Dresy ještě ani nevychladly po posledním hracím víkendu a už je bylo potřeba na další, v pořadí poslední, kočičí klání v Králově Dvoře. Jelikož Muže A čekala v Neveklově dvě důležitá utkání, musely jsme se obejít bez Kouče, kterého operativně nahradil Jaroušek se svým kamarádem Zbyňkem. Tolik asi k úvodu a teď už k jednotlivým zápasům.

Kutná Hora

Soupeřky velmi bojovných mravů nás velmi překvapily vlažným nástupem do zápasu a vůbec i poměrně poklidnou hrou téměř po celou dobu. Jak už jsem tedy naznačila, začátek se vydařil více nám, počínaje dobrou rozehrávkou, přechodem přes půlku a statickou hrou na soupeřově polovině konče. Díky těmto maličkostem se nám takto dvakrát podařilo vykombinovat gólmanku a střela do prázdné už byla pro Páju hračka. Ještě bych chtěla zmínit nestandardní situace, které jsme zvládly bravurně, hrozný slovo. Oslabení pro nás bylo spíše přesilovkou, míček jsme držely skoro celé 2 minuty a nejednou jsme ohrozily soupeřovu branku. Ono ve čtyřech se nám kolikrát hraje i lépe, na hřišti je víc místa. To přesilovka trvala kratší dobu, asi tak 2 vteřiny. Díky dobrému rozestavení nacvičené standardky se po dvou přihrávkách dostal míček na Lucku před branku a stačilo ho jen dobře umístit. Takhle to skoro vypadá, že se Niky v brance na druhé straně nudila. No ani ne, taky jsme jí připravily pár horkých chvilek, se kterými si v klidu poradila. Za stavu 3:0 ve třetí třetině jsme chtěly možná víc než vyhrát, vybojovat shot-out pro Niky, což se nám bohužel nepodařilo po brejku rusovlasé kutnohorské playmakeryně. My jsme pak soupeřovu branku pokořily ještě počtvrté a do šatny jsme tak mohly odejít s doslova vysněnou výhrou 4:1 (a to dokonce hrála i Markéta:-) ).

Divoký kočky

Měl to být ten snadnější zápas, ale, jak se ukázalo, bylo tomu přesně naopak. Sice se nám podařilo skórovat hned na začátku a pak ještě zvýšit, ale soupeřky se až moc dostávaly do šancí dorážet a to především díky jejich špatném přebírání. Hráčky byly častokrát před brankou téměř samy a měly dost prostoru na dorážení, čímž nás dvakrát potrestaly a dotáhly náš náskok. Další minuty se odvíjely v duchu přetahované o každý balón. Soupeřky rozehrávaly dlouhé balóny přes půlku, které se nám ne vždy podařilo zachytit a tak se několikrát dostaly do brejku, který ale Niky vždy dokázala vychytat. Za vyrovnaného stavu 3:3 se nám podařilo odskočit o branku, snažily jsme se eliminovat chyby v pobírání hráčů a vylepšit rozehrávku, která šla špatně, protože soupeřky nás chodily hodně napadat. Po pár zmatcích jsme se zase dostaly do své hry, dařilo se nám vepředu kombinovat, byly jsme úspěšné i v soubojích o míček a to vše se ukázalo na skóre, když jsme se dostaly do vedení 5:3. I v tomto utkání jsme si mohly vyzkoušet jak přesilovku, tak oslabení. Přesilovka se nám celkem vydařila, přihrávky chodily dobře a vytvořily jsme si i několik pěkných šancí, bohužel bez gólu. Oslabení jsme zahrály velmi dobře, přivírání fungovalo a nahazované balónky před branku jsme dokázaly zachytit, soupeřky tak neměly moc příležitostí na zakončení. Naši bodovou bilanci jsme pak ještě vylepšily po úspěšném trestném střílení. Soupeřky se ale rozhodly bojovat až do úplného konce a v závěru utkání vystrčily drápky, využily naší nepřipravenosti při stavění zdi a vstřelily čtvrtý gól. Trochu s obavou jsme sledovaly ubíhající čas, ale nakonec vše dopadlo ve prospěch našich „zelených“ barev a vyhrály jsme 6:4. Nakonec bych ještě chtěla poděkovat Jarouškovi a Zbyňkovi za podporu.

Sezóna 2010/2011

 Mám radost končit sezónu někde v poklidném středu tabulky a ne na chvostu, jak tomu bylo ještě před posledním víkendem. Za ten rok jsme udělaly hodně velký pokrok a to může těšit nejen nás hráčky, ale především Kouče, který nás k tomu dovedl. Své udělalo i relativní ustálení sestavy, bezproblémové zapojení nových hráček, nejen Luštěl (toto je speciální dovětek pro Lenku) a v neposlední řadě i dobře odvedená práce nás wildcatích stařešin. Nejdůležitější článek téhle skládačky jsem si nechala na závěr a to je Niki, která nám celý ten rok, s prominutím, zachraňovala zadky, takže si od nás určitě zaslouží pořádně velký DÍK. Ovšem pochvala patří všem kočkám, Adele, Andree, Dáše, Kláře, Lence, Léně, Lucce, Markétě, Marušce, Nikče, Páje, Terce S., Terce V., a Koučovi s asistentem Knedlíkem (sebe jsem vynechala, protože sebechvála smrdí). Doufám, že příští sezóna dopadne alespoň takhle, ne-li líp.

Marťan