Podruhé v krátkém sledu vyrazila WildCatí kolona vstříc západočeské metropoli, aby se postavila na palubovku posezónního neligovéhu turnaje. Kočičí konzervy na čtyřech kolech tentokráte neplnily sličné Kočičky, jako před dvěma týdny, ale oškliví a řádně nabuzení Kocouři. 

Podle infa od pořadatelů se turnaj zdál být dobře obsazen, dokonce ještě o stupeň lépe než při naší loňské premiéře. Čekala nás tedy vydatná porce zábavy. Systém turnaje se vzhledem k netypickému počtu zúčastněných zdál být poněkud nešťastným. Nalosovány byly tři skupiny, dvě po čtyřech týmech, jedna po třech. Vítězové všech tří skupin si zajistili hladký postup do semifinále, čtvrtý semifinalista si musel cestu proklestit přes miniskupinu týmů, které skončily ve svých skupinách na druhém místě. Další peripetie herního řádu nechme historikům, tento výtah je pro naše potřeby dostačující.

Do skupiny nám štědrý losos přidělil plzeňské Kerio, radnickou Cobru a honosně označený spolek UnihockeyStars.de Team, který se prezentoval jako návštěva ze země barona Furtmustála a strýčka Sauerkrauta. Právě UnihockeyStars byli našimi prvními soupeři, do kterých jsme měli zatnout dráp. Němčina nezněla na palubovce plzeňské městské sauny (interně označované jako sportovní hala) tak často, jak by se na první dojem zdálo. V mezihráčské komunikaci byly spíše patrné stopy jadrného rokycanského dialektu. K samotnému zápasu - jak neznámý soupeř velí, začali jsme opatrně, ale velmi dobře si vědomi radostí a strastí krátkých turnajů, kde se každá bodová i branková ztráta může rovnat brzké jízdence na vlak. Delší dobu vyrovnané skóre jsme za vydatné podpory Jiřího dokázali zlomit na svojí stranu a v poměru 2:0 takticky doklouzat k závěrečné siréně. Druhý duel a Cobra Radnice. Soupeře už jsme měli možnost vidět v akci, nebylo tedy těžké připravit se na něj. Přenos teorie do praxe ale v úvodu zápasu tvrdě nezafungoval a někteří borci si v první třetině (polovině) zápasu evidentně mysleli, že se radničtí porazí sami.. Za stavu 0:2 jsme entuziasmem příliš nehýřili.. V tenhle okamžik se ale nejspíš začal rodit pozdější úspěch v turnaji, protože od téhle chvíle jsme začali fungovat jako tým a na wildcatí mainpg na chvilku problikl nápis T.E.A.M. Spirit. Během tří čtyř minut jsme obrátili hru z mizerného výkonu v buldočí zarputilost a dílem díky štěstí, dílem díky bojovnosti, dílem díky Jiřímu za našimi zády se nám podařilo ztracené utkání dotáhnout do stavu 2:2. Do konce zápasu zbývalo méně než čtvrt minuty běžícího času a paní Štěstěna si poprvé udělala výlet na naši střídačku a srovnala do té doby na druhou stranu ohnutou čepel na Jamešově hokejce do správného postavení s takovou precizností, že deset vteřin před koncem z minimální vzdálenosti od soupeřovy branky zajistila vypečené tři body. Euforie, super. Poslední otázka dne zněla - postup z prvního nebo dlooouhá a nevyzpytatelná cesta do semíčka přes "skupinu smrti" neboli přes týmy ze druhých míst. Odpověď mělo přinést plzeňské Kerio. Mezitím se halou rozšířil zápach spálené gumy z pneumatik jednoho joztomijoučce žluťoučkého autíčka, z jehož útrob zcela navzdory očekávání vystoupil (nebo ho možná spíše ze sebe svléknul) notně nažhavený, vůbec ne roztomiloučky a od svatební svíčkové upatlaný JeanPiérre. Mezitím, co se žluťoučké autíčko vzpamatovávalo z intergalaktického přesunu napříč matičkou Čechií, se žluťoučká skvadra rozcvičovala k utkání dosud neporažených - k utkání o první místo ve skupině. Kerio jsme znali už z loňského vystoupení a i během dne jsme mohli sledovat jejich jednoduchou, ale velmi efektivní brejkovou hru, nemuseli jsme se tedy bát, že by nás soupeř něčím zásadně překvapil, splníme-li to, co jsme si předsevzali. Coach míní a JJ mění..tak nějak by se dalo parafrázovat známé přísloví a v tomto duchu se vyvíjelo i důležité utkání. Kerio nás přehrálo na našem vlastním písečku a v tomhle zápase jsme podali nejhorší výkon dne. Nutno ještě podotknout, že nebýt JP v naší kleci, brankový účet by byl ještě výživnější. Přestože jsme si dokázali připravit dostatek příležitostí, pokaždé jsme ztroskotali na individuální neschopnosti hráčů provést to, co si situace žádala a nezahodit míček půl metru nad branku.. Aneb kruté probuzení.

