Po minulém extrémně vydařeném turnaji ve Zruči následovalo kruté probuzení do ligové reality v podobě zápasů s Orkou a Kutnou Horou.

V nekřesťanských čtvrt na osm ráno se wildcatí výprava setkala před vchodem do kunratické arény. Tentokráte ochuzena o mistra Dixe, který plnil svatební povinnosti (zaplať JJ, že ne své vlastní). Jinak se zúčastnili všichni pozvaní. Slovo zúčastnit nás provázelo tenhle den až příliš často. Přesně v tomto duchu totiž probíhala první třetina utkání proti boleslavské Orce. První hrací části jsme se přes velmi důrazné upozornění, že nesmíme prospat úvodu zápasu, pouze zúčastnili. Než jsme se stihli probrat z letargie, tak jsme prohrávali o tři branky.. a to nebyl ani konec třetiny. Jen díky JP v brance, který jako jediný z týmu na hřišti nespal, nebyl brankový účet úvodu utkání ještě výživnější. No co, ne pokaždé se zadaří hned v úvodu.. Od druhé třeťky jsme začali masivně dotahovat a postupem času se nám podařilo srovnat skóre až na 4:4 a za tohoto stavu se odehrávalo posledních několik minut zápasu. Ještě deset vteřin před koncem jsme měli na čepeli všechny body a o pět vteřin později nám těžce zatrnulo před vlastní brankou. V tomto duchu probíhala celá třetí část hry - jako na houpačce. Výsledná remíza 4:4 je za naším očekáváním, ale Orka posílená borci z jejich A týmu byla pro tento den důstojným soupeřem.

Druhé kolo a Kutná Hora. Na tenhle zápas jsme se připravovali neobvykle dlouho a lze říct, že poslední tréninky ukazovaly, že jsme nastolenou hru schopni předvést v dostatečné kvalitě tak, abychom s ní soupeře výrazně potrápili. Bohužel ani v tomhle zápase jsme nezačali hrát dříve než ve druhé třetině. Jiří v brance se měl co ohánět, abychom po první části udrželi přijatelné skóre. Je třeba říct, že soupeři na nás vlétli v úvodu zápasu takovým způsobem a v takovém tempu, že i naši osvědčení sprinteři jen tiše záviděli. Celou první hrací část jsme se s rychlým tempem a především s včasným přistupováním k hráčům nedokázali vypořádat. Zápas pro nás začal ve druhé části, kdy jsme se vzpamatovali a začali hrát to, co bylo požadováno. Systematická hra přinesla svoje ovoce a dvěma brankami jsme se dostali zpět do zápasu při skóre 2:4. V tuhle chvíli, v první polovině druhé hrací části, se zápas lámal. V této části jsme hráli velmi dobře ofenzívně, soupeře dokázali úspěšně vykombinovat podle potřeby, ale dvakrát nebo třikrát jsme ztroskotali na neuvěřitelných zákrocích hostujícího brankáře. Po třetí takovéhle příležitosti, kdy brankář dokázal chytit z křížné přihrávky z první umístěnou střelu do bližšího horního rohu skokem..a nohou, jsme z nastalého brejku inkasovali. A za pouhou minutu znovu. Ani v tuhle chvíli jsme nesložili zbraně a tlačili dál. V koncovce nám ale v tomhle utkání nebylo přáno. Trefně z diváckého tábora zaznělo slovo impotence.. Příležitostí jsme měli na rozdávání, ale když jsme po vykombinování celé obrany pohrdli i prázdnou brankou a trefili tyčku, bylo vymalováno. Třetí třetina se odehrála de facto jen z povinnosti a finální skóre 2:8 ukazuje především naší nemohoucnost v zakončení.

Summary: Smolný zápas s Orkou, kterou v téhle sestavě v ligovém ročníku uvidíme tak maximálně dvakrát. Pořádná branková rychta v utkání s Kutnou Horou. Probuzení a návrat zpět na zem ze zručských výšin..

Jedeme dál, tabulka se po tomhle víkendu pekelně vyrovná a mezi prvními fleky a skorosestupovou zónou bude směšných pár bodů rozdíl. Nezbývá než dnešní selhání vynahradit příště.

Velký dík patří všem fanynkám (včetně PetraP), které neváhaly vylézt v sobotu v sedm ráno ze svých živočišným a plyšovým teplem vytopených pelíšků a přijet nás podpořit. Speciální dík poté patří Johnu Lennonovi, za jeho celoživotní tvorbu a přehršel zvučných rýmů, kterými vtipně glosoval a reflektoval v průběhu své kariéry nejen politickou a sociální, ale i sportovní situaci. Make love, no war!

Coach