Základním požadavkem reportu je zhodnotit zápas. Změna ale přichází po posledním zápasu sezóny. K zápasu, který jsme odehráli v sobotu v Benešově bych se vyjádřil jen krátce. Potřebovali jsme vyhrát nebo remizovat. Jakýkoliv bod by nás vynesl na ,, vytoužené'' vyšší místo v tabulce, protože jsme si ho přístupem, výkony, počtem vstřelených i obdržených branek zasloužili daleko více než opravdu tragický Atom. Zápas proti Ovocným Bázím byl pro nás tedy důležitý, s tím také souvisí, že se v posledním týdnu zvedla účast na tréninzích a na zápas naše družina dorazila také ve velkém počtu hráčů i diváků. Ale k zápasu...

Příprava na zápas byla dobrá, všichni se tvářili, že jdem do zápasu naplno a že si uvědomují jeho důležitost. Vše se ale obrátilo v naprostý opak hned, jak jsme vstoupili na hřiště. Možná přemotivovanost způsobila, že jsme nedokázali chytit tempo. Dostali jsme řadu hloupých gólů po vlastních individuálních chybách a nálada na lavičce po první třetině byla pod psa. Báze předvedli v šesti hráčích nebývale dobrý výkon a my jsme stihli jen kosmeticky upravit skóre na konečných 2:8. Takto by se mohl jevit výsledek pro diváka, který zápas mohl nebo nemusel vidět. Důležitým faktorem pro nás však zůstává, že jsme skoro celý zápas odehráli v oslabení. Týmový statistik by jistě udal přesné číslo. Vyloučení za fauly, které souvisejí s hrou jsou omluvitelná, ale řada vyloučení za vzdálenost, hru na zemi nebo nesportovní chování jsou neomluvitelná a zcela zbytečná. Když se k tomu všemu ještě přidá několik vyloučení za sekání nebo fauly, na které třeba holky na společném tréninku pořád upozorňují, tak je katastrofa na světě. Nic se nedá vyčítat rozhodčím, na úroveň naší ligy předvedli skvělý výkon a dokonce bych řekl, že v řadě případů přimhouřili oči. Chyba spočívá na naší straně, bude muset proběhnout nějaký test z pravidel... Druhá půlka zápasu byla tedy už naprostá frustrace, ze které také některá vyloučení vyplynula.
Sladkou, kyselou nebo spíše krvavou tečkou za zápasem může představovat následující incident. Musim říci, že ani já, ani nikdo z rozhodčích a zúčastněných lidí, kteří se pohybují ve florbale delší dobu toto ještě nezažil ani v žádné mužské soutěži. Pro ty, kteří onoho dne v Benešově nebyli, zkusím přiblížit, co se odehrálo. Kdo se celým nudným úvodem neprokousal sem, tak určitě prohloupil: Kapitáni na obou stranách (u nás Lukáš) se celý zápas potkávali na hřišti v řadě soubojů, které většinou končili faulem, který ale nijak nevybočoval z kontextu hry a rozhodně nikdy nebyl zákeřným. Přesto hráč Bází, říkejme mu v našem příběhu třeba Bróňa, nebyl spokojený s Lukášovou hrou. Bróňova nešťastná povaha vedla k jeho frustraci, naštvání a agresivitě pokaždé, když ho Lukáš ať už čistě nebo ne obral o míček. Kdo byl u Bróni blíže, jistě si všiml pěny u jeho úst, která se mu celou třetinu valila po tváři vedle sprostých nadávek a výhružek. Po zaznění poslední sirény se Bróňa vrhl na Lukáše, nejprve se ho snažil povalit krosčekem na zem. V tu chvíli si Lukáš všiml, že ho někde kolem něco nebo někdo otravuje, ale do bitky se zaplést nechtěl. Bróňa se ale odvážil k životní ráně a musíme přiznat, že přesný zásah ozdobil Lukáše klasickým monoklem. Bróňa ovšem netušil, že Lukáš hraje hokej a to se mu mohlo stát osudným. Po vzoru našich klukovských oblíbenců a hvězd z kanadsko-americké NHL se náš kapitán pustil do Bróni pěstmi. Řekl bych, že vítězem celé bitky (tady nelze mluvit o šarvátce) byl Lukáš. Bróňa byl nezastavitelný a tak byl odveden několika dospělými muži z haly pryč. Jeho zdravotní stav tedy zůstává tajemstvím, ale rozhodně se necítil jako po návratu z lázní. Oba ,,výtržníci'' budou mít tu čest s disciplinární komisí. Nutno však říci, že Lukáš, jelikož si nezačal a zprvu se jen bránil, si odnese menší trest než Bróňa, který dostane asi pěkný flastr, protože u mládežnických kategorií se všechny disciplinární přstupky posuzují přísněji.

Nakonec mi zbývá zhodnotit sezónu. Při pohledu do tabulky by mohla vypadat nepovedeně. Já jsem však zcela opačného názoru. Kromě pár nepovedených zápasů, kde jsme měli na víc, a na někdy váznoucí docházku, musím říct, že mě celá sezóna bavila a že jsem zaznamenal velký pokrok u nás všech, ať už herní nebo pokrok ohledně týmového ducha.
Řekl bych, že hlavně díky posledním třem čtyřem turnajům jsme se začali ubírat opravdu správným směrem. Už ted se na kluky s radostí koukám jako na někoho, kdo nás (ty o trochu starší) jednou nahradí a neudělá týmu ostudu. Skvělou vizitkou našeho týmu musí být i perfektní podpora rodičů a známých, kteří naše zápasy také navštěvovali ve velkém počtu, jež stále rostl. Když vše vydrží při starém, čemuž nevěřím, protože myslím, že se vše ještě vylepší, tak nás v září bude čekat pěkný start do některé ze soutěží. Ale to se ještě vše uvidí. Teď musíme mít na mysli letní soustředení, herní přípravu, nějaké ty neligové turnaje a další společné akce, které nás nejen dobře připraví na zápasy, ale které přinesou i zábavu a pěkně strávený čas. Za tuhle sezónu bych chtěl všechny pochválit, každý si sice vybral nějaký slabý okamžik v docházce nebo v něčem jiném, ale přesto si myslím, že je za námi úspěšná sezóna, která nás toho hodně naučila. Kdo nás viděl hrát, tak ví, že se nemáme za co stydět. Poděkování patří gólmanům, kteří to neměli vždy lehké, ale pokaždé se s tím vypořádali na jedničku. Všihni hráči, kteří makali na sto procent si také zaslouží velkou pochvalu. Eda si málem uběhal nohy, Lukášův důraz a přehled byl skvělý, Dan se rve jako blázen, i když jeho konstituce mu v tom moc nepomáhá, Malý Honza s Petrem P. si i přes svůj věk nic nezadají s Obrem z Black Angels a tak bych mohl pokračovat o celém týmu..

Děkuju za podařenou sezónu, za podporu rodičů a jen tak dál Wildcats.

Jiří