Poslední říjnový den a naše kočičí enkláva se v brzkých ranních hodinách vydala na výlet do Zruče n/S.  Většina lidí dorazila na sraz včas, někdo až příliš včas, a tak jsme se v našlapaných kárách vydaly na cestu. Všichni dorazili v pořádku, alespoň fyzicky, a tak jsme se mohli dostatečně, za zvuku bubnu, soustředit na nadcházející zápas proti Kutné Hoře. Do hry jsme nastoupily dost vlažně a to se nám hned po minutě a půl vymstilo. Soupeřky jsme nechaly okupovat naší obrannou polovinu a po nešťastném vlastním gólu se dostaly do vedení. Teprve někdy v půlce třetiny jsme se probudily a začaly hrát to, čemu se říká florbal. Kombinace se docela dařily, ale všechno vázlo na dobrém zakončení. Ne moc pohyblivou gólmanku prostě ne a ne prostřelit. Díky dobře zahranému „basketu“ se nám pak podařilo dorovnat a poté po vydařené přesilovce a Adely brejku navýšit až na 3:1. Po dobře odehraném oslabení přišla chyba vzadu a soupeřky snížily náš náskok. Pár minut před koncem, po údajném faulu, nařídili rozhodčí trestné střílení, které bohužel playmakeryně Kutné Hory proměnila. Ve hře jsme nepolevily a snažily se až do poslední vteřiny, ale od kutnohorské gólmanky se míčky jen odrážely a ani žádná z dorážek se nedostala až do branky. Míčky jsme povětšinou sbíraly už na půlce, ale i tak se soupeřky několikrát postaraly o slušný závar u naší branky. Vzájemné zápolení nakonec skončilo remízou 3:3. Zamrzí, že proti tomuhle soupeři jsme vybojovaly pouze jeden bod, ale vzhledem k vývoji zápasu, můžeme být rádi alespoň za něj.

Mezi zápasy jsme měli asi 20 hodin času. Jedna půlka zůstala v hale, druhá se vydala najít něco dobrého k snědku do místních restauračních zařízení. Jenže byla neděle a ve Zruči všechno zavřeno, tak musely vzít zavděk bagetou z Tesca nevalné chuti. Pak se ještě trochu prospat a už se přiblížila divoká hodina H.

Divoký kočky přijely v prořídlé sestavě bez jejich dvou nejlepších hráček, tato skutečnost tak ještě navýšila naši šanci je porazit. Předzápasové pokyny zněly jasně: „Přejedeme kočky, přejedeme kočky, přejedeme kočky!“, „Chceme syrový maso!“  (Mohlo by se zdát, že se u někoho projevily kanibalistické sklony, ale nakonec to zapůsobilo). Do zápasu jsme vstoupily už od začátku v plném tempu, opět se nám dařil hrát pěkný florbal. Přechod fungoval skvěle, ale vázlo zakončení. „Jsou jako figurky, nechají se sebou dělat, co my chceme, tak toho pojďte využít,“ zaznělo od Kouče po první třetině. A měl pravdu. Když jsme se dostaly k balónku a začaly kombinovat, soupeřky víceméně stály a čekaly, co uděláme. Hodně času jsme strávily na trestné lavici, ale potrestané byly spíš Kočky, protože přesilovka jim vůbec nešla a balónek jsme držely povětšinou my. Celý zápas jsme také mohly těžit z jejich slabé a hodně vytažené obrany, bohužel se nám vzniklá přečíslení a brejky nedařilo úspěšně zakončovat. Na druhé straně Kočky měly šance pouze ze střelby ze střední vzdálenosti nebo z chumlu ve velkém brankovišti. Konec zápasu byl opět napínavý, ale jen ukázal na naší „zakončovací“ neschopnost, a tak i druhý zápas skončil remízou, 2:2.

Oba zápasy byly úplně stejné, teda podle mého názoru.  Hra v našem podání vypadala dobře, dodržovaly jsme systém a pokyny, vytvářely si hodně šancí a střílely, ale zakončení se nám nedařilo. Dvě remízy jsou sice hezký výsledek, ale proti tak lehkým soupeřům musíme hrát lépe a sbírat více bodů. Na závěr bych chtěla poděkovat Markétě, která po dlouhé době opět zasedla do branky a v obou zápasech nás ohromně podržela.

Marťan