Áčko v Čakovicích

V sobotu k ránu se Áčko sešlo v hale v Čakovicích, aby se pokusilo napravit výkon z minulého turnaje, na který po výprasku s Kutnou Horou asi nikdo rád nevzpomíná. Na sraz dorazili všichni včas, až na Dixe, který zaspal a dorazil opravdu až za pět minut dvanáct, což se mu vymstilo, protože ve spěchu zaparkoval na místu pro invalidy a někdo (nejspíš věčně ožralej správce haly) na něj zavolal policajty a než se nadál, tak mu za sklem třepotal dárek od Městské policie. Bohužel asi na to myslel při zápasech, protože nepředváděl takový výkon, na který jsme u něj všichni zvykli (to znamená excelentní).  Sestava byla ochuzená o Jamese, který si plnil pracovní povinnosti a o Jarouška, kterého ale v hledišti, vybaven bubnem a řehtačkami, zastupoval tzv. John Lennon, který za přispění početného divactva z řad Kočiček vytvořil opravdu kotel, který nám protihráči mohli jenom závidět. Z béčka naopak byl tým „posilněn“ HonzouKl a MartinemN.

V prvním zápase nás čekali nevyzpytatelní Pitbulové z Kolína, se kterými jsme vždycky měli a budeme mít problémy. Po důkladné taktické a poznatku z minulého turnaje, kdy jsme poznali, že prospaný začátek = ztráta bodů, jsme na ně vlítli a od začátku bylo vidět, kdo je pánem na hřišti. Tento zápas byl charakteristický dvěma skutečnostmi. První z nich byla neskutečná impotence v zakončení, kdy opravdu KAŽDÝ měl na hokejce pět gólů, jenomže jednou to sjelo, podruhé to byla tyčka, potřetí trefený gólman do terčíku veprostřed hrudi. Na druhou stranu měl Kolín velice nebezpečné protiútoky, které bravurně Jiří společně s obranou až na jeden zneškodnili. Konečný výsledek 3:1 by sice mohl navodit dojem vyrovnaného utkání, ale alespoň já sem nikdy nezažil náš zápas, kdybychom zkazili tolik brankových příležitostí. Góly mimochodem střílela druhá pětka, každý po jednom (já, Knedlík a Kruťák)

Druhý zápas nás čekal se Sokolem Kobylisy, do té doby vedoucím mužstvem soutěže, tudíž bodový zisk v tomto zápase se rovná dvojnásobku (jak Coach s oblibou říká). Abychom se vrátili do míst, kde chceme být, museli jsme v tomto zápase bodovat. Do zápasu jsme vlétli, jako bychom opravdu chtěli už dát sbohem prospaným začátkům z minulého turnaje, a po třech minutách jsme vedli 2:0. Zápas to byl určitě velice pohledný, hrálo se nahoru dolů. Postupem času získávali Kobylisy půdu pod nohama, a i vinou pár vyloučení nás občas zavřeli před naší brankou a zle nám zatápěli. Nebýt pár fantastických zákroků JP, mohl být závěrečný účet utkání silně v náš neprospěch. Z konečného výsledku 3:3 byla nakonec nejspíš spokojená obě dvě mužstva vzhledem k vyrovnanosti utkání.

Summary: vcelku povedený turnaj, který asi nikdo nebral jako nepovedený, ale ani jako nějak zvlášť povedený. Jsme ve třetině soutěže, tudíž prostoru dostat se do vyšších pater tabulky je ještě dost.

HonzaKl