Pozdě, ale přece se po sobotním obědě vydala Wildcatí výprava (tentokrát s příponou B) směr Stochov a navíc posílena letní posilou v podobě Jardy a rising star Romanem, který ještě loni brázdil hřiště sedmičkových vod.

Ve Stochově nás čekala řada premiér - první ligový turnaj, noví soupeři a poměrně nová sestava s novým kapitánem. Los nám za soupeře přidělil hmyzí tandem Vorms B a Hornets. Věkový průměr soupeřů se pohyboval někde mezi 30 a smrtí, takže jsme mohli doufat, že soupeře utavíme pohybem.

Jako první nás čekalo béčko Vorms. Už první pohled nasvědčoval tomu, že nás čeká tradiční sedmičková sekaná. Zhruba 20-30 kilovou převahu téměř všech hráčů ze soupeřova týmu pociťovali zejména útočníci, kteří se za soupeřovy asistence zasloužili o to, že v neděli bude ženská enkláva hrát na perfektně vytřené hrací ploše. Střelecký účet v nové sezóně otevřel už v první minutě v přesilovce Jarda, ale po inkasované brance jsme po první třetině odcházeli za stavu 1:1.

Protože jsme soupeře viditelně přehrávali, tak jsem o přestávce všechny varoval, že jestli na tu další nepůjdeme s náskokem dvou branek, tak budu slušně řečeno naštván. Moje hrozby asi nejvíc vyděsily Jardu a Čtveráka, kteří požadované dvě branky zařídili, a Jiřího, který se naopak s přehledem postaral o to, že jsme žádnou neinkasovali.

Relativní spokojenost vzala za své na začátku třetí třetiny, kdy jsme po naprosto zbytečných a (opět) slušně řečeno hloupých individuálních chybách v defenzivě inkasovali tři branky a dovolili soupeři zápas otočit na 3-4. To už ale v Ondrovi bouchly saze, zahnul hokejku a dvakrát vysmál soupeřova gólmana tak, že se skóre překlopilo na příznivějších 5-4. V závěru zápasu jsme tak mohli šetřit vteřiny a testovat, kolik nárazů na mantinel vydrží naše žebra. Nicméně první tři body za to nepochybně stály.

V druhém zápase se nás pokoušeli okrást o body další hmyzáci, tentokrát žihadla Hornets. Zpočátku to ale vypadalo, že nás čeká zápas se skotskou rugby reprezentací, ať už na základě barvy dresů, fyzických parametrů nebo deficitu v oblasti porostu hlavy soupeře. Parta kolem starýho O’Reillyho a MacKenzieho ale nakonec hrála vesměs čistě, takže jsme se mohli těšit na normální florbalový zápas.

Vedení v první třetině zajistil Vojta, který všem ukázal, že když před gólmanem stojí dva hráči a vlastní bek mu na poslední chvíli balón tečuje, není zapotřebí žádné extra střely. 1-0

V druhé třeťce se přesilovkový quaterback JameŠ rozjel do individuální akce přes několik nedůrazných soupeřů a neomylně vyvěsil gólmana. 2-0

Ještě v prostřední části hry jsem se nachomýtnul k nadvakrát odraženému balónu a konečně defloroval kolonku s nadpisem vstřelené branky. 3-0

Poslední dvanáctiminutovka se nesla v pomalejším tempu a vybojovaný náskok jsme bez větších problémů udrželi a pomohli tak Jiřímu k prvnímu shootoutu v sezóně. Ze Stochova jsme tak mohli odjíždět s plným počtem bodů.

Konečné hodnocení si vypůjčím od Deníku Sport a budu doufat, že z případných soudních tahanic mi pomůže zkušený právník Mulátscho.

Florbal made - všem za vybojovaných šest bodů, Ondrovi za finální obrat v prvním zápase, absenci výrazných chyb v druhém zápase, Igimu za jeho fore-checking a zejména věrným fanynkám a jejich podpoře.

Florbal šmejd - individuálním chybám, které nás málem stály první zápas, mezerám ve vzdělání v oblasti standardních situacích a apatickým rozhodčím v prvním utkání, ke kterým nemá smysl cokoliv dalšího dodávat.

Na úplný závěr můžu říci (a některým zopakovat), že pokud si z dnešních zápasů odneseme to podstatné, tak můžeme pomýšlet i na více, než jsme si před sezónou stanovili. Pokud půjdeme do všech zápasů naplno, budeme plnit svoje úkoly na hřišti a vyvarujeme se nevynucených chyb, tak to bude o mnoho jednodušší.

Kuba

PS: Foto- a Videogalérka in progress.