Po prvním dnu tedy bylo jasné, že chceme-li v neděli uhrát slušný výsledek, budeme se muset prokousat přes miniskupinu ve složení Vasara, FT Sokol Břevnov a my. Sladké sny.. 

Intermezzo z ubytovací služby jistě dodá někdo z Desetssonovy odvážné skvadry a někdo z návštěvníků Mulátschovy biochemické farmy, popojedeme tedy zatím na druhý den.

Přestože nás čekaly dva zápasy o postup do semifinále, bylo nám dopřáno luxusního komfortu pořádně se vyspat a na hřistě nastoupit až ve 12:00..tedy podle oficiálního rozpisu. Těžko říct, kde pořadatelé nabrali už v deset hodin ráno hodinové zpoždění, ale při příjezdu do haly nás čekala milá informace, že si předzápasový pobyt v sauně prodloužíme nejméně o jednu hodinu. Střihem se přenesme do startu utkání proti Břevnovu. FT Sokol Břevnov si za poslední rok dva dokázal v Pražské kotlině vybudovat zajímavé jméno vděčící především exkvalitním hráčům pražských mládežnických týmů zvučných jmen. V ideální konstelaci jsou pak soupeřem na úrovni. Tato naštěstí teď a tady nenastala a s Břevnovem jsme si dokázali v poměru 2:0 poradit. Druhý mač a Vasara. Soupeř, kterému jsme měli za uplynulou ligovou sezónu ku.va co vracet a opět žádná ideální sestava. Přestože jsme do zápasu vstoupili podle plánu a celkem dobře plnili svoje povinnosti, byl to soupeř, kdo měl v úvodu zápasu více ze hry. Netrvalo dlouho a bylo 0:1. V tomhle momentě podruhé probliklo týmové srdíčko, tentokráte pravděpodobně v podobě naší hvězdné reklamy na noční obloze (modří vědí, ostatní lituju) a Mulátscho skouskl ještě o něco pevněji svůj chránič na zuby. Od téhle chvíle byl na hřišti jen jeden tým, který chtěl vyhrát a druhý, který se mu v tom snažil vehementně zabránit. Odpor byl ovšem zbytečný a dvě branky v závěru zápasu do prázdné klece soupeřů znamenaly drtivé vítězství 7:1 a kýžený postup do semíčka.

Nadcházel večer a nastávala známá situace.. semíčko a hned po něm zápas poražených semifinalistů o třetí místo. Jak velí zasněžená tradice, scénář večera jsme měli jasně daný. Tentokráte jsme se s ním ovšem nechtěli smířit a chtěli jsme zahrát podle jiných not. Řekli jsme si, že přes Kerio (odvetka jak se patří - viz o půl stránky výše) přejdeme i kdybychom měli jezdit na hřišti po zadku a obětujeme tomu všechno. Stalo se a po opravdu napínavých třiceti minutách, kdy tekly nervy i flegmatikům, jsme Kerio doslova utavili poměrem 1:0. A.. a měli jsme splněno.

Utkání o zlato a FBC Plzeň. Cílem bylo zmobilizovat zbytky sil (odehráli jsme o dva zápasy víc než ostatní týmy) a důstojně se poprat se soupeřem o třídu lepším. Průběh utkání bohužel nasvědčoval očekávání a krok jsme dokázali držet pouze poměrně krátce. Finální skóre 1:8 odráží poměr sil na hřišti, naší impotenci v zakončení a přestože to není vidět, tak masivní příspěvek JeanPiérra k přijatelnému výsledku.

Přes jednoznačné finále se nám podařil obrovský úspěch a po roce jsme v dobré konkurenci dokázali obhájit druhé místo v turnaji a důstojně se rozloučit se sezónou.

Dík patří především oběma gólmanům, s jejichž výkony stál a padal výkon celého týmu, všem borcům, kteří těch sedm zápasů odmakali a těm pár fanynkám, které nás přijely (potichu) podpořit.

Coach

PS: Podle vyjádření pořadatelů "Za rok v Plzni nashledanou!"