Dosud čtyřikrát těsně po Vánočních svátcích a jedenkrát ještě těsněji před nimi vyrazila WildCatí skvadra vstříc třebíčskému Florbal Cupu. Letošní ročník byl v mnohém jiný. Po pět předchozích let jsme mohli počítat nejméně se šesti jistotami. První je oblíbený Benzion, bezproblémové ubytování a komfort jím poskytovaný. Druhou pak všudypřítomná zima, letos zalezlá i hluboko v útrobách třebíčské sportovní haly. Třetí pak stále rostoucí florbalová kvalita a organizační úroveň turnaje, čtvrtou byli, jsou a  snad (ne)budou velmi často mizerní rozhodčí a pátou a současně největší poté obdivovaní Hrošíci v oranžovém. Šestou poté oblíbené počítání a „vybírání“ soupeře pro čtvrtfinále.

Svět se mění, hodnoty se boří a tak padla i část těchto jistot. Poprvé od vzniku turnaje nedorazili žďárští Hippos a my jsme tak byli ochuzeni o atmosféru provázející každý jejich zápas, nástup na hřiště i pouhé pojídání vánočních dobrot a glosování výkonů ostatních týmů pachtících se na hřišti. Možná s tím souvisí, možná ne, druhá jistota, která (alespoň z mého pohledu) padla, a to rostoucí florbalová kvalita. Po loňském ročníku, který představoval opravdu velmi dobrý florbal v podání Hippos, Přerova, domácích Sniperů a možná ještě jednoho či dvou dalších týmů, byla letošní úroveň slabší.

 

Do Třebíče jsme letos vyrazili v kompletní áčkové sestavě a to včetně rekonvalescenci ukončujícího Jarouška, posíleni o resurrektovaného Standu, o JameŠe a kočičí crew.

Večer před startem turnaje jsme si na „oblíbeném“ krátkém meetingu měli jako obvykle říct, co od letošního turnaje čekáme a s čím do něj jdeme. Rozpačitost a lhostejnost některých borců, kteří se k tématu nevyjádřili nebo vyjádřili nejednoznačně, nás poté provázela celým turnajem a do vysoké míry ovlivnila náš výkon předvedený na hřišti..

 

První hrací den nás čekaly tři duely, ostrý start s áčkem domácích Sniperů, otazníky ověnčení Frajtriders a oblíbená přerovská Piranha. Druhý den ráno zbývalo skupinu dohrát s FBC Bodlinka, ve které jsme postupem času poznali staré známe juníky z Dobrušky.

 

vs. Snipers

To nejlepší na úvod? Možná.. V krátkém utkání proti Sniperům jsme v první polovině předvedli velmi dobrý výkon, dokonce jsme se ujali vedení a s jistým Jiřím za zády jsme doufali v zisk prvního(ch) bodu(ů). V polovině utkání ale zaúřadovala jistota číslo čtyři, kdy se doslova a do písmene o zlom zápasu postaral při našem vlastním oslabení nejprověřenější (v negativním slova smyslu) z nejprověřenějších rozhodčích turnaje. Po získaném brejku a neodpískaném faulu (minimálně TS, lépe 2+TS) před brankou soupeře, poté, co i soupeři na okamžik přestali, vědomi si zákroku, hrát, jsme z brejku inkasovali vyrovnávací branku a ta nám vzala většinu větru z plachet. Soupeři následně otočili utkání a v poměru 4:1 odešli s plným bodovým ziskem.

 

vs. Frajtriders

Ve druhém zápase nás čekal výběr, který až tolik neoslňoval kvalitou, jako spíš individuální technikou jednoho či dvou borců. V prvním poločase jsme zahráli slušně, dovolili jsme si ale pohrdnout nabízenými příležitostmi a skóre utkání tak bylo dlouho vyrovnané. Těsně po přestávce někteří polevili krátkodobě v koncentraci a tahle malá okénka stačila k tomu, aby soupeři dokázali ukázat individuální kvalitu a rozhodnout zápas. Následoval těžký útlum, kdy už jsme pouze přihlíželi, kolik nám dokáží v euforii hrající soupeři nasypat. Nasypali devítku.

