápas až do konce, ale hlavně díky slabé první třetině jsme prohráli 3:9.

Celkově musím říct, že dnes Wildcatí obec může být spokojena. Pěkná atmosféra navozená našimi fanoušky a naší plnou lavičkou ukázala, že má cenu jezdit daleko a něčemu se věnovat. Pochvala na konec patří Edovi, který se doslova bil jako drak a Šímovi, který i přes své zranění udržoval dobrou atmosféru z pozice kustoda a předříkávače pokřiku.

Jiří