V tomhle utkání se přesně a naprosto zaslouženě ukázalo, že pokud na hřišti nefunguje všech pět hráčů a soupeř umí zahrát, výsledkem je propadák.

 

vs. Přerov

Před posledním utkáním dne jsme věděli, že chceme-li druhý den postoupit do play-off, musíme v tomhle utkání bodovat. V první půli jsme předvedli slušný výkon, podpořený nepříliš viditelnými, ale o to důležitějšími JP zákroky a s přerovskými jsme drželi krok. I ve druhé polovině utkání jsme se tahali o jednu branku a se štěstím jsme těsné vítězství 4:3 přiklonili na naši stranu.

 

Intermezzo:

Po prvním hracím dnu jsme tedy měli na kontě 3 body. Turnajová matematika doplněná večer o výsledky ostatních týmů nám nedala na výběr, a padla tak jistota číslo šest. V úterním ranním utkání buď minimálně remizujeme s borci z Náchoda a ve čtvrtfinále se potkáme s „Pervytimem“ nebo jedeme domů bez účasti v play-off.

 

vs. Náchod aneb utkání, které dokáže zkazit náladu

Soupeři dorazili (lépe řečeno doplazili se) na hřiště většinou ještě v podroušeném stavu a zdálo se tak, že s nimi nebudeme mít větší problém. Omyl. Přes důrazné upozornění, že se musíme vyhnout přizpůsobení tempu a způsobu hry soupeře, jsme přesně tohle udělali. Ze zápasu se tak stala fraška, která jde ovšem do vysoké míry na náš vrub, protože kdybychom zahráli alespoň ze 60ti % koncentrovaný výkon, nebylo co řešit. Podrobnosti a invektiva vůči (opět stejným) rozhodčím vynechám a přidám pouze komentář, že jsme utrpěli výhru a tři body.

 

Play-off a Pervy tim:

Se šestibodovým ziskem jsme se tedy posunuli do čtvrtfinále, kde nás čekal Pervy tim. Borci, které jsme v T-B potkali už loni, letos nezměnili svou vizáž, ale změnili přístup ke hře. Loni srandatým, letos bylo minimálně druhý den vidět, že chtějí v turnaji dojít daleko.

Od úvodu zápasu bylo na hřišti vidět, že soupeři mají vyšší kvalitu než my a nám se proti ní jen velmi těžko prostazuje. Směrem do ofenzívy jsme často odevzdávali míče a směrem do defenzívy vyplavávaly na povrch chyby, které by v naší ligové soutěži zůstaly nepotrestány. JP v naší brance se řádně zapotil, přesto nedokázal zkrotit sedm míčů, které uzavřely účet utkání. Soupeři do semíčka postoupili zaslouženě, z našeho pohledu jen mrzí fakt, že jsme do zápasu neinvestovali více bojovnosti, výsledek nemusel být tak jednoznačný.

 

Summary:

Teprve podruhé v historii našeho působení na turnaji jsme skončili před branami semifinále. Na tomto faktu se podepsaly především dvě věci – nemožnost si „vybrat“ soupeře pro čtvrtfinále a slabý výkon některých našich hráčů.

Dík patří oběma gólmanům za nadstandardní výkon, s jehož pomocí jsme se dostali až do čtvrtfinále, Standovi za to, že jako na jednom z mála nebyla vidět v neradostných okamžicích na hřišti rezignace a HonzoviKr, který z útočníků předvedl asi nejvyrovnanější výkon. A dík také Mulátschovi, který vyrazil i přesto, že ho to stálo značné úsilí v rodinném kruhu.

 

Pro úplnost je třeba dodat, že vítězem turnaje se stal právě Pervy tim, druhé místo obsadila loni vítězná Piranha a třetí skončili stejně jako loni domácí Snipeři.

 

Za turnaj patří velký dík pořadatelům, krom zimy v hale a několika tragédů s píšťalkou nelze turnaji nic vytknout.

Doufejme, že za rok vyrazíme znovu, tentokráte snad v sestavě, která bude mít potřebu slavit až poté, co bude důvod..

 

Coach

 

Galérka in progress